Jaké jsou děti z homosexuálních rodin? Liší se od vrstevníků pětadvacátníci vychovaní lesbami? Vše odhalila časosběrná studie

Homosexuálové spolu přirozenou cestou zplodit „biologicky společné“ dítě nemohou. Ne, že bychom se tedy nesnažili. Přes tuto biologickou danost, o které není ve společnosti sporu, však stejnopohlavní páry děti společné po sociální stránce vychovávají již po desítky let. Právě výchova dětí je nejkontroverznějším bodem debaty o rovnosti homosexuálů v rodinné oblasti. Její odpůrci mají představu, že děti budou postrádat vzor toho pohlaví, které v páru chybí (jakoby snad homosexuálové žili s dětmi v bublině, kde jsou jen oni dva, nebo ony dvě), nebo že homosexuálové zřejmě vychovají jedině dalšího miniaturního homosexuála, jednorožce nebo něco jiného nestandardního, co bude mít ve společnosti i v životě problémy. Aktuální studie ale ukazuje, že děti ze stejnopohlavních rodin jsou stejně šťastné a zdravé a prospívají prostě zcela stejně jako jejich vrstevníci, kteří žijí v klasické rodině.

Studie v těchto dnech publikovaná v odborném lékařském týdeníku New England Journal of Medicine zjistila, že děti v lesbických rodinách počaté se spermatem dárce nemají o nic větší pravděpodobnost, že budou mít fyzické nebo emocionální problémy v porovnání s dětmi z hetero párů.

Výzkumníci sledovali skupinu dnes již pětadvacetiletých lidí, které vychovaly stejnopohlavní páry, a porovnávali je s jejich vrstevníky, kdy se samozřejmě hlídalo, aby zde byly všechny faktory srovnatelné, tedy např. co do pohlaví, ekonomického zázemí nebo etnického pozadí rodin. Lidé pocházející z homosexuálních rodin měli stejný sociální status jako vrstevníci a stejně kvalitní vztahy s rodinou i přáteli.

Renomovaná americká psychiatrička Nanette Gartrell, která studii vedla, začala páry do výzkumu shánět již v roce 1987, kdy zjistila, že je nedostatek věrohodných studií na toto téma. To bylo velmi problematické, neboť americké soudy už tehdy měly rozhodovat případy související s gay adopcemi.

Mnoho oslovených se však podle Nanette Gartrell nejprve zdráhalo studie vůbec účastnit, protože se prý „prostě báli, že jim děti někdo odebere.“ Nyní v době společenského uvolnění ale konečně mohla být studie dokončena. V první fázi studie hodnotila dotčené děti ve věku 10 a pak 17 let a ani v těchto obdobích jejich vývoje nenašla rozdíly oproti vrstevníkům z běžného prostředí.

Sociolog z Univerzity v Oregonu Ryan Light uvedl, že „výsledky studie plně korespondují s naprosto jednoznačným vědeckým konsensem, že nejsou rozdíly mezi dětmi vychovávanými v LGBT rodinách a těmi vychovávanými v heterosexuálních svazcích co do výsledků souvisejících s duševním a emočním blahobytem či vzděláváním.“

Ke stejnému výsledku totiž dospěly prakticky všechny provedené vědecké studie kromě studie amerického sociologa Marka Regneruse, kterážto byla vědeckou obcí hodnocena jako tendenční, neodborná a zmanipulovaná, a to až do té míry, že se ukázalo, že podle vstupních informací se studie zúčastnili třeba i osmkrát ženatý obr nebo zatčené dítě… Regnerus si totiž homosexuální výchovou poškozené respondenty podle všeho vymyslel, což je dobré, když jste Božena Němcová, horší, pokud působíte jako vědec.

Jediné rozdíly, které kdy studie objevily, byly rozdíly mezi dětmi z párů harmonických a těch neharmonických bez ohledu na pohlaví rodičů. Je prostě jedno, jestli se vám doma hádají či vás ignorují dva gayové nebo máma a táta, neprospěje vám to. Hlavní pro děti je jednoznačně klidné, tolerantní a láskyplné prostředí.

A jestli budou kvůli gay rodičům děti terčem šikany? Mohou být. Ale to mohou být i kvůli tomu, že jsou příliš tlusté, hubené, tmavé, mají divné zuby, jsou z rodiny moc bohaté a nebo moc chudé… Je jasné, že malým dětem je jedno, jestli má někdo tmavší pleť, jestli se dva kluci vedou za ruce, nebo jestli někdo nemá dost peněz nebo třeba žije jen s mámou. Negativní hlášky, které pak mohou pronášet a tím ubližovat, mají většinou odposlouchané z domova. Je tedy na každém, aby své děti učil toleranci, aby tak terčem šikany z nejrůznějších důvodů nemuselo být žádné dítě bez ohledu na svou rodinu a původ. A tedy ani to jejich dítě.