Situace LGBT seniorů/ek v ČR je společenským tabu, partnery/ky nezřídka raději vydávají za sourozence

Současným trendem – zejména pak právě v LGBT komunitě – je zaměřování se na vzhled, budování vztahů, dosahování úspěchů apod. Co však obvykle média důsledně opomíjí, je problematika související se stárnutím a obecně péčí, která je LGBT seniorům/kám v českém prostředí ne/poskytována. O první sondu mezi LGBT seniory/ky se pak pokusil PROUD, jehož souhrnná zpráva Neviditelné menšiny pak poskytuje první pohled na generaci stávajících LGBT seniorů, jimž – např. i ve srovnání s dnešními mladšími lesbami a gayi – hrozí vysoké riziko společenského vyčlenění.

„Jak ukazují výroky dotazovaných LGBT seniorů/ek, tito lidé v malé míře využívají nové technologie a elektronické sociální sítě, které dnes tvoří důležitou součást navazování kontaktů (nejen) v rámci LGBT komunity,“ uvádí shrnutí zprávy, která zároveň upozorňuje, že tam, kde se LGBT komunita běžně setkává, nejsou LGBT senioři zrovna vítání a cítí se tam nepatřičně.

Z výzkumné zprávy pak plyne také to, že LGBT senioři nevnímají instituce péče o seniory jako místa, kde by bylo možné se ke své sexualitě otevřeně přihlásit. I když tedy většinově odmítají potřebu specializovaných zařízení určených LGBT klientele, na druhou stranu poukazují na vlastní obavy z toho, že se ze strany pracovníků/ic, ale především i dalších klientů/ek podobných zařízení setkají s předsudky, a že s ohledem na odlišnou životní historii nezapadnou do kolektivu. 

Jak potom konstatuje v aktuálním rozhovoru na DVTV socioložka Jaroslava Hasmanová Marhánková, stáří je obecně odsexualizované, tedy v případě seniorů již o tom, že by se věnovali sexuálním aktivitám, nikdo neuvažuje – homosexualita se tak opětovně stává zcela neviditelnou. Někteří gay/les senioři, kteří v párech vstupují do zařízení institucionální péče, pak partnera/ku raději vydávají za sourozence, a to i proto, aby se vyhnuli případné konfrontaci s ostatními.

Přitom sami pracovníci rozličných zařízení institucionální péče o seniory jsou sice přesvědčeni o tom, že LGBT klientela nepotřebuje žádný „speciální“ přístup, ovšem v drtivé většině případů přiznávají, že vlastně s LGBT lidmi prakticky nemají žádné zkušenosti. Jak pak shrnuje zpráva PROUDu, dnešní LGBT senioři jsou ve své podstatě generací, která svou orientaci v mnoha případech dlouhou dobu tajila, a tak se i nyní, v důchodovém věku, jednoduše podřizují heteronormativní společnosti.

Zcela odlišná pak ale bude situace až do věku seniorů dospějí dnešní třicátníci, čtyřicátníci – právě s ohledem na ně se pak celý systém bude muset proměnit. Ne tak kvůli tomu, že by LGBT senioři potřebovali na úrovni vlastní péče něco specifického, ale proto, že dnešní mladší LGBT generace je zvyklá žít již otevřeně a bude třeba nabídnout jí komfortní a důstojné možnosti i ve věku seniorském.

V závěru je pak třeba zmínit také problematiku, jíž se nyní zabývá např. Velká Británie, a to financování péče o LGBT osoby – právě ty totiž, jelikož obvykle nemají vlastní potomky, kteří by jim podali pomocnou ruku, nezřídka nedisponují dostatečnými finančními prostředky na úhradu pobytů v rozličných institucionálních zařízeních poskytujících služby a péči. Británie tak již pracuje také na systému sociálního zabezpečení LGBT osob tak, aby na stáří nečelily chudobě a zároveň i sociálnímu vyčlenění.

Zdroj: PROUD