Katalánská Girona okouzlí nespoutaností aneb Se sangrií v ruce po stopách Hry o trůny, Dalího a (jeho) much a středověkých skandálů
Hra o gironské trůny
O městě Girona by se toho dalo napsat mnohé. Na své si tu jistě přijdou milovníci historie, ovšem i pro příznivce popkultury jde o malý ráj. Je to právě architektura a specifická atmosféra Starého města, kde se prolínají prvky mnoha kultur i náboženství (najdete tu i židovskou čtvrť), co přilákalo právě sem filmaře, kteří tu natáčeli mnoho scén 6. série seriálového hitu Hra o trůny. Jednu z hlavních rolí si tu „střihla“ zdejší katedrála, která se tyčí nad městem. Právě zde tedy zahajujeme i naši „tour“, stoupáme po dlouhém schodišti a zjišťujeme, že mnohé záběry prošly poměrně náročnou postprodukcí. Ostatně, moře, které se v seriálu objevuje na obzoru, odtud skutečně vidět není. A tak se i z porovnávání reality se seriálovým světem může stát zajímavá náplň prohlídky města.
Míst, kam filmový tým v Gironě zavítal, je řada – a dokonce lze absolvovat i exkurze, které se přímo na Hru o trůny zaměřují. My však pokračujeme po své ose a po hradbách, z nichž je fantastický výhled do okolí, kocháme se i panoramatem zasněžených Pyrenejí. Což je trošku paradox, vzhledem k tomu, že už docela silně peče sluníčko.
Všechna gironská zvířena
Po procházce Starým městem míříme k další gironské atrakci, soše lvice šplhající po sloupu. Až do koronavirové pandemie platilo, že kdo ji políbí na pozadí, do Girony se vrátí. Přehodnocení skupinového líbání sochy, která připomíná kdeco, jen ne lvici, však nyní vedlo (v zájmu veřejného zdraví a hygieny) k tomu, že turisté namísto sápání se a slintání po sloupu mnou zadek lvice na bronzové plaketě. I na ní je lvice svému druhu poměrně nepodobná – má to však snadné vysvětlení. V době, kdy toto „lví ztvárnění“ vznikalo, byli umělci sice velmi snaživí (a rozhodně i šikovní), ovšem lvici jako takovou nikdy neviděli… Vyděšený výraz, který zvíře má, je tak rozhodně opodstatněný. I my jsme se trošku lekli :-).
Cestou ke slavnému Pont de les Peixateries Velles, červenému mostu, který zrekonstruoval sám Gustav Eiffel ještě několik let před vznikem slavné Eiffelovky (ne, opravdu není pravda, že by most byl postaven ze stavebních zbytků z Paříže), míjíme také budovu hotelu Museu Llegendes de Girona. Ta také zaujme každého na první pohled. Na fasádě totiž pro změnu sedí mouchy. Přímo hejna much. A jedna z nich je naprosto gigantická. Důvod je prostý: právě moucha je „maskotem“ města. Jistě, mohla to být ona lvice (což by minimálně znělo lépe) nebo nějaké jiné více hrdinské zvíře, ale volba mouchy má svůj důvod.
Moucha je maskotem GironyFoto: Redakce/MD/Se svolením
Právě bodavé mouchy totiž dle legend ve 13. století zabránily v dalším plenění města francouzskými vojsky – vyrojily se prý z hrobu sv. Narcíse, jehož místo posledního odpočinku chtěli vojáci znesvětit. Od těch dob nejenže je sv. Narcís patronem města, ale mouchy tu mají své výsadní postavení. A mimochodem, právě mouchy si hýčkal i kontroverzní umělec Salvador Dalí, který je s gironským regionem také úzce spjat. Svůj knír si prý rád mazal a tvaroval medem – a pak si užíval společnost much, které na něj usedaly. Mňam.
