Martin Ditmar byl krůček od smrti, ale nyní vlastní nejlepší boutique hotel v Evropě
Martin Ditmar je živým úkazem toho, že zázraky se dějí. Z ničeho nic se ocitl téměř na „smrtelné posteli“, ležel několik měsíců v kómatu, z kterého se naštěstí probral. Během kómatu však živě viděl příběh, jak přebírá nějakou cenu, a 8. listopadu 2018 pak jeho hotel – Villa Memories – získal cenu Boutique Hotel Awards za nejlepší rodinný boutique hotel v Evropě a zároveň se umístil mezi čtyřmi nejlepšími na světě. Více se o jeho příběhu dozvíte v následujícím rozhovoru.
Pojďme začít tím nejhorším, vašim nedávným zdravotním stavem...
Ten příběh je tak neuvěřitelný, že mě mrazí pokaždé, když se k tomu vracím. Posledních dvacet let jsem strávil v byznysu v rámci mezinárodního obchodu. Dával jsem do toho všechno, ale pak najednou přišla rána z čistého nebe, udělalo se mi špatně a skončil jsem v nemocnici.
Co se dělo poté?
Bylo mi hodně zle, takovou bolest si člověk skoro nedokáže představit, a tak jsem se nechal odvézt do nemocnice, kde mi změřili hodnotu reaktivního proteinu v krvi, dostal jsem kapačku a bolesti ustaly. Propustili domů a za pár hodin se bolesti zase objevily. Nechal jsem se odvézt znovu a opět mi změřili reaktivní protein, to už jsem měl hodnotu přes 400. Už když má člověk přes 200, tak může umřít. Zánět v těle mi začal napadat vnitřní orgány a ty začaly selhávat. Asi za tři dny na to jsem upadl do kómatu.
Takže jste byl doslova krůček od smrti?
Přesně tak. Zažil jsem si i ten pomyslný tunel, kdy na konci vidíte takové příjemné světlo, které vás přitahuje. A pocity, které jsem tam zažíval byly opravdu zajímavé. Najednou jsem měl dojem, jako když si povídám sám se sebou. Pochopil jsem, že ve chvíli, kdy někdo nemá chuť nebo vůli žít, tak už se z toho tunelu nevrátí, protože tam je naprostá pohoda, klid a je vám tam strašně dobře.
Co jste tam viděl?
Promítl se mi tam celý život. Potkal jsem všechny, kteří v mém životě něco znamenali, rodinu, přátele, bývalé partnerky. Ale vůbec nelze odhadnout časový úsek, po který se to děje. Nicméně pak u mě nastala zajímavá změna, najednou se to celé zpomalilo a začaly se odehrávat jisté reálné příběhy, které byly většinou ze světa byznysu.
Zde jste viděl to, že přebíráte nějakou cenu?
Ano, jeden zážitek byl z Londýna, kdy jsem pod záštitou Buckinghamského paláce obdržel nějaké ocenění, a ten zážitek byl tak silný, že i po probuzení z kómatu jsem tomu pořád věřil.
Jak jste se cítil po probuzení?
Nebylo to úplně jednoduché, nefungovala mi jemná motorika, chvíli jsem se učil chodit i mluvit. Je šokující, že po tak krátké době se tělo dostane úplně na začátek. Byl jsem v nemocnici asi šest měsíců.
Pokud vím, tak lékaři vám dávali malou šanci na přežití?
Pan profesor Klein, který řídil moji léčbu, mi dával tak jedno procento šance.
Co následovalo poté? Ocenění se vám pořád honilo hlavou?
Všem jsem říkal, že musí zjistit ten termín v Londýně. Ta myšlenka byla tak silná, že jsem nevěděl, zda jsem ji už zažil, nebo to byl jen sen. Nedokázal jsem to rozlišit. Musel jsem si utřídit, co jsem všechno zažil a co mě teprve čeká. Nicméně rodiče žádný termín nenašli. Ale té myšlenky jsem se úplně nevzdal.
Kdy přesně jste se dozvěděl, že nějaké ocenění v Londýně skutečně přeberete?
Do konce roku 2017 jsem byl v nemocnici, ale začátkem roku 2018 jsem byl kontaktován organizací Boutique Hotel Awards z Londýna, která se ozvala na doporučení jednoho z našich hostů, jenž si myslí, že bychom měli být zařazeni mezi nejlepší boutique hotely světa.
Jak to probíhalo poté?
Centrála nás kontaktovala a poslali k nám auditory, kteří se nevěnovali pouze prostředí hotelu, ale hlavně zážitkům a doprovodným programům, které v hotelu máme.
Co přesně myslíte těmi zážitky?
