Co vše je špatně na moderním veganství? Když se z udržitelného a zdravého stravování stane ideologie, není mnoho prostoru pro fakta
Planeta se otepluje, kvůli získávání hospodářské půdy se kácejí pralesy. O používání nejrůznějších neekologických hnojiv ani nemluvě. Vegani bijí na poplach: „Zachraňte planetu a přestaňte s krutostí vůči zvířatům!“ I když je ale teď trend veganství na vzestupu, kriticky přemýšlející člověk nemůže být z jeho současné podoby nadšený.
Veganská strava je většinou zdravá, rychlá na přípravu a pokud umíte trochu vařit, tak i velmi chutná. Nehledě na to, že připravit hrnec pikantní zeleniny na indický způsob vyjde na pár korun, zejména oproti masným pokrmům. Tady problém zcela určitě nebude.
Část viny je zcela jistě na straně některých zavilých „masožroutů“, kteří odmítají zeleninu v jiné formě než „přefiltrovanou přes prase“ a mají tendenci se lidem vysmívat jen za to, jaký si sami vybrali jídelníček. Tudy cesta také nevede.
Tak kde ten hlavní problém? Dvě základní teze veganství zní: „Odstraňme krutost páchanou na zvířatech!“ Druhá pak je „Je neefektivní živit hospodářská zvířata, z toho, co sežere jedna kráva či vepř, by si najedlo hned několik lidí.“ Už cítíte ten náznak rozporu? Zvíře je "kámoš", ale ujídá nám z talíře. Vysloužila zvířata z velkochovů je třeba zachraňovat, čímž ale prodlužujeme jejich uhlíkovou stopu. Nehledě na to, že i pokud by jako mávnutím kouzelným proutkem celá světová populace přešla na veganství, stále by na pultech zůstala spousta masných a živočišných produktů, stejně tak i mnoho zvířat v chovech. Co s nimi?
Kontraproduktivní je i snaha některých veganů hrát na emoce, případně na podporu svého světonázoru používat i vyslovené hoaxy a argumentační fauly. Člověk může vidět jen určitě množství videí s nebohými zvřaty doplněných tesknými zvuky pomalé klavírní skladby, než mu začnou být zcela lhostejná.
„Argumenty“ o tom, jak je člověk jediným tvorem, který i v dospělosti pije mléko, které mu vlastně škodí více než kouření cracku, se pak také dají snadno smést ze stolu. Zaprvé, člověk je třeba také jediným "zvířetem“, které si utírá zadní část těla po vykonání velké potřeby. Zde však nikdo vliv lobby výrobců toaletního papíru nehledá. Zadruhé, i když se i mezi vědci stále vedou spory o tom, v jakém rozsahu je pití mléka prospěšné a laktózová intolerance je stále častější, mléko je nesporně výborným zdrojem živin a vitamínů.
Vegani také často opomíjejí smutný fakt že i pěstování zcela veganských plodin může být značně neekologické. Známé jsou zejména případy sóji, avokáda, ale v českých podmínkách třeba i řepky olejné. V tomto ohledu je zajímavé podívat se na starší studii University Carnegie Mellon, jejíž výzkumníci počítali uhlíkovou stopu nejrůznějších potravin v přepočtu na kalorii. Jistě, červená masa z tohoto testu nevyšla zrovna nejlépe a málokdo by asi čekal něco jiného. Na druhou stranu, kuřecí maso v přepočtu na kalorii zatěžovalo planetu méně než třeba pěstování rajčat, salátu či ořechů.
Příliš dobrou reklamu hnutí nedělá ani arogantní a povýšenecké jednání velké části jeho příznivců. Jistě, mezi každou skupinou se najdou idioti, ale neochota některých akceptovat, že jsou i jiné cesty, jak snížit svou uhlíkovou stopu než přechod na čisté a striktní veganství, je opravdu kontraproduktivní. Dalším faktem je i to, že veganství je v evropských a amerických poměrech převážně záležitostí bílých mladých lidí ze střední a vyšší třídy. Hlasitost příznivců mu pak rozhodně nedodá na celkové efektivitě.
Nemyslete si ale, že veganství jako takové je špatné. Je rozhodně dobrý nápad omezit spotřebu masa, ať už ze zdravotních nebo ekologických důvodů. Veganství je však jen jednou z mnoha cest, jak se chovat, aby byly naše zvyky udržitelné. Rozhodně se ale nejedná o univerzální odpověď na všechny otázky lidstva.