Středověk neskočil, středověk trvá
Středověkým espritem každopádně oplývá celý region. Když ale druhý den míříme do městečka Peratallada, ani by nás nenapadlo, že nás čeká téměř cesta strojem času. Většina zdejších staveb má status historicko-umělecké památky – a není divu, celá obec je de facto vytesána do skály a z poloviny je tak obklopena hlubokým příkopem. Jelikož sezona ještě nezačala, turistů je tu minimum. A tak má člověk skutečně pocit, že se ocitl minimálně v kulisách historického filmu. V tomto unikátním komplexu nacházíme také prodejnu s keramikou, jež nabízí zboží ze zdejší dílny, která prý platí za jednu z nejstarších v oblasti. Její jednaosmdesátiletý provozovatel pak jako by právě z dob dávno minulých přicestoval. Lepší místo, kde si koupit něco „na památku“, rozhodně nenajdete.
Místní obchod s keramikou má svou patinuFoto: Redakce/MD/Se svolením
Za zmínku však v souvislosti s Peratalladou stojí také místní legendy o sporu krále Jakuba II. Aragonského a místního hraběte Hugha V. z Ampuria, jehož kosti jsou uloženy v nedalekém kostele. Král s tímto šlechticem nevycházel dobře a toužil po jeho zdejším území. Namísto boje tváři v tvář však zvolil praktiku přímo nadčasovou – solidní pomluvu. Obvinil hraběte ze sodomie (a dokonce k tomu nepotřeboval ani dnešní bulvár!), což ve středověku znamenalo absolutní potupu, a jeho země se záhy poté velmi snadno zmocnil… (Mimochodem, i když lze Peratalladu objevovat úplně samostatně, my jsme měli skvělého průvodce, Nika Duserma. Pokud se rádi dozvídáte věci, které se jen tak někde nedočtete, Nik vás městečkem provede tak, že na to rozhodně jen tak nezapomenete. Navíc má i klíče od kostela, kde leží ostatky zmiňovaného hraběte a kam se sami turisté nedostanou.)
Dalším místem s unikátním středověkým kouzlem je i městečko Púbol, kam turisté míří zejména kvůli návštěvě hradu, který koupil své múze Gale již zmiňovaný Salvador Dalí. Výklad v tomto případě rozhodně stojí za to, již z podstaty věci se totiž tento „hrad“ a jeho vybavení vymyká běžným standardům, což lze rozhodně říci i o vztahu Galy a Salvadora. Srdce těch, kdo fandí hodně nekonvečním partnerským soužitím, tu rozhodně radostně poskočí.
Sangria, šušu a pohoda
Gironský region ale samozřejmě není jen o historii a památkách. Gironou se můžete i projíst a propít. V prvé řadě rozhodně nelze opomenout specialitu města Girona nesoucí hravý název „šušu“ (ve zbytku Španělska prý této pochoutce říkají „šušo“). Přirovnat ji lze k podlouhlé koblize obalené v cukru a plněné smetanovým krémem. Po té, co spořádáte talíř mušlí (doporučujeme!) přijde šušu rozhodně k chuti. Stejně jako ratafia, lokální bylinný likér (chutná podobně jako Jägermeister).
Ovšem nebylo by to Španělsko bez sangrie. Tu si ale míříme vychutnat přímo k moři, do malebného letoviska Calella de Palafrugell, protože pokud by měl existovat univerzální obrázek pohody, je to rozhodně pozorování mořských vln přes skleněný džbán plný vychlazené sangrie. Pravdou ale je, že zrovna na španělském pobřeží je v konečném důsledku jedno, do kterého z městeček zamíříte, dovolenková atmosféra je tu totiž všudypřítomná.
Pro každého něco
Ať už ale cestování v gironské oblasti pojmete jakkoliv, nudit se rozhodně nebudete. Kromě městeček, z nichž na vás dýchne středověk, se můžete vypravit třeba na exkurzi do vinic či olivových sadů. Zajímavým unikátem je pak i muzeum cirkusu v městečku Besalú (jen si, zejména mimo sezonu, ověřte předem otvírací dobu). A co ještě je na Gironě skvělé? Nejen z Prahy, ale nově i z Ostravy se ve zcela jiné, prázdninové realitě můžete díky přímému leteckému spojení ocitnout během pouhých dvou hodin.
Ve spolupráci s www.spain.info, costabrava.org a pirineugirona.org