Celý náš hotel je hodně postavený na emocích a příběhu. Takže máme připravené různé edukativní a vzdělávací programy pro všechny věkové kategorie. Jsou to většinou hodně zajímavé věci. Například děti z velkých měst se málo dostanou do přírody, a tak spolupracujeme s myslivcem, který je vezme do lesa, kde poznávají přírodu apod. Máme dokonce i rybáře či včelaře. U nás to není jen o pobytu, ale i o zážitcích. A to auditory velmi oslovilo.
Každý host si tedy u vás najde to své?
Ano, pro každého člena rodiny je připraven rozmanitý program. Záleží na tom, o co se zajímají. Vždy se však snažíme, aby tam byla nějaká přidaná hodnota. K tomu je přímo ve vile relaxační centrum, kde provádíme různé tipy masáží – sportovní, detoxikační a relaxační. Když tedy přijede rodina s dětmi, o děti je postaráno a dospělí mohou do wellness. Zajímavé je třeba také partnerství s golfovými rezorty v Čeladné, ale i na Slovensku. Každý si pak odváží jedinečné vzpomínky, proto název Villa Memories.
Ve Ville Memories se dá vymyslet tedy opravdu cokoliv?
Ano, doslova úplně všechno. Naše heslo zní: „Vaše přání bude splněno v okamžiku, kdy ho vyslovíte.“ Takže vyzvedáváme hosty na letišti, přivezeme je do vily, vozíme na golf či na výlety. Zařídíme dekoraci pokoje, výzdobu, ale děláme i firemní večírky či svatby.
Jak vás tento koncept napadl?
Celý hotel má svůj příběh. Před deseti lety to byl rodinný dům, který jsem si koupil pro sebe na bydlení. Nějaký rok jsem tam bydlel, ale kvůli práci jsem pak cestoval po celé střední a východní Evropě a dům byl prázdný, a tak jsem se ho rozhodl prodat.
K tomu ale nedošlo?
Skoro. Když jsem tam strávil pracovní víkend a připravoval dům na prodej, říkal jsem si, že ho přece nemůžu prodat. Cítil jsem tam pozitivní energii. Pak vznikla myšlenka boutique hotelu a z toho vychází i koncept. Větší rodinný dům předělaný na boutique hotel. Kombinace domácího rodinného prostředí se servisem pětihvězdičkového hotelu. To je něco, co vás odliší. A díky tomu, že nemáme stovky pokojů, se můžeme všem věnovat individuálně.
Měl jste dříve zkušenosti s podnikáním v tomto oboru?
Vůbec. Ty zkušenosti jsem posbíral postupem času. Pracovně jsem na nějakou dobu odjel do Afriky, kde jsem i chvíli přednášel. Tam jsem se ubytovával v podobných zařízeních. Právě tam jsem přišel na myšlenku, že něco podobného ze svého domu udělám. Díky mé vnitřní afinitě k Africe je i celá naše vila zařízená v neokoloniálním stylu. Je to ekologický projekt a jsou v něm použity hlavně přírodní materiály. Uvnitř je třeba teakové dřevo z Malajsie a všechno je vyrobené na míru. Tvoří to jednotný celek, který funguje a dýchá na klienty přirozeností.
Dřevo jste tedy vozili až z Malajsie?
Ano, nechali jsme si ho přivézt, pak jsme ho kartáčovali a napouštěli vonnými oleji. Veškerý nábytek je vyrobený přesně na míru, aby nám vše do sebe zapadalo. A navíc jsme ladili vždy ty nejlepší produkty, které jednotlivé země nabízí.
Co tím myslíte?
Tak třeba v Turecku jsme koukali po ručně vázaných kobercích. Nechtěl jsem ani, aby pokoje měla čísla, a ke každému pokoji jsme tak vytvořili příběh. To je také důvod, proč se zákazníci vracejí, pokaždé vyzkouší jiný pokoj a zažijí jiný příběh. Třeba v pokoji „Vlk“ jsou tapety, které živě evokují srst daného zvířete. Do toho je tam kniha o vlkovi, filmy, ale třeba i edukativní film Padesát odstínů šedi. (smích) A třeba pokoj „Země“ je největší a má ohromnou terasu s výhledem na okolní louky, lesy a západy slunce. Tomuto pokoji dominuje i akvárium s 3000 litry vody a 250 rybičkami.
Říkal jste, že jste se inspiroval v Africe, zaměřuje se na to nějak váš program?
Ano, dokonce pořádáme i speciální africké party, kdy grilujeme krokodýlí maso a děláme burgery z pakoňů či speciální africké ryby. Máme africké bubeníky, učitelku afrických tanců, ale také africké víno.
