Ombudsmanka Šabatová: Změna pohlaví by neměla být podmíněna sterilizací. Bude ČR následovat západní trend?
Česká republika, resp. v dané době ještě Československo, byla jednou z prvních zemí v Evropě, která v roce 1961 dekriminalizovala homosexuální styk. Bez ohledu na to, nakolik byl nový zákon problematický a v mnoha aspektech diskriminační, rozhodně značil jisté „průkopnické“ snahy. To se však rozhodně nedá říci v roce 2018. Zatímco např. ve Švédsku je hlavním tématem v oblasti prosazování lidských práv proplácení odškodného všem transsexuálním lidem, kteří byli v minulosti při změně pohlaví nuceni podstoupit sterilizaci, v České republice se teprve začínají ozývat hlasy, že nucená sterilizace jako podmínka právní změny pohlaví není tak úplně v pořádku. Zatím si to navíc myslí jen veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová.
Bez ohledu na to, že v červenci 2017 vydal Evropský soud pro lidská práva rozhodnutí, že nucená sterilizace je v procesu změny pohlaví v rozporu s lidskými právy, v mnoha zemích po celém světě (v Evropě konkrétně ve 20) jde o běžnou praxi – západní Evropa však většinou již nic takového nepožaduje (viz přehledová mapa v galerii). Bohužel úprava národních legislativ tak, aby byly s rozhodnutím Evropského soudu pro lidská práva v souladu, není nijak vynutitelná. Ač se na něj tedy ve své nejnovější Výroční zprávě odvolává právě i Šabatová - a zároveň navrhuje změnu zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách - její šance na úspěch lze považovat za minimální. A to i s ohledem na to, nakolik (ne)byla českou vládou vzata v potaz její doporučení z let předchozích.
Kde je problém? Klasická argumentace stavící se za zachování stávající právní úpravy pracuje s faktem, že chce-li člověk podstoupit změnu pohlaví, je logické, že se bude chtít stát ženou/mužem „se vším všudy“. Muž s ženskými reprodukčními orgány se tak stává nepřijatelným (pomiňme nyní skutečnost, že jsou již zaznamenány případy mužů, kteří následně dočasně vysadili hormonální léčbu a odnosili a porodili vlastní dítě), stejně jako varianta opačná. Ovšem v potaz je třeba brát také invazivnost samotného zákroku, stejně jako rozličné osobní důvody, které vedou translidi k rozhodnutí, aby si své reprodukční orgány ponechali. V takovém případě ale v České republice jejich změna pohlaví nebude právně uznána a nebudou jim vystaveny nové doklady.
„Na právní status trans lidí je třeba nahlížet jako na osobní status s náležitým uznáním. Do tělesné integrity těchto lidí je třeba zasahovat co možná nejméně. Právní uznání genderové identity těchto lidí zároveň nelze podmiňovat tím, že se vzdají plného práva na respektování své tělesné integrity,“ uvádí ve zprávě Šabatová. Bez ohledu na to, jakou má s doporučením šanci na úspěch, je její aktivita, kterou mnozí šmahem zatratili, nadmíru k věci. Ostatně, bylo by docela hezké, kdyby naše země alespoň následovala trendy západní Evropy.
