Jak často je „normální“ mít sex? A kolik sexuálních partnerů/ek v životě máme? Vědci vyvrací (nadhodnocené) představy reálnými daty
Z podstaty věci je termín „normální“ přinejmenším problematický. Kdo stanovil „normu“, obvykle nikdo neví, nemluvě o tom, kde jsou její hranice. Ovšem konkrétně oblast lidské sexuality je normami doslova prošpikována. Nejenže jsou mnozí přesvědčení, že „normální“=heterosexuální, ale navíc disponují nespočtem dalších kritérií pro správný sexuální život. Četnost nevyjímaje. Existuje však něco jako „normální množství sexu“? Ačkoliv většina populace žije v tom, že její sexuální život je nedostatečný a že všichni ostatní jsou sexuální mašiny, pravda je někde úplně jinde...
Nejnovější výzkum zaměřený na lidskou sexualitu ukazuje, jak moc se všichni ve svých představách o četnosti pohlavního styku osob v našem okolí mýlíme. V rámci dlouhodobé odborné studie Ipsos byli vybraní respondenti ve Velké Británii a USA požádáni, aby odhadli, jak často se mladí lidé ve věku 18-29 let během jednoho měsíce oddávají sexu. Průměrný odhad mužů dosáhl k číslu 14 (tj. prakticky ob den). Ročně by pak muži dle tohoto odhadu prosouložili celých 180 dní. Realita? Podle podrobných průzkumů sexuálního chování se číslo ve skutečnost snižuje na 5 aktů měsíčně v Británii a čtyři v USA, v průměru se tedy dostáváme k číslu 50 aktů za rok. A to jsme stále nedošli k tomu největšímu omylu. Tím jsou představy mužů o sexuálním životě žen…
Britští muži jsou totiž přesvědčeni, že ženy (vyjma vaření, žehlení a úklidu) zvládají v mezičase 22 souloží měsíčně. Američané dokonce odhadovali 23. Bohužel, i v tomto případě je číslo významně nižší. Ve skutečnosti ženy opravdu vaří, žehlí a uklízí (klidně i 31 dní v měsíci), ovšem sexu si každý měsíc užívají v průměru pouze 5x.
Podobné rozpory se však paradoxně neobjevují v určení počtu sexuálních partnerů/ek. Zatímco muži ve věku 45-53 s relativní přesností uvádí, že v životě spali se 17 (v UK) či 19 (USA) ženami, ženy se stěží dostávají na polovinu těchto čísel. A to je z hlediska matematického (kdy populace je tvořena cca z 50 % muži a z 50 % ženami ) nesmysl, pokud drtivá většina mužské populace netráví volné chvíle ve vykřičených domech. Jak je to tedy možné?
Ano, ženy o svém sexuálním životě nepokrytě lžou, což ukázal další z experimentů, který srovnával data týkající se počtu sexuálních partnerů mezi trojicí skupin respondentek – mezi těmi, kterým bylo řečeno, že dotazník uvidí třetí strana, těmi, jejichž dotazníky byly zdánlivě anonymizovány, a těmi, které byly připojeny k falešnému detektoru lži. Právě poslední skupina se nejvíce přiblížila realitě a zároveň i číslu, které uváděli i muži.
Co všechna tato data vypovídají o nás? Naznačují, jak dnešní lidé vidí svět, ale také pracují s hluboko zakořeněnými předsudky, jelikož klasické spory o tom, co je a není normální…jsou prostě „normální“ (rozumějte, běžné). Bohužel však přehnaná očekávání a zároveň nespokojenost v případě, že zdánlivou normu (ať už v čemkoliv) nenaplníme, nám na štěstí mnoho nepřidají. Je proto nasnadě začít v této oblasti navyšovat informovanost, ale zároveň začít přehodnocovat to, co nám bylo řečeno a co výrazně naše názory formuje a ovlivňuje.
