ROZHOVOR: V nejproduktivnějším věku ho zasáhla ztráta zraku, teď však napsal knihu a bojuje dál. Představujeme vám Reného Pastrňáka

13. 9. 2018 18:00 Co se děje
ROZHOVOR: V nejproduktivnějším věku ho zasáhla ztráta zraku, teď však napsal knihu a bojuje dál. Představujeme vám Reného Pastrňáka

Představte si, že máte skvělou práci, výborně rozjetou kariéru a je vám něco málo přes třicet let. Vyděláváte dost peněz, užíváte si život plnými doušky a najednou vše skončí. Něco podobného se stalo právě Renému Pastrňákovi, když následkem léčby „obyčejného“ zápalu plic ztratil zrak.

O své zážitky se tento vysokoškolský profesor, kouč a podnikatel podělil v následujícím rozhovoru, ale celý příběh taktéž zpracovává v knižní podobě.

V tom nejvíce produktivním věku jste přišel o zrak, jak se s tím dá vypořádat?

S tímto se vypořádat nedá. Člověk si jen zvykne, přizpůsobí, ale stále doufá ve světlejší zítřky. Už jen samotné ovládání běžné elektroniky je vcelku problematické. Kolik ze zdravých lidí umí psát všemi deseti a poslepu užívat telefon či ovladač televize? Podobné je to s pračkou či mikrovlnkou, a to jen uvádím několik věcí ze života. Abych mohl nějak fungovat, musel jsem se naučit psát všemi deseti, ovládat PC pomocí klávesových zkratek. Přenést pozornost z vizuálního vjemu na vnímání zvuku a hlasu. Dlouho jsem každé ráno přemýšlel, co bych dělal ten den pracovního, pokud bych byl zdravý. K vyrovnanosti mi asi pomohlo vzdělání a práce v oblasti sociální a psychické pomoci, takže taková autopsychoterapie.

3. 9. 2018VIDEO: Herec Bradley Cooper září po boku Lady Gaga. Ve svém režijním debutu „Zrodila se hvězda“ také sám zpívá

Jak to bylo s prací? Musel jste ihned skončit?

Po roce v nemocenském stavu mi byl přiznán status invalidního důchodce, ale přesto jsem se nevzdal. Dnes již bývalý zaměstnavatel mi umožnil vrátit se na zkrácený úvazek zpět do zaměstnání. V tom mi byl obrovskou podporou můj partner Radek, který se stal mým průvodcem a asistentem. Učil jsem tenkrát na univerzitě v Opavě, což je cca 70 km od mého bydliště, a jednou za 14 dní jsme jeli blokově učit. Vše bylo ovšem úplně jiné, chyběl mi jakýkoliv oční kontakt a mé prezentace byly pro mě jako mluvení do prázdné mlhy.

Měl jste v té době také vážný vztah. Jak se vyvíjel v souvislosti s tím, co vás potkalo?

Onemocněl jsem v době, kdy jsem s partnerem byl právě 5 let. Dostavěli jsme dům, Radek dostudoval, chystali jsme se na cestu do USA. Chtěli jsme si žít svůj malý růžový sen. Pro mnohé páry je onemocnění jednoho z nich, zvláště tak závažným onemocněním, něco nepředstavitelného. Měl jsem to štěstí, že celou tu dobu stál Radek pevně po mém boku, i když to někdy byly opravdu krušné chvíle plné slz. Zůstali jsme spolu, vztah se upevnil, změnily se nám životní hodnoty a pohled na svět. Slovy naší kamarádky: „Buďte rádi, že se máte, můj manžel by mě v nemocnici ani nenavštívil.“

Můžete říct, že jste kvůli tomu také přišel o známé a kamarády?