Jak se k vám dostalo africké víno? To není zase tak obvyklé, nebo se pletu?
Vzniklo to tak, že k nám jednou přijela dáma z Kapského města – Elsie Pells. Aniž bych to předem věděl, patřila mezi deset nejvlivnějších degustátorů vín na celém světě, a tato dáma se postarala o náš vinný lístek. Přijela jako host a cítila se u nás moc dobře. Jediné, co jí však vadilo, byl vinný lístek. Dala mi vizitku, odletěla a já jsem pak zjistil, kdo to je. Hned jsem jí volal, omluvil se a zároveň požádal o spolupráci. Několikrát jsem pak navštívil Jihoafrickou republiku, zdejší skvělá rodinná vinařství, a sestavili jsme výborný vinný lístek. Teď si u nás vyberou i ti největší gurmáni.
Jací lidé jsou vašimi nejčastějšími klienty?
Určitě vnímáme, že je u nás daleko více cizinců, a je to možná tím, že takový koncept je v zahraničí známý daleko déle a zahraniční hosté ho znají. K Čechům to přichází postupně a poměr se pozvolna mění. Věřím, že i Češi objeví kouzlo možnosti na chvíli vypnout a v domácím prostředí se poznat se zajímavými lidmi. V dnešní době sociálních sítí je to takový nešvar. Právě tento koncept ubytování lidí by je měl navádět zpět ke komunikaci, aby odložili telefony a začali se normálně bavit. Několikrát jsem to vyzkoušel i sám ve svém hotelu a bylo to skvělé. Zažíváte různé příběhy zajímavých lidí.
To všechno jsou důvody, proč jste na celosvětové úrovni uspěl?
Myslím si, že je z toho projektu opravdu cítit, že je v něm srdce. Jsou projekty, které se dělají tak, aby co nejrychleji vydělávaly, a pak jsou projekty dělané srdcem. Nešetří se na materiálu a člověk se věnuje každému detailu.
Kdy a kde došlo k předání významné ceny?
Ve čtvrtek 8. listopadu 2018 v Londýně. Nyní jsme tedy nejlepší rodinný boutique hotel v Evropě a patříme mezi čtyři nejlepší boutique hotely na světě.
Kdy jste se o výhře dozvěděli?
První informace byla, že jsme se dostali mezi 250 nejlepších boutique hotelů na světě. Což už samo o sobě bylo skvělé a pak se stal další zázrak. V den mých narozenin jsme byli ve vile s rodinou a v jednu chvíli jsme šli s partnerkou na terasu největšího pokoje, abychom si o samotě připili. Dívali jsme se na západ slunce, otevřeli šampaňské a najednou volalo nějaké číslo z Londýna. Byli to lidé ze soutěže, jestli opravdu přiletím, protože mi chtěli sdělit, že jsme vyhráli. Přesně v den mých narozenin. To nevymyslíte.
Co pro vás tato výhra znamená?
Dál pokračovat v tom, co děláme, protože vidíme, že to dává smysl a děláme to dobře. Věnujeme se opravdu každému detailu. Když si u nás klient třeba rozpije nějakou dobrou láhev koňaku, tak mu ji označíme, máme speciální skříňku, do které mu ji uložíme a když přijede za 3–4 měsíce zpět, tak může popíjet dál. Lidé si u nás nechávají i rozečtené knížky.
Je vůbec ještě možné se někam dál rozvíjet?
Určitě, vždy je možnost se zlepšovat. My jsme třeba vyvinuli aplikaci s názvem DetoxMe. Abychom našim klientům pomohli v každodenní životosprávě i po tom, co opustí náš hotel. Vymysleli jsme tedy jednoduchý algoritmus, který řeší unikátní jídelníček a dokáže každého navést na cestu detoxikace. Pořádáme i podobné dny u nás ve vile, kdy jsou přítomni různí odborníci, lektoři a další. To je směr, kterým bychom se chtěli ještě ubírat a využít všechny zkušenosti. Pak třeba koncept i rozšířit. Zatím jsme přistavěli dva pokoje, které jsou umístění ještě více do přírody, ale třeba podobná vila vyroste i někde úplně jinde.
Když se vrátíme zpět k vašemu zdraví – nyní už asi sám chápete, jak je důležité občas zvolnit?
Určitě ano. Já jsem hodně pracoval a nedokázal odbourávat stres, který se hromadil, a to chceme naučit i naše klienty, jednou za čas vypnout. Spousta lidí bohužel odpočinek považuje za ztrátu času, a mnohdy i spánek. Každý však nemusí dostat druhou šanci jako já.
