Co je „nebezpečný turismus“ a proč lidé riskují život kvůli cestování?
Co je „nebezpečný turismus“?
Vyměnit lehátko na pláži za válečnou zónu a neustálé ohrožení života se nemusí zdát jako běžná dovolená. Přesto pro některé cestovatele právě toto představuje ideální výlet. Pojem „nebezpečný turismus“ nemá přesnou definici. Vnímání rizika se totiž u každého člověka liší a motivace k podnikání extrémních cest se liší případ od případu.
Existuje mnoho příkladů dobrodruhů, kteří se vydávají do nebezpečných míst a sdílí své zážitky online. Například britský YouTuber Miles Routledge se označuje za „posledního velkého britského objevitele“ a cestuje na nejextrémnější místa planety „pro zábavu“. V roce 2023 skončil v rukou Tálibánu v Afghánistánu spolu se třemi dalšími Brity, než byl v říjnu propuštěn. Již dříve byl kritizován za svou cestu do Afghánistánu v srpnu 2021 během převzetí moci Tálibánem, což vyústilo v jeho evakuaci britskou armádou.
Podobné případy nejsou ojedinělé. Například manželský pár Craig a Lindsay Foremanovi byli nedávno zatčeni v Íránu během své cesty kolem světa na motocyklu a obviněni ze špionáže. Přestože jim přátelé, rodina i britské ministerstvo zahraničí cestu nedoporučovali, rozhodli se do Íránu jet.
„Proč? Protože věříme, že bez ohledu na to, kde se na světě nacházíte, většina lidí jsou dobří, laskaví lidé, kteří se snaží žít smysluplný život,“ napsala Lindsay Foreman na sociálních sítích předtím, než byli zadrženi.
Je zřejmé, že motivace k cestám do rizikových oblastí se liší, ale tento druh turismu vyvolává kritiku ohledně své etičnosti. Pokud se něco pokazí, následky mohou být katastrofální. Kdo však určuje, co je nebezpečné? A je tento druh cestování skutečně o poznávání lidí, kultury a historie, nebo spíše o hledání adrenalinu?
Rozdíl mezi nebezpečným a extrémním turismem
Tyto pojmy se často zaměňují, ale podle Marcuse Hansena, odborníka na turismus a řízení rizik z Liverpool John Moores University, je „nebezpečný turismus ještě extrémnější než ten extrémní“.
Nebezpečný turismus zahrnuje návštěvy válečných zón, oblastí s vysokou kriminalitou či politickou nestabilitou nebo míst, kam vlády svým občanům cestování nedoporučují. Nejrizikovější variantou je, když se turista vydává do takových lokalit na vlastní pěst, bez průvodce či dostatečných znalostí.
Na druhé straně existuje cestování do extrémních přírodních podmínek, jako jsou deštné pralesy, pouště, vysokohorské výstupy nebo expedice do Antarktidy. Takové výpravy bývají často označovány za „extrémní turismus“, protože vyžadují značnou fyzickou a finanční přípravu.
Turisté dobývající Mount Everest nebo Antarktidu jsou však zásadně odlišní od turistů, kteří se vydávají do konfliktů a spoléhají na to, že je v případě nouze zachrání stát. Přestože obě formy turismu mohou být označovány jako extrémní, jejich podstata je odlišná.
Když se z nebezpečného turismu stane honba za adrenalinem
Nebezpečný turismus je kontroverzní především v případech, kdy se cestovatelé vydávají do válečných zón nebo rizikových oblastí pouze za účelem hledání vzrušení.
To neznamená, že všichni „nebezpeční“ turisté necítí opravdový zájem o dané místo. Cestování je odjakživa spojeno se zvědavostí a poznáváním nových kultur. Nicméně, když v únoru 2025 Severní Korea poprvé po pandemii znovu otevřela své hranice turistům, mnoho Britů se vydalo do města Rason, přestože britské ministerstvo zahraničí před cestou do země důrazně varovalo.
Odpůrci tohoto druhu cestování tvrdí, že jde o voyerismus. Profesorka Debbie Lisle z Queen’s University Belfast, která se zabývá vztahem mezi válkou a turismem, upozorňuje, že „privilegovaní cestovatelé mohou navštívit tato místa, aby se cítili více ‚naživu‘, zatímco místní obyvatelé čelí skutečným životním hrozbám“.
„Měli bychom být opatrní při dělení světa na bezpečná a nebezpečná místa a zamyslet se nad tím, jak toto rozdělení souvisí s koloniální minulostí. Stejně tak bychom si měli klást otázky ohledně nerovnosti a privilegií – kdo si může dovolit cestovat a kdo se stává objektem pohledu turistů?“ dodává.
Můžeme volit bezpečnější způsoby cestování?
Existuje mnoho způsobů, jak si užít vzrušení a přitom cestovat zodpovědně. Například cestovní společnost Shackleton nabízí dobrodružné expedice do extrémních podmínek pod vedením zkušených průvodců. Jejich klientka, 44letá zubařka Cat Burford, se v lednu 2025 stala teprve 13. ženou v historii, která sama a bez podpory dojela na lyžích k Jižnímu pólu.
„Mým snem bylo zažít Antarktidu naplno. Inspirovaly mě příběhy velkých objevitelů, ale také jiné ženy v polárním světě. S těmi správnými mentory moje sebevědomí rostlo. Než jsem se nadála, přešla jsem Grónsko a cesta na Jižní pól se stala realitou,“ říká Burford. Mluvčí společnosti Shackleton dodává: „Dobrodružný a extrémní turismus nejsou dvě oddělené kategorie – spíše kontinuum, kde každý vnímá hranice jinak.“
Ať už jde o dobývání extrémních míst nebo cestování do nebezpečných oblastí, otázka zůstává stejná: kde končí dobrodružství a začíná bezohledný hazard?
