O Prague Pride a „hejtovací smršti“ s PR manažerkou pochodu: „Místo 30 000 dalších účastníků si média opět vybrala extrémy. Kdyby Češi viděli pride v Berlíně, trefil by je šlak“

Minulý víkend prošel Prahou „Pochod hrdosti“ – Prague Pride. Obdobně jako v minulých letech v médiích samozřejmě rezonovala otázka, zda má vůbec akce smysl, mnozí (a to včetně LGBT lidí) se od ní i radikálně distancovali. Internetem pak letěly doslova rychlostí blesku snímky, na nichž byli muži v psích oblečcích, travestité…a klasicky se staly filtrem pro všechny, kdo si opět potřebovali plivnout směrem na všechny LGBT osoby. Jak ale hodnotí letošní Prague Pride i ve srovnání s předchozími ročníky sami organizátoři? A byla letošní vlna hejtů v něčem neobvyklá? O tom všem promluvila pro LUI PR manažerka Prague Pride Bohdana Rambousková.

Bohdano, když se ohlédnete za letošním Prague Pride, byla mediální smršť, která se kolem pochodu strhla, v něčem odlišná oproti předchozím ročníkům?

V průběhu těch sedmi let, co Pride existuje, jsme už na adresu LGBT slyšeli prakticky vše. Každý rok je specifický, ale za tu dobu existence pochodu minimálně mainstreamová média většinou změnila svůj přístup k akci – redaktoři osobně přijdou, posílají dotazy. Je pro nás důležité, že např. paní Karásková z MF Dnes udělala rozhovor s bigender dj B-Complex, že redakce České televize a Seznam.cz poslaly své štáby přímo do průvodu a ukazovaly akci naživo. Jedině tak si diváci mohou udělat svůj vlastní obrázek – tak lze vyvracet i tvrzení, že většina účastníků byla v bizarních kostýmech.

I tak se ale právě psí kostýmy a pár travestitů opět stali záminkou k tomu, aby mnozí začali tvrdit, že přesně tito lidé si žádný respekt nezaslouží…

Česká společnost, když dojde řeč na Pride, jako by ztratila veškerý ten humor a nadhled, který je nám jinak vlastní. Jako by se na průvodu děly nějaké satanské věci, těch lidí se psí maskou v průvodu bylo asi pět, těch obyčejných, co měli duhovou vlajku, nebo ani tu ne, bylo podle našich odhadů přes 30 000. Ale těch si na první pohled nevšimneme, bereme je jako dav a vytáhneme těch pár extrémních osob. Třeba na webu ČRo byla fotogalerie a všechny snímky zobrazovaly jen a pouze ty, kdo z toho davu vybočovali. Kde ale jsou ty fotky všech ostatních, rodin, ale i heterosexuálů, kteří do průvodu přišli?

Klasickým argumentem odpůrců Prague Pride je i to, že LGBT komunitě se v ČR žije výborně a nemá si nač stěžovat. Pochody hrdosti se ale konají i v zemích, kde již LGBT lidé dosáhli – minimálně z hlediska zákona – plné rovnoprávnosti a nikdo se nad tím nepozastavuje. Čím to je?

Zahraniční pridy jsou mnohem otevřenější a způsob, jakým se umí např. Němci bavit a jak přistupují k alternativním životním stylům a k samotné nahotě, je úplně jiný. Letos jsem se zúčastnila pridu v Berlíně a říkala jsem si, že kdyby jeho průběh viděli Češi, trefil by je šlak. Přestože ale v mnoha západních zemích existují rovné zákony, zákonná rovina je jedna věc, reálný každodenní život je věc druhá, i v těch západních zemích jsou velké rozdíly, obrovské násilí na translidech…Právě proto mají pridy smysl. U nás i v zahraničí.

Hejty, které se médii šířily, byly v mnoha případech skutečně drsné. Lze proti nim nějak efektivně bojovat?

Nepřijde nám, že by to letos bylo nějak více brutální oproti jiným rokům. A jelikož je tu svoboda tisku, samozřejmě bojovat proti hejtům nijak nelze. Spousta negativních článků paradoxně opakuje přesně to, na co jsme se snažili upozornit v kampani. Jedou podle podobného mustru, který jste zmiňovala – že v ČR je situace LGBT osob v pohodě, tedy že pride je zbytečný, že respekt si nikdo nemůže nárokovat, ale je třeba jej získat, ačkoliv heterosexuálové jej skutečně mají automaticky. Spousta těch článků nám dala munici i pro příští kampaně. Ale pokud bych se měla na letošní pride podívala prizmatem ročníků předchozích, ušli jsme obrovský kus cesty. V průvodu bylo přes 30 000 lidí, doprovodný program se v návštěvě vyšplhal k 80 000. Mnozí navíc přijeli z různých koutů celé České republiky. Tihle lidé jsou pro nás důležití, ne těch pár hejtů, které jen tím, jak jsou hnusné, vzbudí v člověku pocit, že je jich přespříliš.

Je něco, čeho byste do budoucna rádi v rámci svých kampaní v souvislosti s mediálním pokrytím Prague Pride dosáhli?

Mám pocit, že žádný jiný festival v ČR nemusí tak moc obhajovat svou existenci jako Prague Pride – žádní jiní organizátoři nejsou tak často zváni k různým diskuzím a novináři dotazováni na smysl, proč se vlastně koná. Přitom prakticky jakákoliv akce by měla mít právo existovat, když si najde cílovou skupinu a své publikum. S ohledem na účast na letošním ročníku je jasné, že Prague Pride rozhodně smysl má a není „z/Zbytečným festivalem“. A přesně tohoto mediálního obrazu bychom do budoucna rádi docílili. Vedle toho chceme otevírat veřejnou diskusi a přinášet témata, často nová, která řadě lidí leží v žaludku…

Foto: Prague Pride - Leah Takata, Catherine Shiflett