Už v nemocnici jsem si začal uvědomovat, že telefon bude zvonit méně a méně. Nejen proto, že obchodní partneři budou hledat jiné dodavatele, protože nebudu schopen zakázky plnit. Věřil jsem, že známí, a zvláště kamarádi a přátelé, zůstanou kamarády a přáteli, ale bohužel se tak nestalo. Lhostejnost a neupřímnost se projeví zvláště v podobných těžkých životních chvílích. Rčení, že v nouzi poznáš přítele, platí opravdu doslova. Poznáte jich ale opravdu málo. Ti, od kterých jsem čekal největší oporu, nejvíce selhávali.

21. 9. 2018Pharrell Williams natočil singl a na sto let ho zavřel do trezoru. Pokud přijde globální oteplování, svět jeho píseň nikdy neuslyší

Jak na to reagovala rodina?

Rodina se zalekla a od mého onemocnění je mou rodinou pouze můj otec a hlavně partner. Otec, který nastoupil do předčasného důchodu, mě tvrdě, opravdu tvrdě, trénoval k samostatnosti. Chvíle tréninku mi ale vyvažoval partner, který se mě snažil konejšit a rozmazlovat.

Kdo vám v těžkých chvílích nejvíce pomohl?

Jak už jsem uvedl výše, největší oporou mi byl a stále je můj partner Radek. V rámci zaměstnání, podnikání i dalších poradenských aktivit, jsem se setkával s inspirativními lidmi, kteří se stali oporou alespoň na krátkou dobu a podpořili další mé aktivity, včetně napsání autobiografické knihy. Problém je, že lidé jsou ochotni pomoci jen v krátkodobých akcích, při dlouhodobé pomoci ochota aktivně se podílet klesá, až se úplně vytratí. 

Mnoho lidí většinou podobným ranám osudu podlehne a nemá sílu postavit se na vlastní nohy. Co vás nakoplo k tomu, abyste se udržel „ve formě“?

V první řadě to byl samozřejmě partner. V další řadě to bylo mé zaměstnání, které bylo současně mým koníčkem. Přednášení studentům mi dodávalo energii, často jsem to považoval za takovou „one man show“. Měl jsem pocit, že nejsem na světě zbytečný, ale můžu něco prospěšného udělat. V tom mě podporovali také klienti, kteří poptávali mé služby v oblasti supervizí, koučinku a terapií.

14. 9. 2018Studie ukázala, že 89 procent lidí sdílí stejnou specifickou sexuální fantazii

Svůj příběh zpracováváte i knižně. Proč jste se rozhodl pro psaní? Byla to také určitá forma terapie - ze všeho se vypsat? 

V prvním momentu jsem psaní knihy za biblioterapii nepovažoval. Při osobních setkáních mi ale mnoho lidí říkalo, že je můj příběh natolik neuvěřitelný a zaslouží si sepsat a publikovat. Je fakt, že se mi při psaní mnoho a mnoho slz řinulo po tváři. Knihu považuji za jistý podnět a inspiraci pro další zdravotně postižené, ať nesedí doma. Také je to příběh o homofobii v sousedství malé vesnice a o tom, jak zášť a závist mohou ublížit i zranitelnému slepému člověku. Třetím důvodem byla chuť definovat některé atributy osobnostního úspěchu, kariérového růstu, psychologických analýz. Prostě svou profesi nezapřu.

René v současné době svou knihu dopisuje a chystá její vydání. V rámci toho založil také projekt „Dokázal jsem, že to dokážu…“ na webové stránce Startovač, kde můžete celou tuto akci podpořit. Najdete zde také pár ukázek z chystané knihy (více zde).

Zdroj: René Pastrňák
Jan Witek

Autor

Jan Witek

I když vystudoval zdravotnický obor, nikdy se z něj zdravotní bratr ani doktor nestal. Od malička toužil po pozornosti ostatních, a tak není divu, že se kromě psaní věnuje také moderování a DJingu. Miluje hudbu, kulturu, cestování, dobré jídlo, auta, nové technologie a samozřejmě žít naplno.

E-shop