Myslíte, že "Princ a princ" byla jen pohádka? Příběhy těchto slavných panovníků vás vyvedou z omylu

Život šlechty byl vždy nevázaný a homosexualita byla na královském dvoře vždy poměrně běžná. Není tak divu, že i mnoho evropských zemí mělo homosexuální či bisexuální panovníky. A jak se jim vládlo? Podívejte se sami.

Vilém II. Nizozemský

Nebýt panovníka, který dával přednost společnosti mužů i ve svém loži, možná by Nizozemsku trval přechod ke konstituční monarchii déle. O tom, že Vilém ještě jako princ udržoval milostné vztahy s muži, psal i dobový tisk a místní historici spekulují, že konstituční reformy roku 1848 podepsal částečně z toho důvodu, že ho tehdejší ministr spravedlnosti vydíral zveřejněním pikantností z jeho osobního života. Vilém byl ale také skvělý diplomat, do historie se zapsal i jako ten, který vyjednal mír v sousední rozbouřené Belgii, jež krátce před jeho nástupem na trůn bojovala o samostatnost.

Fridrich Veliký

Legendární vládce a vojevůdce udělal z Pruska mocnost nejen vojenskou, ale i centrum vědy, kultury, literatury a náboženské svobody. K ženám si ale vztah nikdy nenašel, i manželské povinnosti podle svých dopisů plnil zcela bez vášně. Sám také po jedné z vojenských porážek prohlásil. „Štěstěna mi není nakloněna. Možná proto, že je žena a jako taková mne nepřitahuje.“ Dochovala se ale erotická báseň, kterou napsal pro italského filosofa Francesca Algarothiho, o panovníkově homosexualitě psal i známý filosof Voltaire, který byl dříve královým oblíbencem.

Ferdinand I. Bulharský

Bulharský král a později i car Ferdinand I. byl v mládí svými nepřáteli považovaný za nezodpovědného hejska s divokým sexuálním životem, který v případě nástupu na trůn Bulharsko pohřbí. Byl to ale právě on, komu se podařilo bulharské království definitivně osvobodit od vlivu Osmanské říše a osamostatnit ho i de iure. Ferdinand si celý život užíval a zplodil mnoho nemanželských dětí, dobře však byly známé i jeho aféry s mužskými služebnými. V létě si pak bulharský král pravidelně jezdíval užívat na Capri, které bylo Mekkou homosexuálů na konci devatenáctého století.

Ludvík II. Bavorský

„Šílený král“ byl jednou z nejspornějších osobností dějin Bavorska. Na jednu stranu se jednalo o štědrého mecenáše umění, který nechal postavit například slavný hrad Neuschwanstein či mnoho divadel, finančně podporoval i slavného skladatele Richarda Wagnera. Na druhou stranu jeho rozhazovačnost způsobila zemi obří dluhy. Právě kvůli nim ho vláda nechala prohlásit za nesvéprávného a sesadila ho. Ludvík nezplodil žádné potomky, plánovanou pohádkovou svatbu s princeznou Sofií Šarlotou na poslední chvíli odvolal. Jeho deníkové záznamy pak ukazují, že ačkoliv Ludvík žil prakticky v celibátu, přitahovali ho výhradně jen muži.

Ludvík XIII.

Francouzskému panovníkovi, za jehož vlády započala kariéra slavného kardinála Richelieu, se přezdívalo „Ludvík Ctnostný“, jelikož si jako jeden z mála francouzských králů vůbec nepotrpěl na milenky. Sexuální život celkově nebylo nic pro tohoto monarchu, jemuž se podařilo zplodit syna až po třiadvaceti letech manželství, zato si však od svých mladých let potrpěl na mužskou společnost, své oblíbence prý nechal oblékat do šatů nevěsty. Rozhodně se ale nejednalo o krále, který by vládl v rukavičkách, spíše naopak. Historici ho označují za prvního absolutistického monarchu, za jeho vlády se Francie také stala koloniální mocností.