Vědci s překvapením zjistili, jak dlouho přesně ženy dokážou udržet vaše tajemství

„Prosím tě, hlavně to nikomu neříkej.“ V podstatě by to mohla být znělka v rozhlase, neboť informace uváděné těmito slovy často skončí u podobného množství…

Autor: Nikol Šubrtová / Zdroj: FOTO: Instagram, Pixabay / 21. 1. 2019

„Prosím tě, hlavně to nikomu neříkej.“ V podstatě by to mohla být znělka v rozhlase, neboť informace uváděné těmito slovy často skončí u podobného množství recipientů s tím rozdílem, že u dvacáté páté osoby už subjekt informace není „jen těhotný“, ale ještě se nutně bude rozvádět, protože „bůhví s kým to má, když ten její je pořád v trapu.“

3. 3. 2019VIDEO: Pražský nevěstinec s neživými běhnami zvažuje přidat do nabídky také umělé panáky. Proč dnes lidé nesouloží v reálu?

Ano, jednoznačně: pokud chcete, aby nějakou věc nikdo nevěděl, prostě to nikomu neříkejte. Jenže většinou si lidé nedokážou pomoci. Ovšem následující informace by vám se sebeovládáním mohly pomoci. Vědci v několik let staré studii zkoumali, jak dlouho žena udrží tajemství, a spoiler: do hrobu si jej děvčata většinou neberou. Spíš jen tak na další víno s kamarádkou. Prosím vás, nemá to být genderově nekorektní, ale studie zkoumala pouze ženy. Takže o mužské schopnosti držet tajemství prostě jen nebylo nic zjišťováno.

Studie zahrnula data od tří tisíc žen ve věku 18 až 65 let a zjistila, že většina žen nedokáže odolat touze předat důvěrné informace dál bez ohledu na to, jak moc osobní a citlivé jsou. Průměrný čas, po který zkoumané ženy dokázaly tajemství udržet, bylo 47 hodin a 15 minut. Prvním, komu tajemství vyklopily, pak byl nejčastěji partner, nejlepší kamarádka nebo matka.

3. 3. 2019„Kuře není vůbec v pořádku! “Je veganství spásou světa i duše, nebo je to módní debilita sluníčkářů?

Autoři studie jaksi tušili, že si lidé tajemství do hrobu berou jen v nejnutnějších případech, většinou tehdy, když informaci mezitím zapomenou, ale i tak byli překvapeni. „Co nás opravdu vyvedlo z míry, bylo to, jak rychle lidé tajemství ostatním předají,“ uvedl vedoucí výzkumu Michael Cox. Devět z deseti zkoumaných se přesto také považovalo za důvěryhodné. Možná proto, že většina žen se za prozrazení tajemství cítila provinile.

Šest z deseti žen pak prozradilo věc někomu, kdo v tajemství nebyl nijak zapojen tak, aby se dotčená „zrazená“ osoba nic nedozvěděla.  Skoro polovina žen jako motivaci ke sdělení tajemství uváděla to, že se prostě potřebovaly zbavit toho břímě. A často roli hrál i alkohol, po kterém je člověk často schopen svěřit se s nejniternějšími věcmi i hydrantu či policejnímu koni.