Vyhněte se těmto častým frázím, které značí strach či agresi

Nepodceňujte sebe ani hodnotu svého sdělení. Chcete-li působit sebevědomě a vyrovnaně, těmto 8 frázím se vyhněte.

Upřímně… / Abych pravdu řekl/a…

Tyto fráze jsou pro posluchače varovný signál, po kterém si mohou říct: „To jako začíná mluvit upřímně až teď? Co bylo to všechno předtím – jedna velká lež?“ Stůjte si za tím, co říkáte. Větu nemusíte uvádět touto frází, stačí ji prostě jen říct.

Bez urážky…

V ten moment, kdy použijete frázi „bez urážky“ váš posluchač začíná očekávat urážku. „Bez urážky“ v podstatě znamená: „nyní přijde urážlivý komentář.“ Pokud potřebujete někomu sdělit kritiku nebo zpětnou vazbu, kterou dotyčný neuslyší rád, udělejte to v soukromí. Vhodná úvodní věta je: „Jsem znepokojený, protože…“ nebo třeba: „Chceš slyšet, co si o tom myslím?“

Nicméně…

Takto větu nedoporučujeme začínat, protože posluchač si to může vyložit jako: „Já mám pravdu a ty se mýlíš.“ Je mnohem efektivnější říct něco jako „Já to chápu takto…“ nebo „Z informací, které mám, usuzuji…“, protože tím necháváte prostor ostatním, aby k vašemu tvrzení ještě něco dodali.

Tohle asi bude znít hloupě…

V této frázi neexistuje žádné „asi“. Když jste jednou o informaci řekli, že je hloupá nebo špatná, nejde to vzít zpátky. Posluchač už předpokládá, že nepatříte zrovna mezi ty nejbystřejší jedince. Také to zní, jako že máte nízké sebevědomí, především pokud tuto frázi používáte v práci. Nebojte se a řekněte svůj názor či se zeptejte na otázku bez tohoto úvodu, kterým shazujete vše, co bude následovat.

Měl/a bys…

Tím vlastně říkáte, že víte více než ten druhý. Ten má ale na věc vlastní pohled a prožívá okolo ní vlastní emoce, o kterých vy nemáte ani tušení. Říkat, co by kdo měl dělat, není tedy úplně ohleduplné. Lepší přístup je prostě jen poslouchat a nekomentovat. Máte-li nějakou radu, o které si myslíte, že by mohla být užitečná, nejlepší úvod je „Nezkoušel/a jsi náhodou…“ nebo „Mně by ve tvé situaci pomohlo…“ apod.

Nejsem rasista, ale…

Tak tahle věta je vždycky hodně velký přešlap. Slovíčko ale totiž v tomto případě znamená, že rasista jste. Nikdy to není vhodný start věty. Jediné, co posluchač slyší, je to, že jste rasista a snažíte si to omluvit tím, že říkáte, že nejste. Pokud vám to někdy ujede a přece jen se přistihnete, jak tuto frázi používáte, raději se zhluboka nadechněte a zamyslete se nad tím, zda je opravdu nutné větu dokončit.

Já myslím…

Co je špatné na tom říct svůj názor? Obyčejně nic. Obzvlášť v práci může začátek věty touto frází značit slabost. Je velmi přirozené začínat větu slovy „Já myslím…“, ale vůbec to nezní přesvědčivě. Pokud tím nechcete ve skutečnosti říct: „Nejsem si jistý, ale“, pak bude lepší použít spíš: „Věřím, že“, „Moje zkušenost je taková, že“ či „Jsem si jistý, že“.

Jak jsem už říkal/a…

Tato fráze zní velmi nepřátelsky – váš posluchač snadno získá dojem, že ho tím pasivně agresivně obviňujete z toho, že vás nedostatečně poslouchá. Zasloužíte si obecenstvo, které vám bude pozorně naslouchat, ovšem není nutné být agresivní. Naprosto bude stačit, když „já“ vyměníte za „my“, tedy: „Jak jsme si už říkali…“