Trans modelka Peta Nitka

Narodila se jako muž, ale už malička věděla, že to není v pořádku. Nosila nalakované nehty, hrála si s panenkami a jen co dosáhla plnoletosti, začala pracovat na své přeměně. Nyní je trans modelka Peta Nitka (23) úspěšná u nás i v zahraničí. Když vše dobře dopadne, dokonce se jako první projde na Fashion Weeku v Tunisu.

Narodila ses jako Petr Nitka. Kdy jsi začala vnímat, že se ve svém těle necítíš dobře?

Já si myslím, že každý člověk jako já si to začne uvědomovat hned od začátku. Věděla jsem, že nejsem kluk, a postupně jsem zjišťovala, že jako kluk nedělám vlastně nic. Už jako dítě jsem mamce kradla make-up a chodila v jejích botách na podpatcích, které mi tehdy byly velké. Já si myslím, že pro to všichni měli pochopení. U babičky jsem taky mohla nosit jako malá její make-up. Už v pěti letech jsem si chtěla lakovat nehty, a když jsem neměla žádný lak po ruce, použila jsem fix nebo cokoliv jiného. 

Mluvila jsi o tom s rodinou?

Popravdě jsem se rodině nikdy nesvěřila. Oni vždy věděli, že jsem jiná. Jako dítě jsem si hrála s panenkami a dělala všechny ty holčičí věci, takže pro nikoho nebyl zase tak velký šok, když jsem se poprvé zamilovala do kluka. A ani moje přeměna v ženu pro ně není tak úplně překvápko.

Jaká byla reakce tvých nejbližších?

Je to nuda, ale žádná reakce nebyla nijak šokující. (smích) Peťu vždy každý znal spíše jako holku. Takže když jsem všem oznámila, že měním pohlaví, nikdo nebyl v šoku, žádný kámoš mě neopustil a za to jsem samozřejmě vděčná. 

Co tě bavilo jako malé dítě?

Vím jistě, že mě nebavila autíčka.(smích) Měla jsem dokonce dvě panenky, které mi daly moje kamarádky. Ještě je mám možná někde doma. Vždy mě bavily holčíčí věci. 

Co jsi vystudovala?

Vystudovala jsem cestovní ruch. V té době jsem začala jezdit se svou nejlepší kamarádkou Martinou do Ameriky za prací. Chodila jsem i na vysokou, ze které mě ovšem vyhodili. (smích) Ale beru to pozitivně. Kdyby se to nestalo, neodjela bych do Austrálie, nepoznala svého agenta a nestala se modelkou.

Měla jsi jako muž někdy vztah se ženou?

Důležité je to, že jsem vlastně nikdy mužem nebyla. Nikdy jsem tak nevypadala, ani nepůsobila. Nikdy jsem neměla mužský hlas, postavu ani obličej. To je další důvod, proč moje okolí nebylo překvapené z mé změny pohlaví. Ale ne, jako "kluk" jsem nikdy vztah s holkou neměla.

Kdy ses rozhodla nespokojenost s vlastním tělem nějakým způsobem řešit a jak to probíhalo?

Jsem teď ve fázi života, kdy hodně přemýšlím nad minulostí a vybavují se mi vzpomínky, které se mi nikdy dříve nevybavily. Nedávno jsem třeba zjistila, že změnu pohlaví už vlastně plánuji přibližně od šesti let, kdy jsem zjistila, že něco takového existuje. Já jsem si sebe samotnou jako dospělého muže nikdy nepředstavovala. Vždy jsem se viděla jako hezkou holku, která má hezkého přítele. Ale jakmile jsem se definitivně rozhodla, našla jsem si samozřejmě sexuologa a podstoupila jsem všechna nezbytná vyšetření, abych mohla začít s hormonální terapií. Já se na celý ten proces dívám velmi pozitivně. A nemám ráda řeči ostatních mediálně známých transsexuálních slečen o tom, jak je to u nás těžké. Já hodně cestuji a samozřejmě poslouchám příběhy ostatních lidí z jiných zemích. Pak jsem vždy šťastná, že jsem Češka. U nás nemusím platit za změnu pohlaví a vše jde relativně rychle. 

Nyní již deset měsíců bereš hormony a chceš změnit pohlaví. Jak se cítíš? Jak na tebe hormony působí?

Já bych o tomto mohla mluvit celé hodiny. Braní hormonů je vlastně totální změna osobnosti a já to pozoruji již dlouho. Mužské a ženské cítění je tak moc odlišné. Já už jsem díky hormonům nastavená na to ženské a není to zase tak jednoduché. Nikdy dříve jsem nebrečela. Dnes brečím stále, a to velmi často nemám ani důvod. Jsem protivná, žárlivá, mění se mi nálada z minuty na minutu a udělala bych scénu, i kdyby se nějaká jiná slečna jen podívala na mého přítele. (smích) Já si myslím, že život s holkama je děs. Jsem ráda, že nejsem kluk, který by s něčím podobným musel chodit.(smích)

Plánuješ i operaci, aby byla změna v ženu kompletní?

