Zkazil pochod PRAGUE PRIDE 2017 definitivně pověst homosexuálů? Aneb jak virální fotka pohoršila a rozdělila Česko

Pochod PRAGUE PRIDE a party na Letné byly fajn jako každý rok a s přáteli a rodinou jsme si to užili. Doufám, že i vy ostatní. Ale dnes začneme fotkou. Lidé…

Pochod PRAGUE PRIDE a party na Letné byly fajn jako každý rok a s přáteli a rodinou jsme si to užili. Doufám, že i vy ostatní. Ale dnes začneme fotkou. Lidé mají přece obrázky tak rádi. Již roky se mluví o tom, že média si vybírají při pojednání o pochodu hrdosti Prague Pride šokantní momentky. No, ona to už média tak nějak dělají, a to nejen u pridu. Mnozí jsou pak dotčeni, jakou špatnou reklamu nám zase udělalo těch deset kluků v gumě a latexu. A letošek nebyl výjimkou. Třeba silně tendenční podivné médium Parlamentní listy publikovalo fotku, kterou vidíte výše, s popiskem „Momentka z Prague Pride…“ A ježíši, to bylo zase hálo. Praha se z jedné fotky borce v masce psa vzpamatovává už desítky hodin. Lidská schopnost ulpívat na malichernostech je zjevně nekonečná.

Hned pod tím postem to někdo okomentoval slovy: „Tak tohle je hrdost???“ A to je asi tak smysluplné, jako kdyby někdo nafotil na hudebním festivalu nějakého mladíka, který nezvládl své první tango s vodkou a bleje do křoví, a okomentoval ji: „Tak tohle jsou Guns N' Roses??? Tohle je hudba???“ Víte, hrdost není vidět. Ale část lidí není schopná vidět a pochopit věci, co nejsou vidět. A mimochodem, letos tam bylo těch extravagantně oblečených lidí v poměru k ostatním relativně málo, takže někteří zaujatí novináři a odpůrci si museli kecky uhonit, aby mezi těmi desetitisíci obyčejných usmívajících se lidí a rodin našli někoho, kdo by požadovaně ilustroval pochod hrdosti jako pochod deviantů. Takže kdyby mezitím byl centrem v růžové paruce Okamura na imigrantovi jezdil, nikdo by si ho byl nevšiml, jak byli všichni upocení z hledání vizuálních pikanterií v průvodu.

Pod oním příspěvkem Parlamentních listů se postupně vyrojilo tolik komentářů tak prasáckého obsahu (malá ukázka níže), že ti psí kluci na fotce vedle toho začali vypadat jak řádové sestry. I mnoho homosexuálů sdílelo uvedený post s tím, že toto je přesně důvod, proč „dávají od Prague Pride ruce pryč“. Ale to tak nějak ze zkušeností už známe, jak málo stačí, aby lidé dali ruce pryč od všeho, co by snad mohlo způsobit komplikace. Mnozí se nemohou vzpamatovat z toho, co ta fotka proboha o nás homosexuálech vypovídá. Smutné je, že se asi nikdo z dotčených nezamyslel nad tím, co jejich reakce na jednu fotku frajera s náhubkem vypovídá o nich, co vypovídá o všech, kteří jsou jí tak strašně pohoršeni. Kteří vzali tisíc témat a redukovali je na jeden obrázek.

Některé romské rodiny vyhodí talíř, z něhož jedl gay. Organizace ARA ART se snaží staré tradice měnit26. 10. 2021

Hledala jsem tedy důvod, proč se pohoršit, že se mnou a mojí rodinou v průvodu hrdosti šli kluci v gumě a nebo v masce psa. Přemýšlela jsem, koho to omezilo, komu to ublížilo. Na nic jsem nepřišla. S ohledem na karnevalový charakter podobných průvodů to ani nějak společensky po mém soudu nevybočuje, neboť pán takhle nešel ani do opery. Jako sama bych si to nevzala, protože soudě z reakcí mého jezevčíka, nosit košík není nic příjemného. Ani se mi to nějak zvlášť nelíbí. Ale mně se nelíbí třeba ani lesklé silonky a také je z nikoho nestrhám a nepohoršuju se nad tím. Líbí se jim něco jiného než mně a já to respektuju. Je fascinující, jak jsou lidé schopni na různých party a společenských událostech pronásledovat lidi známé z televize, odfotit se s nimi a fotkami s celebritou pak sbírat uslintané lajky na sociálních sítích a nic ponižujícího jim na tom nepřijde. Byť ty lidi vůbec neznají a také je nezajímá, jestli jsou to kreténi, nebo skvělí lidé. Ale být na jedné fotce s nějakým fetišákem, to je děsný thriller.

