
Valencie: Město tradic, Svatého grálu, michelinských hvězd a zrádného nápoje
Počátky Valencie, španělského města na pobřeží Costa del Azahar, jsou datovány velmi konkrétně do roku 138 před naším letopočtem, kdy zde Římané založili kolonii Valentia Edetanorum. Její následující příběh je pak tak trochu okopírován od dalších španělských pobřežních oblastí. Po Římanech přišli v osmém století Arabové, které více než pěti stech letech vytlačili křesťané v čele s Jakubem I. Aragonským. Dnes je Valencie hlavním městem španělského Valencijského autonomního společenství. Dramatická historie, jak už to bývá, má za následek bohaté dědictví, které v sobě pojí prvky mnoha kultur. Valencie je také velmi tolerantním a bezpečným městem, což oceňují pořadatelé queer sportovního klání, které je známé pod jménem Gay Games. Právě Valencie bude Gay Games hostit příští léto!
Svatý grál a gotické brány
Jednotlivé etapy rozvoje Valencie jsou patrné zejména v historickém centru v podobě pozůstatků opevnění. Musíte však mít bystré oko! Stopy římských hradeb najdete jen na pár místech, zato arabské hradby už byly vyšší a bytelnější, takže jejich pozůstatky spatříte i mezi domy. Někteří starousedlíci si dokonce stěžují, že si ve svých domech na některých stěnách nepověsí ani obrázek, protože mají pod omítkou poctivé přes tisíc let staré kamenné zdi. Křesťanské hradby pak byly strženy v 19. století, aby nebránily růstu města. Přesto zde stále stojí dvě nádherné gotické vstupní brány. Torres de Serranos je jednou z nich – jde o impozantní gotickou bránu se dvěma věžemi a ochozy, ze kterých si za dvě eura můžete město prohlédnout. Schody jsou sice trochu náročnější, ale za výhled stojí!
Od brány je to už jen kousek k valencijské katedrále, která je zasvěcena Panně Marii a byla poprvé vysvěcena už roku 1238. Monumentální stavba, jíž místní říkají la Seu, je unikátní nejen svým stářím, ale například okny nad křížením hlavních lodí, která jsou „zasklena“ tabulkami z alabastru. Sluneční světlo tak do středu katedrály dopadá v podobě měkké rozptýlené až mystické záře. Fascinující také je, že v katedrále najdete oltářní obrazy od Francisca de Goyi. Skutečným pokladem je ale kalich z achátu sevřený dvěma zlatými rameny. Samotný kalich je totiž dostatečně starý na to, aby mohl být oním legendárním svatým grálem, z něhož apoštolové pili při poslední večeři.
Spálené mléko a zrádný nápoj
Za rohem, možná za dvěma, od katedrály najdete také gotickou burzu, kde se ve středověku obchodovalo zejména s hedvábím. Do budovy Llotja de la Seda se opět dostanete za dvě eura a návštěvu byste si neměli nechat ujít! Centrální sál s klenbami a tordovanými sloupy vás nadchne stejně jako klidné nádvoří s pomerančovníky. Pokud se však rozhodnete budovu obdivovat pouze z venku, nezapomeňte si blízce prohlédnout sochařskou výzdobu na hlavní bráně. Figury měly varovat před pozemskými hříchy, takže zde mimo jiné nejdete postavu muže provádějícího intimnosti s kmenem stromu. Při dešti si dejte pozor na chrliče nad vámi – ten nárožní totiž nechrlí vodu z úst, jak bývá běžné, ale z jiných míst. Odkud? Na to už musíte přijít sami. Stydím se to totiž napsat.
Obchodní styky Valencie nebyly silné jen ve středověku. I proto zde najdete několik tržnic ve stylu secese. Stranou historického centra stojí ta s názvem Mercado de Colón. Impozantní stavba s ocelovou konstrukcí a secesními obklady dnes hostí zejména bistra a restaurace a proto je oblíbeným místem setkávání. V suterénu najdete restauraci Habitual šéfkuchaře Ricarda Camareny oceněného hned dvěma michelinskými hvězdami. Podávají zde valencijské speciality v netradičním kabátě, tedy například Ensaladilla rusa, což je vlastně variace na „náš“ bramborový salát. Camarena ho zde podává s pěnou ze zelených oliv. Jeho specialitou, kterou musíte ochutnat, je zmrzlina z připáleného mléka s kávovými a máslovými tóny. Já osobně bych si ale vystačil i s místním řemeslných chlebem, kterého jsem si dopřál víc, než bych kdy přiznal.
Dobrou večeři je pak třeba spláchnout osvěžujícím drinkem. Tradičním je Aqua de Valencia, který, jak už název napovídá, pochází právě odsud. Jeho základem je směs vodky, ginu a někdy také cukru, kterou přelijete čerstvou pomerančovou šťávou a na závěr přilejete cavu, tedy španělské šumivé víno. Nápoj je to neuvěřitelně osvěžující a neuvěřitelně zrádný! Pokud jste se někdy staly obětí mimózy, pak se mu raději vyhněte. Jestli se ale nebojíte, mohu ho rozhodně doporučit. Jednu nebo dvě skleničky ustojíte, ale třetí už nedoporučuji.
Drink jsem vyzkoušel na čtyřech místech, ale nejvíce mi chutnal ten v Café de Las Horas, eklektickém podniku s křišťálovými lustry, těžkými závěsy a malovanými stěnami. V tomto dekadentním podniku najdete běžné turisty sedící vedle postarších dam i alternativních queer umělců. A všichni se tu cítí jako doma. Majitel podniku chtěl původně bar pro pár přátel a dnes je z něho místo, kam se čeká fronta. Onu magickou základní směs tvrdého alkoholu si zde navíc můžete koupit i na doma.
Pár tipů na závěr
Tentokrát jsme si společně prošli hlavně staré město. Na dystopickou architekturu Města umění a vědy si tak musíte počkat do srpna, kdy se společně podíváme na unikátní říční koryto, pláže a také do oblíbené party bohémské čtvrti Russafa. I tak Vám ale ještě musím sdělit pár tipů na cestu. Do města se dostanete pohodlně letecky přímo z Prahy. Let trvá necelé tři hodiny a místní letiště není od centra daleko – taxík vás tam při dobrém provozu odveze za 20 minut.
Po městě se můžete snadno pohybovat na půjčeném kole. Místní síť cyklostezek je velmi bohatá a řidiči jsou na cyklisty zvyklí. Dáváte-li přednost taxíkům, stáhněte si aplikaci Freenow. Bez ní jen tak taxík na ulici neodchytnete. V nočních hodinách pak doporučuji objednat si auto s předstihem, jinak budete čekat. Bolt tu sice také operuje, ale přes aplikaci Freenow je registorváno více řidičů. Autobusy, metra a tramvaje zde také skvěle fungují, takže možností je opravdu dost!
To nejdůležitější na závěr! Nikdy, ale opravdu nikdy, neochutnávejte pomeranče z všudypřítomných pomerančovníků v místních parcích. Kromě toho, že prý nejsou vůbec dobré, vám hrozí, že se stanete terčem posměchu místních. Naopak si sami všímejte, jak je ostatní ochutnávají a obličeje se jim vzápětí zkřiví obličeje – je to docela zábava.
Za cestu do Valencie děkuji Oficina Española de Turismo ve Vídni a Visit Valencia!

Foto: Oficina Española de Turismo ve Vídni