Příběh země, v níž je možné úplně všechno aneb Kouzelná země ve Stavovském divadle

Jevištní adaptace třetího románu Jáchyma Topola Noční práce evokuje přízračný svět české pohraniční vesnice v čase přelomové dějinné události – okupace ČSSR…

Autor: Petr Opršal / Zdroj: Národní divadlo / Advertoriál / 30. 1. 2019

Jevištní adaptace třetího románu Jáchyma Topola Noční práce evokuje přízračný svět české pohraniční vesnice v čase přelomové dějinné události – okupace ČSSR vojsky zemí Varšavské smlouvy.

17. 1. 2019V testování je zcela revoluční antikoncepce pro muže. Bude se aplikovat na záda a ramena

Bratři Ondra a Malej jsou sem „uklizeni“ svým otcem, který má blíže neurčené tajné poslání a nemůže se o kluky starat. Ti se tak stávají jakýmsi majetkem vesnice a zároveň kanálem, jímž protéká zjitřená kolektivní paměť. Na ploše několika srpnových dnů, kterými nás Topol svým jedinečným obrazovým stylem provádí, jako bychom se ocitli v sousedství všeho podstatného, čím mohla typická česká vesnice projít – válka, odsun, kolektivizace, ale také hony na čarodějnice, pogromy, masopustní orgie…

Úkol převést román na jeviště Stavovského divadla se stal výzvou pro režiséra Jana Mikuláška. V inscenaci s názvem Kouzelná země hrají David Prachař, Pavel Batěk, Filip Kaňkovský, Lucie Juřičková, Tereza Vilišová, Robert Mikluš, Václav Vašák a další.

JÁCHYM TOPOL O PŘIPRAVOVANÉ INSCENACI ŘÍKÁ:

Noční práce se v dramatizaci Mikuláška a Ljubkové jmenuje Kouzelná země. Jak změnu titulu vnímáte?

Je to úplně v pořádku, protože jsem zvyklý, že když na základě knihy vzniká film nebo divadelní hra nebo když kapela z knihy něco vyzobe a nazpívá, mají tvůrci, kteří původní věc vlastně dotvářejí, přirozené právo, aby se jejich práce jmenovala po jejich. Aby román, který je studnice inspirace, využili, jak chtějí, ale aby se od něj trochu odstřihli a naznačili, že měli volnost naložit s ním po svém.

Román je o osmašedesátém, přinejmenším je to jeho výchozí bod, jaké jsou vaše vzpomínky?...

Osmašedesátý ve mně byl silně přítomen, je to takový předěl, možná až mánie. Jsem poslední generace, která si ho pamatuje. Bylo mi šest, tehdejší dění mám pořád v hlavě: tanky, výstřely. Tak jsem to použil. Ostatně taky je v tom dobrodrůžo z neznáma.

Totéž, co táta, který nás v létě 68 odvezl z Prahy na ves, totiž udělalo víc lidí. Má o tom pěkné poznámky třeba Bohumil Hrabal. Ten dobře popisuje, že z Prahy plné demonstrací a peticí intelektuálové utíkali na venkov.

16. 1. 2019Restaurace El Emir nabízí blízkovýchodní pohostinnost i plné talíře pravé libanonské kuchyně

Vždyť já vychodil první třídu v Poříčí nad Sázavou, čekali jsme tam, co bude. Rodiče emigrovat nechtěli, a tak čekali na vsi, až se všecko přežene. Takže tenhle zmatek, v němž pražský kluk přesídlí na venkov a musí se vyrovnávat s tamními kluky, ve mně je.

Světové premiéry představení se odehrají 14. a 15. února 2019 ve Stavovském divadle