Plánujete exotickou dovolenou? Pokud jste gay, v některých zemích vám za lásku hrozí bičování i smrt. Které to jsou?
Letenky jsou dnes levné, svět otevřený a Instagram plný tyrkysových lagun, rooftop barů a nekonečných pláží. Cestování se stalo symbolem svobody. Jenže svoboda není univerzální měna. To, co je pro někoho romantická dovolená ve dvou, může být pro jiného riskantní mise. A ne, nemluvíme o ztraceném kufru nebo střevních potížích po street foodu.
Mluvíme o tom, že v roce 2026 stále existují státy, kde je homosexualita trestná. A někde dokonce trestaná velmi tvrdě.
Podle dat organizace ILGA World zůstává stejnopohlavní intimita kriminalizovaná ve více než šesti desítkách zemí světa. V některých hrozí vězení, jinde vysoké pokuty. A existují i státy, kde zákony umožňují trest smrti. Patří mezi ně například Írán, Saúdská Arábie nebo Jemen. V posledních letech vzbudila pozornost i Uganda, kde byla přijata extrémně přísná legislativa namířená proti LGBTQ+ lidem.
Pro většinu Evropanů je to těžko představitelné. Má generace vyrůstala v době, kdy se řešilo manželství pro všechny, ne otázka, jestli vás někdo může za vaši orientaci zavřít. Jenže svět není jednotný. A mapa práv vypadá úplně jinak než mapa turistických destinací.
Láska jako právní problém
Zní to absurdně, ale v některých zemích může být problém už samotné podezření. Zákony bývají formulované široce – jako „nemravné chování“, „proti přírodě“ nebo „propagace homosexuality“. To znamená, že hranice není vždy jasná.
Držení se za ruce na ulici. Sdílený hotelový pokoj. Fotka partnera v telefonu. Duhový náramek.
To, co je doma běžnou součástí identity, může jinde vyvolat nepříjemné otázky. A někdy i zásah policie.
Zprávy organizací sledujících lidská práva dlouhodobě upozorňují, že kromě samotných zákonů je problémem i jejich selektivní vymáhání. Tedy situace, kdy jsou paragrafy používány jako nástroj zastrašování. Nejde jen o formální tresty, ale o atmosféru strachu, která formuje každodenní život.
Exotika má někdy i odvrácenou stranu
Možná si říkáte – dobře, ale já tam jedu jen na dovolenou. Nepůjdu na demonstraci, nebudu se politicky angažovat.
Jenže otázka není politická, ale osobní.
Heterosexuální pár si při plánování cesty do zahraničí obvykle neklade otázku, jestli může na pláži projevit náklonnost. Queer lidé ano. A často si ještě před koupí letenky pročítají právní podmínky, zkušenosti ostatních cestovatelů nebo doporučení ambasád.
Existují dokonce speciální mapy a průvodci, které hodnotí bezpečnost zemí pro LGBTQ+ turisty. Pro někoho detail navíc. Pro jiného základní podmínka.
Ironií je, že některé státy, které jsou k místním queer lidem extrémně represivní, zároveň aktivně lákají zahraniční turisty. Luxusní resorty, mezinárodní hotely, klimatizované nákupní galerie. V oficiálních brožurách žádná zmínka o tom, že stejnopohlavní vztah je tam právně problematický.
„To se mě netýká“? Možná víc, než si myslíte
Země, které kriminalizují homosexualitu, často omezují i další svobody – svobodu projevu, práva žen nebo nezávislost médií. Turismus samozřejmě svět nespasí ani nezničí. Ale stojí za to si uvědomit, že cestování není neutrální akt. Peníze, které utratíte, končí v konkrétním systému.
A ještě jedna věc – i když nejste gay, můžete cestovat s někým, kdo je. Můžete mít queer přátele, kolegy, rodinu. Možná právě proto by vás mělo zajímat, že svět není pro všechny stejně bezpečný.
Evropa jako bublina
V rámci Evropské unie je homosexualita legální a ve většině zemí existuje právní ochrana před diskriminací. Řada států umožňuje manželství pro všechny páry. Pro generaci vyrůstající v Česku po roce 2000 to může působit jako samozřejmost.
Jenže globální perspektiva je jiná. Podle přehledů ILGA World je kriminalizace stále realitou v desítkách států. A i tam, kde zákony nejsou tak přísné, může být společenská atmosféra silně nepřátelská.
To neznamená, že každý queer člověk v těchto zemích žije v permanentním ohrožení. Znamená to ale, že musí neustále vyhodnocovat rizika. Něco, co většina heterosexuálních cestovatelů nikdy řešit nemusí.
Kde konkrétně hrozí problémy? Destinace, které v katalogu vypadají jinak než v zákonech
Když se řekne nebezpečná země pro queer lidi, většina Evropanů si představí válečné oblasti nebo státy, kam by stejně nejeli. Jenže realita je mnohem složitější – a možná i nepříjemnější. Některé země, které patří mezi oblíbené exotické destinace nebo symboly luxusního cestování, mají zákony, které by v Evropě působily jako relikt minulosti.
Třeba Spojené arabské emiráty. Dubaj se ráda prezentuje jako futuristická metropole, kde je všechno možné – jenže právní rámec je stále konzervativní a homosexualita může být trestná. V praxi se často uplatňuje určitá „tolerance“, pokud člověk nepřitahuje pozornost, což ale znamená jediné – svoboda je podmíněná nenápadností. Podobně funguje i Katar nebo Kuvajt, kde zákony umožňují tresty vězení a policie může zasahovat už při podezření na „nevhodné chování“.
V jihovýchodní Asii působí na první pohled otevřeněji třeba Malajsie nebo Brunej, ale právní realita je výrazně přísnější. Brunejský trestní zákoník založený na právu šaría teoreticky umožňuje i trest smrti za stejnopohlavní styk, což vyvolalo silnou mezinárodní kritiku. Malajsie zase v minulosti řešila mediálně sledované případy bičování za porušení morálních zákonů.
Africký kontinent je kapitola sama pro sebe. Uganda přijala jednu z nejpřísnějších legislativ posledních let, která v určitých případech umožňuje i nejvyšší tresty. V Nigérie mohou regionální právní systémy ukládat velmi tvrdé sankce a samotná společenská atmosféra bývá pro queer lidi extrémně nepřátelská. A pak existují země jako Tanzanie, kde sice zákony nejsou vždy vymáhány plošně, ale turisté mohou narazit na zvýšenou kontrolu nebo tlak úřadů.
Smyslem není děsit ani kreslit černobílou mapu světa. Spíš připomenout, že „exotická dovolená“ může mít úplně jiný právní kontext, než na jaký jsme zvyklí z evropské reality. A že někdy stačí maličkost – gesto, které doma znamená lásku – aby se z nevinné chvíle stal problém.
Co si z toho odnést?
Tenhle text není zákazem cestování. Ani moralizováním. Sám jsem byl minulý týden v Dubaji. Je to spíš připomínka, že když si příště budete vybírat destinaci, možná stojí za to podívat se nejen na cenu hotelu a recenze pláže, ale i na právní realitu země.
Být gay v roce 2026 může v Praze znamenat běžný život. V některých částech světa ale stále znamená přizpůsobovat se, skrývat, nebo riskovat. A možná právě to je největší ironie dnešní globalizace – svět je otevřený, ale ne pro všechny stejně.
