Za posvátnou skálou i nejzachovalejším městečkem: jak jsme beze spěchu objevovali krásy Gran Canarie
Zastávka první: bohatá snídaně
Hotely rodiny Lopesan jsou známé svou vyhlášenou kuchyní, a tak všichni mají jasno – nejdřív si dopřejeme bohatou snídani, kterou rozhodně nehodláme uspěchat. Usazujeme se na příjemné venkovní terase a nosíme si jednu dobrotu za druhou. Vejce Benedikt, toast s lososem a avokádem, míchaná vejce se slaninou a fazolemi, omeleta, lívance, churros… Svou oblíbenou snídani si v pětihvězdičkovém hotelu Lopesan Costa Meloneras najde skutečně každý a my jsme toho důkazem. Ať už milujete sladké nebo slané snídaně, v bufetu najdete od každého něco a obzvlášť jsme si všichni zamilovali čerstvé džusy a bohatý výběr ovoce a zeleniny. Spěchat se tady zkrátka nedá, protože pokaždé objevíte něco, co ještě chcete ochutnat. A tak se navzájem inspirujeme k dalšímu a dalšímu ochutnávání…
Zastávka druhá: pohádkové výhledy
A ve stejném duchu jako společná snídaně se vlastně odehrává i celý den. Nikam nespěcháme, takže toho pro někoho možná stihneme navštívit žalostně málo, o to víc si ale každé místo užijeme. A tak ani první zastávka není jen vyskočit z auta, cvaknout pár fotek a rychle jet dál. Mirador Astronómico de la Degollada de las Yeguas je první vyhlídka na silnici vedoucí z luxusního letoviska Meloneras do vnitrozemí. Těch dvanáct kilometrů od hotelu Costa Meloneras k vyhlídce nám trvá skoro půl hodiny –šplháme se do prudkých kopců a míjíme cyklisty, kteří na Gran Canarii prověřují svou kondici dlouhými stoupáními a nechávají se odměnit parádními sjezdy s nádhernými výhledy na oceán i hory.
Vyhlídka Mirador Astronómico de la Degollada de las Yeguas uchvacuje pohledem na údolí Barranco de Guayedra na jedné straně a oceánem na straně druhé, zahlédnout odsud můžete i slavné písečné duny Dunas de Maspalomas. Přes den je vyhlídka místem, kde budete zasněně pozorovat okolní krajinu, žije to tu ale i v noci. Je to totiž oblíbené místo pro pozorování hvězd: dostatečně daleko od světelného smogu, ale přitom blízko z hotelů na pobřeží. Kdo rád pozoruje hvězdy, souhvězdí, ať už je to zkušený astronom nebo začátečník, tohle je podle místních ideální místo pro pozorování noční oblohy a astrofotografii. My jsme tu dopoledne, tak třeba příště…
Zastávka třetí: posvátné místo Guančů, odkud je nádherný výhled
Naše druhá zastávka už není tak pohodová. Z parkoviště u silnice vyrážíme ke skalnímu útvaru Roque Nublo. Čeká nás zhruba jeden a půl kilometru dlouhé (převážně) stoupání. Roque Nublo je s 1 813 metry nad mořem třetím nejvyšším bodem ostrova a díky svému neobvyklému tvaru je i jedním z jeho symbolů. Zatímco ve starověku ho uctívali původní obyvatelé ostrova Guančové, dnes k němu míří davy turistů. Roque Nublo se někdy říká Oblačná skála, protože se často skrývá do mraků, my ale máme štěstí. Na nebi je jen pár mráčků a výhled na tuhle dominantu nám vůbec nic nekazí. Dokonce ani ty davy turistů nejsou nijak obtížné, protože se sem vydáváme v době oběda.
Cestou si užíváme výhledy na masiv centrální Gran CanarieFoto: Kateřina Kučerová
Odměnou za na vzdálenost krátký, i když celkem prudký výstup, je fascinující výhled na horský masiv centrální Gran Canarie i samotnou 67 metrů vysokou skálu vulkanického původu. Krátce za horským sedlem u Roque de San José nás po 45 minutách chůze uchvacuje pohled na Roque Nublo. Dál už nepokračujeme, užíváme si sluneční paprsky i skutečně nádherné výhledy a pak se stejnou cestou vracíme na parkoviště.
Zastávka čtvrtá: odpolední siesta v Teroru
Dalším bodem našeho itineráře je městečko Teror. Je sice od parkoviště u Roque Nublo vzdálené jen necelých třicet kilometrů, ale není to jízda pro slabé povahy, kterým se dělá špatně v prudkých zatáčkách nebo tají dech na úzkých silničkách, kde máte pod sebou strmé svahy. Je to ale cesta, která se vyplatí. Teror je totiž nejzachovalejším městečkem Gran Canarie, které se pyšní typickým kanárským architektonickým stylem.
Městečko Teror, naše poslední zastávkaFoto: Kateřina Kučerová
Centrem Teroru je Basilica de Nuestra Senora del Pino zasvěcená ostrovní patronce Panně Marii z borovice. Kolem baziliky vede ulice Calle Real de la Plaza, kterou lemují honosné domy s typickými dřevěnými balkony a kde jsou nejrůznější obchůdky a kavárničky. Dojdeme až na křižovatku, kde malebná ulička končí, a usazujeme se v kavárničce Majocaya. Je to příjemný podnik s pár stolky na chodníku, kde ale i v pozdním odpoledni vaří – a to báječně. A tak zaháníme hlad, klábosíme a nikomu se nikam nechce. Jenže když začne být doba večeře, musíme se i my zvednout a pokračovat dál. Další zajímavosti, které jsme chtěli stihnout, odkládáme na jindy a vyrážíme zpět do hotelu, kde se těšíme na další dobroty ve vyhlášené restauraci hotelu Costa Meloneras.
Možná si řeknete, že jsme toho viděli málo. Ano, tři místa nejsou moc. Ale nespěchat, užívat si přítomnost a alespoň na chvíli neřešit, co vše chceme stihnout, je osvobozující. Měli jsme čas užít si atmosféru a náladu každého místa, zpomalit. Gran Canaria toho samozřejmě nabízí k vidění spoustu a někoho to může nutit ke spěchu, my ale doporučujeme vybrat jen pár míst a ty si vychutnat na maximum.