Rauš pro ty, co neberou drogy: Spánková deprivace ničí tělo i mysl
Historie zná příklad středoškoláka Randyho Gardnera, který se roce 1964 pod vědeckým dozorem rozhodl zůstat vzhůru více než jedenáct dní, aby zjistil, jaké má spánková deprivace účinky na lidský organismus. Kromě Coca Coly a čaje nepoužíval žádné stimulující látky.
Brzy se dostavily známé symptomy únavy jako podrážděnost a rychlé střídání nálad. Od druhého dne měl problémy se soustředěním, například měl problém poznat své přátele na fotografiích. Čtvrtý den se přidaly halucinace. Randy, který byl typickým bělochem, si například na chvíli myslel, že je ve skutečnosti tehdejší černošskou hvězdou amerického fotbalu Paulem Lowem.
Na druhou stranu, jeho motoriku nedostatek spánku příliš neovlivnil, po celou dobu experimentu Randy bez problémů porážel svůj vědecký dozor v basketballu, stolním fotbálku i kuželkách. A i když byl Randy neustále podrážděný, nedostatek spánku nezpůsobil, že by se choval agresivněji než dříve.
Příklad z šedesátých let dobře ilustruje, co s člověkem dělá spánková deprivace. Kromě nesoustředěnosti a podrážděnost jsou ale i další nežádoucí efekty. Podle serveru Healthline mívají lidé, kteří trpí spánkovou deprivací také rozhozený metabolismus a často přibírají na váze nejen kvůli přejídání. Dále jim také stoupá tlak, lidem s chronickou nespavostí také podle stejného serveru hrozí větší riziko vzniku cukrovky či nemocí krevního oběhu.
Každopádně stále tu jsou lidé, kteří se dobrovolně vzdávají spánku, aby zažili tripové stavy bez jakýchkoliv návykových látek. Ninad Gujar, neurolog z univerzity v Berkeley uvádí následující: „Náš pokus prokázal, že lidé, kteří nespali třicet a více hodin hlásí větší pocity štěstí, také většinou hodnotili obrázky, které jsme jim ukazovali jako hezčí. Může za to zejména stoupající hladinu hormonu štěstí dopaminu.“ Lidé, kteří den nespali si často připadají jako v euforii, Dr. Gujar však rozhodně nedoporučuje experimentování se spánkovou deprivací ani těm, kteří trpí depresemi. „Spánek není luxus, kterého by se mohlo tělo jen tak vzdát, ale něco, co naše tělo potřebuje proto, aby správně fungovalo.“
