"Myslel jsem si, že jsem jedinej," vzpomíná gay na svoje mládí v minulém režimu
Připomínek, že mezi nám žijí i senioři, není nikdy dost. Lidé nad šedesát let jsou nejen v rámci LGBT komunity tak trochu přehlíženi. Z části je to možná tím, že už mají svůj věk a nechce se jim chodit do průvodů v letních vedrech. Na nějaké celonoční paření v klubu už to také nejspíš není. Ale hlavním důvodem je spíše mezigenerační propast, která gay seniory dělí od aktivní komunity, která tráví víkendy v barech. Všichni lidé, kterým je dnes, dejme tomu, padesát a více let, jsou ovlivněni svým mládím v komunistickém režimu. Jak se žilo gayům za totáče?
Jak jsme psali nedávno, homosexuální styk byl legální v ČSSR od roku 1961, ale pouze do té doby, dokud nebudil veřejné pohoršení. Takže vlastně stačilo, aby vás nerudný soused udal, že souložíte s partnerem příliš nahlas, a polízanice byla na světě. Stejně velkým strašákem byla Státní bezpečnost, která vás mohla přitlačit ke zdi a donutit vás k udání vašich dalších podobně orientovaných přátel. Když jste jejich velkorysou nabídku k dobrovolné spolupráci odmítli, mohli jste si být jisti, že druhý den to o vás vědělo celé JZD. Homosexualita sice byla legální, ale strach z odhalení a následného vyloučení ze společnosti vás bezpečně zahnal zpět do tajnosti.
O tom, jak tristní bylo v Československu veřejné povědomí o sexu, vypovídá sexuolog Petr Weiss: "Víme, že čím více je sex tabuizován, tím více patologie se v této oblasti pak nachází. Takže není divu, že české nevěsty měly nejnižší průměrný věk v Evropě a že my jsme měli před rokem 1989 víc potratů než porodů.” Václav O. ve studii Život homosexuálních mužů vzpomínal, že ho k homosexualitě “něco táhlo”, ale snažil sám sebe přesvědčit, že je to nepřípustné.
“Já si vůbec nepamatuju, že bysme se na vysoký škole něco o homosexualitě učili. Já jsem si myslel, že prostě jsem jedinej široko daleko na světě takovej. Teďka by se každej zasmál, doba je jiná. Možná jsem to všechno přeceňoval, ale myšlenka, aby si o mně někdo nemyslel, že jsem teplej, mě ovládala hrozně dlouho. Teprve teďka, když jsem starší, tak můžu říct, že bych se nepodělal, i kdyby si řekli, jo, Venca, to je starej teplouš,” vypráví Václav.
Platforma pro rovnoprávnost, uznání a diverzitu (PROUD) provedla v květnu výzkumnou zprávu "LGBT senioři/seniorky - neviditelná menšina” a potvrdila, že problémy této komunity vycházejí ze sociálního stigmatu, které si s sebou komunita nese z minulého režimu. “Buď rodinu nemají, protože ji nezaložili, nebo mají problematické vztahy, či je jejich původní rodina kvůli jejich orientaci zavrhla. Nějaká pomoc z přirozených zdrojů se nedá očekávat,“ shrnuje situaci PhDr. Naděžda Špatenková. LGBT senioři si podle PROUDu často stěžovali na to, že si s ostatními nemají o čem povídat, jelikož jejich vrstevníci často mluví o dětech a vnoučatech, zatímco oni by raději diskutovali o “svých” tématech.
Aby čeští LGBT senioři nezůstávali i nadále neviditelnou menšinou, připravil PROUD ve spolupráci se seniorskou organizací Život 90 veřejnou diskusi s názvem “Vidím tě. Nevidíš mě. - Jak se žije LGBT seniorům a seniorkám?”. Té se budeme moci účastnit v rámci Prague Pride 10. srpna a vstupné je zdarma, takže se nemáte na co vymlouvat. Jedním z hostů bude i spoluautorka výše zmíněné zprávy Jaroslava Hasmanová Marhánková.
Zdroj: vice.com, queergeography.cz, blesk.cz, proud.cz