Rozhodně ano. A to velmi brzy. V Česku je operace dokonce podmínkou pro to, abych byla právně uznána ženou. Což si myslím, že je v naprostém pořádku. Hodně trans holek v naší zemi má právě s tímto problém. Nicméně já mohu říct, že Česká republika je nejlepší stát, kde jsem se mohla jako transgender narodit. 

Zastupuje tě nějaká agentura?

Ano. Australská Indi Models, kterou vede právě Bharathan Kangatheran, který mě v září 2016 v Perthu objevil. 

Modelka Peta nafotila s Robinem Doleželem neuvěřitelně sexy fotky

Nafotila jsi odvážné snímky s Milanem Junkem. Co tě ke spolupráci s ním vedlo?

Milana jsem registrovala už delší dobu a díky okolnostem jsme se dostali k sobě. Byli jsme v kontaktu v posledních týdnech a chtěli jsme vytvořit fotky, které jsou vkusné, ale mohly by zároveň šokovat. Poprvé jsem Milana Junka potkala vlastně v den focení a už dnes mohu říct, že ho nemám ráda jen jako fotografa, ale hlavně jako člověka. Nevím, jestli jsem si někdy v minulosti tak rychle zamilovala něčí charakter jako právě ten jeho.

Jak focení probíhalo?

Bylo to před pár dny a já na ten den strašně ráda vzpomínám. Jsem šťastná, že jsem mohla fotit s modelem Robinem Doleželem. S Robinem jsme si sedli hned na začátku, od té chvíle se máme rádi. Fotilo se u Milana Junka doma. Nebylo to běžné focení plné stresu. Bylo to moc fajn. Když je člověk obklopený dobrými lidmi, všechno se pak zdá být moc fajn.

Fotila jsi i v páru, neměla jsi problémy s nahotou?

Ještě před pár měsíci bych nevěřila, že bych podobné fotky nafotila, protože jsem docela stydlivka. Vážně! Stydím se skoro i před přítelem. (smích) Ale s modelem Robinem Doleželem to bylo hrozně spontánní a navíc jsem úplně nahá nebyla. On ano. Ale jsem samozřejmě slušná a moc jsem se na něj nekoukala. (smích)

Takže sis focení se sexy modelem užívala?

Užila jsem si to celé, byla to zábava. Žádné sexy detaily z focení s Robinem ale poskytovat nebudu. (smích)

Co výsledek? Jsi spokojená?

Moc! Do naha už jen s Junkem! Já si myslím, že fotky jsou TOP. Milanův styl je tolik odlišný od ostatních. Právě proto má takový úspěch. A podle mě je tohle jen začátek. Milan Junek je jedinečný a fotí jen jedinečné modely a modelky. Proto fotil mě a Robina, samozřejmě. (smích)

Jak sis užila letošní MBPFW? 

Tak jako už skoro každý rok jsem chodila přehlídku pro Lukáše Krnáče. Mám ráda originalitu, a proto tolik miluji Lukáše. Je unikátní. On, jeho kolekce i přehlídky. Myslím si, že každý, kdo s ním spolupracuje, se musí cítit dobře. Má velmi dobrou povahu a myslím, že modelkám dodává sebevědomí. Lukáš si vždy vybírá zajimávé a odlišné modely a modelky. V tom je jeho kouzlo. 

Jaký Fashion Week, na kterém jsi předváděla, byl pro tebe ten nejlepší?

Každý Fashion Week, který jsem kdy chodila, byl v něčem unikátní. Ale asi loňský Lakme Fashion Week v Indii byl pro mě nejvíce průlomový. Je to hlavně kulturou. Být gay v Indii je těžké, ale být transgender je něco jako velké plus. Lidé mě tam znali, protože se o mně hodně psalo, lidé po mně chtěli požehnání, celé to bylo neuvěřitelné. Stejně tak Africa nebo Rainbow Fashion Week v New Yorku, kam se chystám i letos v červnu. Ale asi nejlépe se vždy cítím na Fashion Live! v Bratislavě, kam mě už předloni pozvala Olo Křížová a kde jsem se díky ní už stala stálicí. 

Budeš předvádět na Fashion weeku v Tunisu. Povíš nám k tomu něco bližšího?

Zatím je to celé ve fázi příprav. Fashion Week Tunis je už za měsíc a půl a představa, že bych byla první trans modelka v islámském módním světe, mě nadchla. Myslím, že by to mohlo v těchto zemích změnit mnoho věcí. Jsem teď v každodenním kontaktu s Anisem Montacerem - prezidentem Fashion Weeku v Tunisu - a snažíme se doladit podrobnosti. 

Na jaké novinky a změny se u tebe můžeme ještě tenhle rok těšit?

Plánuju hodně přehlídek, ale hlavně si taky budu muset dát chvíli pauzu, protože mě čeká operace změny pohlaví. Doufám, že ta pauza bude krátká a budu co nejdříve zpět!