Ženy, které nenávidí muže: Tzv. „misandrie“ má nakročeno stát se trestným činem
Zločiny z nenávisti, nezřídka označované také jako „hate crimes“, nabývají v různých zemích různých podob. My v Čechách jsme se dopracovali zatím pouze k postihování nenávisti projevené vůči jiným národnostem a etnickým skupinám (a skutečně ve výjimečných případech pak směrem k LGBT lidem), přičemž však konkrétně „zločiny z nenávisti“ česká legislativa nezná – pouze se v určitých vymezených trestných činech k tématu vztahuje, i proto řeč nejčastěji bývá o tzv. extremistické kriminalitě. V Británii však aktuální legislativa, jež se „hate crimes“ týká, poskytuje ochranu osobám odlišné rasy, náboženství, sexuální orientace, dále osobám se zdravotním postižením a také obsahuje ochranu v souvislosti s vyjádřením genderové identity. Nyní však v rámci nového balíčku opatření britského ministerstva vnitra vznikl návrh nový, který jako trestný čin (zločin z nenávisti) klasifikuje také vyjádření předsudků a nenávisti vůči mužům.
Zločiny z nenávisti jsou obecně definovány jako útok na někoho (ať už slovní nebo fyzický), který je motivován předsudky, jež se pojí k charakteristikám dané osoby. Konkrétně v Británii se již čile diskutuje o tom, zda by všem motivům k nenávistným činům měla být přikládána stejná váha. Velmi ostrá debata se však rozpoutala zejména v souvislosti s tím, že do připravované aktualizované legislativy by měla být zahrnuta nenávist vůči mužům, a to především (pro někoho možná paradoxně) proto, že návrh zahrnuje také nenávist vůči ženám (misogynii). Kde je problém? Kritici se obávají, že veřejnost dostane signál, že nenávist a diskriminace mužů je stejně velký a častý problém jako obtěžování a znevýhodňování žen. Což objektivně není.
Bohužel, není rovnost jako rovnost. Argumentace, že (nejen) feministkami vítané zahrnutí misogynie do připravovaného návrhu zákona je tedy „spravedlivě“ vyváženo také obsažením misandrie, prostě klouže po povrchu a je jen projevenou snahou o symetrii, která však dost rázně pokulhává. Všichni totiž nemají stejný potenciál být utlačovaným stejně jako utlačovatelem, veškeré mezilidské interakce a vztahy probíhají v určité zažité společenské hierarchii, která některé skupiny povyšuje nad jiné. Tím v žádném případě nechceme zlehčovat možné násilí na mužích či jejich diskriminaci, ta je však statisticky výrazně méně častější (a to i se zohledněním faktu, že muži mohou mít větší problém přiznat, že se stali oběťmi domácího násilí) a např. dle některých argumentů odpůrců novelizace britské legislativy je zároveň jistou daní z privilegií, která jinak muži oproti ženám ve společnosti mají.
Navrhovanými novými opatřeními se nyní bude zabývat nezávislá právní komise, jež doporučuje v zemi právní reformy, s cílem zjistit, zda je nová legislativní úprava v Británii třeba.
