Měly by být ceny letenek zastropovány podobně jako vstupenky na koncerty?

Osobně bych si dokázal představit spoustu míst, kde bych 11. července byl raději než v Heaton Parku v Manchesteru. Ale desetitisíce fanoušků kapely Oasis utratí dohromady miliony za lístky na první koncert jejich „reunion“  turné.

Na jednom webu se aktuálně prodává vstupenka, která má uvedenou původní cenu 2 000 liber (necelých 60 000 Kč). Teď ji však můžete mít za 5 000 liber (necelých 150 000 Kč) – což je navýšení o 150 %. Navíc si připočítejte „poplatek za zpracování a rezervaci“ ve výši 755 liber (22 600 Kč) a DPH, což celkovou částku zvedne na 5 906 liber (necelých 177 000 Kč). Jednoduše řečeno, zaplatíte třikrát tolik, než byla původní cena.

Je to pobuřující? Zdá se, že britská vláda si to myslí. Ministři zvažují „zavedení cenového stropu pro přeprodávané vstupenky“. Nyní se vedou diskuze o tom, zda by cenové navýšení mělo být omezeno na rozpětí od původní ceny maximálně o 30 % navíc.

Na sociálních sítích se herec a komik Derek Edwards obrátil na ministryni kultury Lisu Nandy se slovy: „Pokud řešíte tohle, měli byste se podívat i na letecký průmysl.“ Jinými slovy: letecké společnosti prý zneužívají vysokou poptávku k účtování přemrštěných cen. Pan Edwards pak oslovil i mě s otázkou: „Podpoříte tento názor?“

Ne.

Promiňte mi upřímnost, ale dynamické stanovování cen – kdy se cena mění podle aktuální poptávky – v letectví funguje výborně. Co se týče vstupenek na koncerty, nemám co dodat kromě toho, že pokud jsou lidé ochotni zaplatit téměř 6 000 liber (180 000 Kč) za lístek na Oasis, trh si vždy najde cestu. Pokud mohu použít přirovnání, heroin je nelegální, ale přesto existuje jeho nabídka i poptávka.

Dynamické ceny se skvěle hodí pro omezené zdroje, ať už jde o prostor v Heaton Parku, nebo sedadlo na letu Ryanairu z Manchesteru do irského Shannonu v sobotu 18. ledna. Tento konkrétní let jsem si nevybral náhodou – koupil jsem si na něj lístek den předem.

Cena: 19,99 liber (necelých 600 Kč). Po odečtení 13 liber (390 Kč) letecké daně a poplatků Manchester Airport na tom Ryanair příliš nevydělá. Ale největší nízkonákladová aerolinka v Evropě spoléhá na to, že většina cestujících zaplatí dalších zhruba 20 liber za příruční zavazadlo nebo odbavené zavazadlo. Mnozí si také přes jejich web zarezervují půjčení auta nebo si na palubě koupí občerstvení. Celkově Ryanair očekává, že zaplatím více, než kolik stojí poskytnutí tohoto sedadla.

20 liber za 300 mil (asi 480 km) letu je směšně levné. Ale v den odletu cena stoupla pětinásobně na 99,99 liber (necelé 3000 Kč). To proto, že ti, kdo si kupují letenku na poslední chvíli, mají často „naléhavý“ důvod – ať už jde o rodinné záležitosti, zmeškání předchozího letu kvůli zácpě, nebo vlastní chybu. Ať už je důvod jakýkoli, trh na to reaguje.

Tentýž let ve stejném letadle na pondělí momentálně stojí 250 liber (téměř 7500 Kč). Ano, jednosměrně a pouze s malým příručním zavazadlem.

Je to zneužívání? Nepřiměřený zisk? Šokující vykořisťování? Lidé tato slova často používají k popisu toho, jak letecké společnosti zvyšují ceny podle poptávky. Ryanair ale pouze nabízí službu. Pokud nechcete zaplatit 250 liber za hodinový let, je to v pořádku (a pochopitelné).

Ti, kdo se potřebují dostat z Anglie na západ Irska v pondělí, mají i jiné možnosti: například levnější let do Dublinu a pak autobus. Nebo ještě lépe – znovu obnovené trajektové spojení Holyhead-Dublin nabízí výhodné kombinace s vlakem. Ale pokud potřebujete být u řeky Shannon rychle, letadlo je možná vaší jedinou možností – a mnozí budou vděční, že Ryanair tento let vůbec zajistil.

Dynamické ceny jsou skvělým způsobem, jak rozdělit omezené zdroje. Ano, letecké společnosti vydělávají nejvíc, když je poptávka vysoká. Ale kdyby vláda zavedla cenové stropy, nikdo by nebyl spokojen – kromě několika málo šťastlivců, kteří by si včas koupili letenky za nižší cenu.

Cestující, kteří potřebují odletět během několika hodin, si zaslouží možnost zaplatit stovky liber za tuto výsadu. A letecké společnosti si zaslouží vydělat, když je k tomu příležitost. Což, jak víme, není vždy. 

Simon Calder, známý jako „Muž, který platí své cesty“, píše o cestování pro The Independent od roku 1994. Ve svém týdenním sloupku rozebírá klíčová témata cestování – a co znamenají pro vás.