Nestydím se za muže v psích maskách v průvodu. Nevadí mi, že se mnou šli v pochodu hrdosti. Že mi to poškodilo pověst? Co to vypovídá o mně? Jen tolik, že mi nevadí jít vedle mužů v psích maskách. Nic víc. A pokud mě najdete na společné fotce s nimi a pomyslíte si, že to tedy asi nejsem slušná lesba, ale že jsme všichni devianti… Co pak? Pokud takhle usuzujete o lidech, pak vaše postoje k lidem a potažmo váš respekt není respekt, ale jen hloupá shoda společenských okolností. Hne s vaší hrdostí jedna fotka chlapa v BDSM kostýmku a návazně sto frustrovaných výlevů na internetu? Pak asi nejste moc hrdí. Hodně lidí psalo, že se jim při pohledu na ten snímek chce blít. Hodně mých přátel bylo smutných z těchto reakcí. Já ani ne. Když se jim chce blít, ať se jdou vyblít, třeba se jim uleví. Je to tak prosté.

Kluci z celé Evropy, 14 hodin zábavy a žádný dress code! Epická gay party La Demence slaví výročí a ty buď u toho19. 10. 2021

Že bychom měli vycházet z marketingových poznatků, že se musíme cílovce (zde většinové společnosti) co nejvíc zavděčit, pokud ji chceme přimět k pozitivnímu postoji? Možná. Nedělat z opatrnosti pride raději vůbec. Držet hubu a krok, když nás zrovna tady a teď nikdo nezasypává vejci ani kameny. Ale takový přístup trochu tupí to, co jinak může LGBT komunita přinést zbytku společnosti – skutečnou toleranci a respekt k někomu jinému, skutečnou odvahu být sám sebou. Protože tak procházíme coming outem, tak se učíme být hrdí, tak se učíme ustát neodůvodněné negativní reakce okolí. A já myslím, že to je ta správná cesta. Ne couvat před malicherností. Ne přitakávat předsudkům, že kdo je výstředně oblečen, je jasný král prznitelů. My - snad více než jiní - bychom se měli naučit chápat, co je to podstatné a co je marginální.

A že to viděly děti a mohlo je to pohoršit? Nemyslím si. Děti jsou snad těmi jedinými, kterým to samo o sobě vůbec divné nepřijde. Protože malé děti teprve dospělí musejí naučit, co je má a nemá pohoršovat. Jak žít tak, aby lidé neřekli. Já zase nikdy nezapomenu na momentku ze zahrádky jedné restaurace pár let zpátky. Bylo léto a u stolu vedle nás seděla malá holčička s rodiči. Tatínek vzal ze stolu krabičku cigaret a chystal se jednu si zapálit, když v tom ho holčička zastavila, vzala mu cigaretu z ruky a říká: „Jéé, tati, můžu ti jí zapálit?“ Otec sedící na zahrádce plné lidí zcela zrudnul a vykoktal: „Ne-e“. Holčička se upřímně podivila a povídá: „Ale proč, vždyť mi to vždycky dovoluješ?“ „No, to… to…, doma je to něco jiného, ale před lidmi to dělat nemůžeš, co by si o nás pomysleli.“

Je to příběh o tom, co někteří lidé považují za správné a důležité. Věřím, že ta holčička měla dostat odpověď „ne“. Ale že měla slyšet, že důvodem toho, proč by to nebylo správné, je to, že kouření zdraví moc neprospívá a také že rozhodnutí jestli kouřit, by si měla rozhodně nechat na později. Dostala ale jednu ze svých prvních lekcí, jak sama neuvažovat o tom, co je a není správné, ale řídit se tím, aby lidé neřekli.

Ne, ta fotka se mi taky nelíbí a neupadám z ní v nadšení. A ne, nebráním tady nějaké svoje kámoše, které bych po práci chodila běžně venčit, vůbec ty lidi neznám a ani jsem je v průvodu neviděla. Ale nemyslím, že bychom měli zrušit pride, protože by tam mohl jeden z tisíců přijít oblečen jako rotvajler. A prostě si ani nakonec nemyslím, že někomu škodí nosit kostým. Nevěřím, že hrdost a lidská kvalita nutně souvisí s důstojným oděním. A nepřestanu si za svým přesvědčením stát jen proto, aby lidé neřekli, že jsem teda asi taky prase. A i to je součást hrdosti.

Foto: Facebook.com, LUI