ROZHOVOR: „Zamítli mi změnu pohlaví, protože nemám neutrální jméno,“ říká o své zkušenosti s odbornou komisí Tores Gorgeous

Tereza Španihelová, která na sociálních sítích vystupuje jako Tores Gorgeous, prošla v poslední době velkou proměnou – řeč není o ničem jiném než o změně z muže na ženu. Odborná komise jí však finální změnu pohlaví neumožnila – kvůli jejímu jménu. 

Sociální sítě obletěla tvá zpráva, že jsi byla u komise a neuspěla. Co to bylo za komisi a o čem rozhoduje?

Pokud jako transsexuál chceš svou změnu pohlaví dotáhnout do samotného konce, čímž myslím operační zákrok, tak podle zákonů ČR musíš dokázat, že žiješ a vystupuješ v roli pohlaví, kterým se cítíš být. Jde o tzv. real life test. Po tom, co podstoupíš několik psychologických vyšetření a opakované návštěvy psychiatra, se potvrdí, zda se jedná opravdu o transsexualitu. Konečnou fází je komise, která se skládá z několika lidí, kteří mají rozhodnout o povolení operačního zákroku ke změně pohlaví

Jak komise rozhodla?

Rozhodla tak, že mi byla zamítnuta. Přitom jsem naplnila všechny zákonné požadavky ke změně pohlaví, což potvrzuje už vyšetření od mého psychologa a psychiatra.

Jaký byl důvod?

To je na tom to nejšílenější. Komise mě neschválila jenom proto, že nemám neutrální jméno. To ale není v zákoně uvedeno jako podmínka! Takové jméno má pomáhat, když se například holčička cítí být klukem a jmenuje se Lucka. Je lepší dítě přejmenovat na neutrální jméno, třeba Alex, aby se mu spolužáci nesmáli, když jej učitelé vyvolávají k tabuli. Já jsem neutrální jméno nepotřebovala, protože pracuji sama, nikde krom pošty a banky nevytahuju občanku. I když v občance mám jiné jméno, už čtyři roky vystupuji pod jménem Tereza Španielová a nikdo mě ani jinak nezná. Už v dopise, který mi z komise poslali, mě oslovili “vážená paní Jakub“ a při telefonickém hovoru mi bylo sděleno, že je vše v pořádku a že mé jméno nemůže být problém.

Je tenhle postup s komisí běžný po celém světě, nebo je to nějaká česká specialita?

Po celém světě to tak není. Nevím teď přesně, kde to tak je a kde se to liší, ale někde stačí mít diagnózu F-64, což znamená transsexualita. 

U trans modelky Peti Nitky tato komise před několika týdny změnu pohlaví povolila i přesto, že neutrální jméno nemá...

Ano, Peťa mi hned potom volala a mám v této věci její plnou podporu. Myslím si, že pravým důvodem může být má prezentace na internetu a sociálních sítích. Mluvím otevřeně o zkušenostech jiných holek, jako jsem já, z čehož vyplynulo, že Motol rozhodně nemůžu doporučit. Před komisi jsem předstupovala na Praze 1.

Co budeš dělat dál?

Ozvalo se mi několik organizací, za což jsem nesmírně vděčná, které nesouhlasí s postupem komise. Několik lidí se mi nabídlo s právní pomocí. Všem bych chtěla moc poděkovat. Určitě to budu řešit právní cestou. První podám odvolání a následně stížnost na ministerstvo zdravotnictví na tuto komisi. A pokud to nepomůže, půjdu do sporu. Dělám to nejen pro sebe, ale pro všechny transsexuály. Tím, že mám mediální pozornost, cítím povinnost bojovat. Jsem na komisi naštvaná a nechápu její smysl. Potom, co můj psycholog i psychiatr uznají, že jsem ke změně pohlaví způsobilá, přece nemůže komise ignorovat jejich posudek pouze na základě neutrálního jména.

Tvé neutrální příjmení by znělo Španihelů, tohle příjmení se ti ale nelíbí. Jak by ses chtěla jmenovat?

Chci se jmenovat Tereza Španihelová, tak jak už čtyři roky vystupuju a nikdo mě neosloví jinak, avšak český zákon mi neumožňuje dát si ženské české jméno, a to ani křestní. Musela bych si vybrat nějaké neutrální jméno.

Ani po operaci?

Po operaci ano, pak už to jde.

Jak dlouhá cesta ke komisi vedla? Co máš všechno za sebou?

Zažila jsem toho poměrně dost. Neměla jsem to zrovna jednoduché právě kvůli tomu, že moje psycholožka mi nastavila špatný real life test, musela jsem chodit oblékaná jako žena, přestože jsem vypadala jako muž, tím pádem moje adaptace do společnosti proběhla naprosto hrozně, lidi to nemohli zkousnout. Zažívala jsem velký teror, který vyústil i ve fyzické napadení, a především internetovou šikanu, která pokračuje dodnes. Ale i přesto jsem se rozhodla veřejně prezentovat svůj příběh, abych mohla pomoci ostatním a dodat jim sílu. 

Žiješ v Opavě. Nepřemýšlela jsi někdy, že by ses přesunula do většího města, kde bys méně vyčnívala z davu?

Nemyslím si, že anonymita je pro mě nějak moc důležitá. Kdybych chtěla být anonymní, tak se samozřejmě neprezentuju na sociálních sítích, nepsal by o mě Blesk a pravděpodobně bych nedělala ani tento rozhovor. Já před pozorností neutíkám, naopak jdu skrz ni, protože si myslím, že se nemám za co stydět. Ráda své prožitky a zkušenosti sdílím, protože to posouvá dopředu jak mě, tak i lidi, co mě sledují, dopředu. Navíc kreténi se najdou všude, i ve velkém městě.

I přesto – život v menším městě je přece jen jiný...

Malé město má svoje pro i proti. Jsou tady zajeté různé vzorce, co je správné a co naopak ne. Lidé tu jsou usedlejší a staromódní, více řeší, co dělají ostatní. Je to tady sice těžší, ale já to beru jako výzvu a po nějaké době jsem si zde našla moc milé lidi kteří mě podporují.

Jsi kameramanka. Neměli klienti s tvou proměnou problém?

Na začátku ano, asi osmdesát procent klientů odešlo a nechtělo se mnou mít nic společného. Ale dneska si myslím, že jsem vyhledávána pro kvalitu a originalitu své práce. Ta myslím mluví sama za sebe a s mou proměnou již nemá nic společného.

Jsou případy, kdy transsexuál projde změnou pohlaví, ale není spokojený, a tak si pohlaví změní znovu (tyto případy jsou však spíše výjimkou - např. v USA si muž, který prošel přeměnou na ženu, uvědomil ženskou diskriminaci na vlastní kůži, a nakonec se stal znovu mužem, pozn. red.). Nebojíš se, že by se to mohlo stát i tobě?

Ne, to se vážně nebojím. Jak jsem říkala i v některých svých videích, nikdy jsem nelitovala a ani by mě nenapadlo něco z toho vracet. Sice jsem si na začátku říkala: ty vole, já se svými geny nebudu vůbec hezká holka, ale nakonec se mi proměna, myslím, docela povedla a jsem moc ráda, že je ze mě poměrně hezká žena. Jsem vděčná za to všechno, co mám za sebou. Jsem ráda, že jsem mohla pomoct i ostatním lidem, aby se nebáli projevit.