Komentář: Foglarovky mají nové ilustrace. A český internet spouští mnoho povyku kvůli ničemu
Tak nám na českém internetu vznikla další bouře ve sklenici vody. Chystá se nové vydání Hochů od Bobří řeky od Jaroslava Foglara a ilustrátorka Ester Kuchynková se v rozhovoru pro server Aktuálně vyjádřila, že ve Foglarovkách chybí ženské postavy a že knížku bude ilustrovat jako čtení nejen pro kluky. Reakce čertíků z krabičky, kteří za vším hledají neomarxismus, na sebe nenechala dlouho čekat.
Kritika prší na domnělou snahu svět Jaroslava Foglara poženštit v duchu politické korektnosti, na údajně nejapné pokusy o modernizaci něčeho, na co se prostě nesahá, i na kvalitu ilustrací samotných. Zkusme si to vzít hezky popořádku.
Říct, že v díle Jaroslava Foglara chybí ženský prvek, je konstatování faktu, jako když řeknete, že nebe je modré a voda mokrá. Jistě, vyskytuje se tam pár maminek nebo učitelek. Svého času dokonce redaktoři Mladého hlasatele donutili Foglara přidat do příběhů Rychlých šípů holčičí partu slečny Vlasty, ale ta zmizela, hned jak byla první příležitost. Toho, že u Foglara hrají prim kluci, toho si všimne skoro každý. Skoro se až na mysl dere kacířská myšlenka, že kdyby Foglar vydal své příběhy o „chlapcích s opálenými lýtky“ dnes, stejná sorta lidí by ho kritizovala za propagaci multikulturní homosexuality.
Musíme vzít ale v potaz také nostalgii. Ta najednou Foglarovy příběhy, popravdě ne zrovna dobře napsané, s černobílým pohledem na svět a jednorozměrnými a naprosto nepřirozeně se chovajícími svatoušky v hlavních rolí, maluje jako něco úžasného, inspirujícího a v dobách komunistických zákazů skoro podvratného. Jenomže doba pokročila a chyby původního díla vystupují do popředí. Škoda tedy, že modernizace zůstává jen u ilustrací. Autor tohoto článku by si vlastně nejradši přečetl třeba příběhy Rychlých šípů, ale z pohledu Bratrstva kočičí pracky.
Zbývá tedy jen otázka samotných ilustrací. Tady musíme uznat, že ty od Jana Fischera a Marka Čermáka, kteří jsou s Foglarem nerozlučně spjatí, byly opravdu dost ikonické. Z náhledů je zřejmé, proč leckomu nové ilustrace někde na pomezí webového komiksu a mangy úplně nevyhovují. Tady se ale jedná o otázku vkusu. Bylo by nejspíš zajímavé přečíst si třeba recenze z doby Pražského jara, jak se tehdejší fandové tvářili na „komiksovější“ a „kulatější“ styl Marka Čermáka, který se přeci jen od výrazně prvorepublikových ilustrací Jana Fischera výrazně lišil. Tohle ale nechme posoudit čas.
