Jak se žije ženě mexického pašeráka drog? "Hned po porodu jsem s dcerkou v ruce musela rozvážet drogy, nesmím se ani bavit se sousedy"
„Manžela jsem poznala před dvanácti lety. Už tehdy pracoval v drogovém byznysu, stejně jako moji bratři,“ vzpomíná pětatřicetiletá Camille. „Skvěle jsme si rozuměli, oba jsme rádi bláznili a chodili za zábavou. Emilio byl ale tehdy závislý na metamfetaminu, což bylo podle mne pro vztah jasné ne. Snažila jsem se ho dostat na léčení, ale nepodařilo se mi udržet ho pryč od drog. Takže jsme se rozešli.“
Vztah měl ale pokračování „Dohromady jsme se dali po dvou letech. To už se zbavil závislosti, zato byl bez peněz. Vzali jsme se zrovna v době, kdy zuřila válka mezi drogovými kartely Los Zetas a Sinalojským kartelem slavného drogového bosse Joaquina El Chapo Guzmana. Můj bratr tehdy pracoval pro Sinaloa, tak hned sehnal práci i pro Emilia. Dostal na starost dům v Mazatlánu, který sloužil jako překladiště a účtárna pro celé město.
Jak válka zuřila, z bezpečnostních důvodů jsme se museli stěhovat každé tři měsíce. Nesměli nás navštěvovat ani nejbližší přátelé, ani rodinní příslušníci. Naopak jsme museli dávat pozor, jestli nás nikdo nesleduje cestou domů. Celé dny jsme seděli zamčení v domě. Los Zetas navíc měli moji fotku a sledovali mne,“ vzpomíná Camille.
„Během téhle drogové války jsem otěhotněla, ale i tak jsem musela obstarávat rozvoz drog. Dva dny před porodem unesli Emiliova bodyguarda. V den, kdy jsem porodila, jsme ho našli oběšeného pod mostem. Ale já jsem musela pokračovat dál. Týden po tom, co jsem porodila císařským řezem, jsem musela s malou dcerkou zajet za našimi novými dealery a přivézt jim zboží a peníze. Teď když se na to dívám ve zpětném zrcátku, nechápu, kde jsem k tomu vzala kuráž.“
Ačkoli byl El Chapo zatčen, kartelu Sinaloa se stále daří
Pár se zkoušel dostat ven z drogového byznysu, ale minulost je dostihla. „Zkoušeli jsme se přestěhovat do Mexico City, kde jsme provozovali dvě arkádové herny. Hned po roce ale Emilia unesli a na výkupné padly skoro všechny naše úspory. V roce 2013 jsme tak začali pašovat drogy i do našeho nového bydliště.“
Jaké je to žít jako žena vysoce postaveného pašeráka drog? „Peníze mi nechybí, vlastně můžu mít cokoliv, na co si ukážu,“ říká Camille. „Na druhou stranu nad sebou permanentně cítím Damoklův meč. Mám na starosti účetnictví a inventář, přitom se nás neustále snaží někdo okrást.
Nemůžu teď věřit nikomu, ani udržovat sousedské vztahy nad úroveň vzájemného zdravení se. Nikdo nesmí vědět, že obchodujeme s drogami. Když se mě někdo zeptá, tak říkám, že jsme obchodníci s oblečením. Málem nás už ale prozradila naše malá dcerka, když ve škole prohlásila, že její táta obchoduje se sušenými bylinkami. Vysvětlili jsme jí, že tohle prostě nesmí za žádnou cenu říkat.“
Plány do budoucna má Camille jasné. „Chtěla bych se odpoutat od drogového byznysu a přestěhovat se na sever Mexika. Chtěla bych mít obchod s oblečením. Emiliovi už nějakou dobu můj otec radí, aby zkusil investovat do nemovitostí, třeba do apartmánů, nebo aby koupil nějakou pěknou restauraci u moře. Ale bojím se, že pokud nenastane stejná krize jako za války kartelů, Emilio nebude chtít drogový byznys opustit,“ zakončuje svoje vyprávění Camille
Veškerá jména v článku byla změněna z důvodu ochrany soukromí a bezpečí zpovídaných osob.
