Syndrom podvodnice: týká se nejen úspěšných žen, ale i mužů a příslušníků minorit. A možná jím trpíte i vy

Ačkoliv by se z podstaty označení „syndrom podvodnice“ mohlo zdát, že předmětem zájmu je někdo, kdo cíleně svému okolí lže či jej uvádí v omyl, opak je pravdou…

Autor: Mirka Dobešová / Zdroj: time.com / 22. 6. 2018

Ačkoliv by se z podstaty označení „syndrom podvodnice“ mohlo zdát, že předmětem zájmu je někdo, kdo cíleně svému okolí lže či jej uvádí v omyl, opak je pravdou. Pocity „podvodu“ se totiž v tomto případě týkají osob, které jsou samy (ovšem bezdůvodně) přesvědčené o tom, že jejich schopnosti jsou nedostačující, že se jim podařilo úspěchu dosáhnout jen díky štěstí a náhodě. A jak je patrné ze samotného označení, tímto problémem častěji trpí ženy, ovšem ani mužům se nevyhýbá.

Poprvé byl tzv. impostor syndrom identifikován v roce 1978 dvěma psycholožkami, podle jejichž výzkumu byly tímto syndromem postiženy pouze ženy – především ty velmi úspěšné. Od té doby se však ukázalo, že se týká i mužů. A podle psycholožky Audrey Ervin se „syndrom podvodnice/podvodníka týká každého, kdo si není schopen internalizovat a přivlastnit vlastní úspěchy.“ Podle některých odhadů se pak s těmito obtížemi v různé míře potýká až 70 % populce. 

15. 1. 2020Trápí vás odlišná velikost očí nebo varlat? Asymetrií se nemusíte obávat

Podle psycholožky Valerie Young dokonce existují určité vzorce chování, které jsou s impostor syndromem spojovány. V prvé řadě se tento problém může týkat lidí, kteří jsou perfekcionisté – i když tedy splní 99 % svých cílů, stále budou mít pocit selhání. V takových případech totiž jakákoliv malá chyba zpochybňuje kompetence. Podvodnický syndrom se ale ve zvýšené míře týká také všech „přirozeně geniálních“ osob, které pokaždé, když musí o něco v rozumové rovině začít usilovat, pociťují to jako selhání své inteligence.

Věda přitom zatím neodhalila, proč lidé tímto podvodnickým syndromem trpí. Podle některých specialistů jsou na vině osobnostní rysy – úzkosti či neuroticismus – jiní zase upozorňují na vliv rodinných či behaviorálních aspektů. Např. vzpomínky z dětství, kdy rodiče dítěti vždy dávali najevo, že jeho výsledky nejsou dost dobré,  příp. že sourozenec je ve všem lepší, mohou být základem impostor syndromu. „Nakonec se lidé s těmito myšlenkami sžijí a mají pocit, že aby si zasloužili lásku či pozornost, musí neustále něčeho dosahovat,“ popisuje Ervin. To se pak týká také skupin, u nichž jsou zároveň vžité stereotypy o jejích nedostatečných kompetencích – tedy např. rasové menšiny, ale i sexuální minority nebo dokonce zahraniční studenti na amerických univerzitách.

1. 2. 2020Jídlo v roce 2050: slanina pěstovaná na trávě, kuře z bioreaktoru a nedostatek kávy

A jak se se syndromem podvodnice vypořádat? Psychologové jako první krok doporučují kritické zpochybňování všech myšlenek, které znehodnocují výkony daného člověka. Podle Young je pak jediným rozdílem mezi tím, kdo trpí syndromem podvodníka, a tím, kdo ne, reakce na výzvy. „Lidé, kteří nemají pocit, že jsou oněmi podvodníky, nejsou o nic víc inteligentní, kompetentní či schopní, než ti, co syndromem trpí,“ doplňuje. A to je dobrá zpráva – jasným řešením tak je „pouze“ naučit se myslet jinak….