Představení Po Fredrikovi přináší herecký koncert Jana Fanty i závažné téma nákazy HIV

Seznamte se s Johanem. Docela normální kluk, který rád sportuje, pečuje o vzhled a nedávno zjistil, že holky ho nepřitahují. Když se seznámil s Fredrikem, vypadalo to, že je čeká láska jako z pohádky. To by ovšem do života šťastného páru nesměla vstoupit nákaza HIV.

S monodramatem Po Frederikovi autora Mattiase Brunna měli v Divadle na Fidlovačce opravdu šťastnou ruku. Od divadla o HIV by asi leckdo čekal těžké, depresivní drama. To ale není případ tohoto představení. Celý příběh Johana a jeho lásky k Frederikovi se dá nejlépe označit jako „ze života“, a to v tom nejlepším slova smyslu.

Stejně jako život samotný střídá představení i talentovaný mladý herec Jan Fanta nejrůznější polohy. Od komedie, přes romantiku až po skutečné severské drama., Jednotlivé složky ale působí organicky, citlivě, a hlavně jako přesně odpozorované. Chvíli se tak smějeme nad filosofováním Johanova kamaráda Jakoba, který přiznává, že ve sprchách taky očumuje, kolik komu příroda nadělila. V další moment se dojímáme nad romantickým zasnoubením páru, aby nás pak mezi oči zasáhla krutá diagnóza a rozpad vztahu.

Jan Fanta v monodramatu ukazuje celou šíři svého hereckého rejstříku

Jan Fanta si pro to, aby ukázal svůj široký herecký rejstřík, nemohl přát lepší představení. Nejenže jeho Johan prochází vývojem od nejistého a nervózního ucha, přes mladého muže spokojeného sám se sebou až po nervózní trosku. Formát melodramatu ho ještě nechá zářit v roli ostatních aktérů jeho života, ať už se jedná o flegmatického otce, halasného parťáka z dětství Jakoba, nebo o bláznivou Hanu z terapeutické skupiny.

Představení ale také perfektně funguje jako náhled do duše člověka, který se nakazil HIV, všech jeho strachů a nejistot a pocitu hnusu nad sebou samým. Vzhledem k tomu, že počet nakažených v posledních letech opět stoupá, otevření diskuze vkusným a stylem bez těžkopádnosti a kázání je zcela na místě.

Jediné, co by se dalo představení vytknout je několik málo pasáží, zejména ze začátku představení, kdy text nutí herce odříkávat dlouhé a poněkud knižní odstavce, které jdou těžko přes rty. Vzhledem k tomu, že se ale tento pátek jednalo o premiéru představení, očekávám, že zde ještě trochu zasáhne dramaturg.

Jan Fanta i celý tým, který za představením stojí, si po skončení vysloužili několikaminutový potlesk ve stoje. Musím říct, zcela oprávněně. Na Komorní Fidlovačce se sešel kvalitní text se silným tématem v herecky i režijně velice zdařilém provedení. Představení funguje ve všech směrech bez zbytečného tlačení na pilu, působí tak jako příjemné osvěžení v současném honu za co největší kontroverzí.