Časové anomálie, UFO a záhadná zmizení: Barsa-Kelmes – Bermudský trojúhelník Střední Asie
Barsa-Kelmes býval největším ostrovem Aralského moře, kdysi čtvrtého největšího jezera na světě. Poskytoval domov mnoha druhům zvířat, včetně vzácných asijských divokých oslů – kulanů. V polovině 20. století zde byla dokonce zřízena přírodní rezervace s cílem ochránit zcela unikátní ekosystém.
Jenže s nástupem sovětské nadvlády došlo k radikálním změnám. Řeky Amudarja a Syrdarja, hlavní zdroje vody pro Aralské moře, byly odkloněny do suchých stepí, aby zavlažovaly bavlníkové plantáže. Tohle rozhodnutí způsobilo, že jezero začalo dramaticky rychle vysychat. Stačilo pár let a ostrov se ocitl uprostřed stále se rozšiřující solné pláně. Nevyhnutelně jej tak čekal velmi podobný osud.
Téměř celá vegetace nakonec poschla, zvířata pošla a lidé se kvůli nehostinným podmínkám nadobro odstěhovali. Z kdysi nádherného zeleného ostrova se během pár desítek let stala pustá a mtvá náhorní plošina plná soli a prachu. Zůstaly pouze vzpomínky a příběhy, které dodnes obklopují tento opuštěný kus země aurou tajemství.
Záhady, kam se podíváš
Jméno ostrova, „místo, odkud není návratu“, jako by předvídalo jeho osud. Existuje mnoho příběhů vyprávějících o lidech, kteří se vydali do jeho útrob a už se nikdy nevrátili. Ti, kterým se to povedlo, pak zase vyprávěli o podivných časových anomáliích. Například tvrdili, že jejich hodinky přestávaly v určitých místech fungovat, nebo že se čas pohyboval zkrátka jinak, než by měl. Někteří zase popisovali, že byli pryč jen pár hodin, ale na pevnině zatím uběhly celé dny.
Další svědectví hovoří o záhadných světlech na obloze, které tiše pluly po nebi bez jakéhokoliv zvukového doprovodu. Jiní vzpomínali na podivné, oslnivé záblesky, které se zničehonic rozsvítily nad horizontem a během několika vteřin stejně tak náhle zmizely. Zvláštností na těchto jevech je, že se často objevovaly ve stejných místech a časech. To některé vedlo k přesvědčení, že to, co je ovládá, musí mít aspoň základní inteligenci.
Solné pláně v okolí Barsa-KelmesFoto: Adobe Stock
Objevily se také zprávy o malých světélkujících koulích, které pomalu pluly nízko nad povrchem země, měnily náhle směr i rychlost, přičemž reagovaly na přítomnost svých pozorovatelů třeba i tím, že je začnaly pronásledovat. Jeden z výzkumníků tohoto jevu tvrdil, že ho jedna z těchto koulí obklopila, a on se ocitl v prostoru, ve kterém nebyl slyšet žádný zvuk – ani vlastní dech.
Pro některé je tohle místo doslova bránou do jiné dimenze – místem, kde neplatí naše fyzikální zákony, kde se stírají hranice světů. Dokonce existuje i poměrně zajímavá teorie, že Barsa-Kelmes mohl být tajnou sovětskou testovací oblastí, kde se prováděly experimenty s časoprostorem.
Vědecký pohled na věc
Vědci samozřejmě nabízejí mnohem nudnější vysvětlení všech těchto fenoménů. Časové anomálie mají být způsobené dezorientací, únavou, extrémním horkem či dehydratací. Za těchto podmínek může lidská mysl selhat velmi snadno, není tedy žádný problém si vsugerovat podivné chování času nebo jeho posun.
Podivná světla mohou být nejspíše výsledkem optických jevů způsobených lomem světla nad horkým, slaným povrchem. V kombinaci se specifickými atmosférickými podmínkami se mohou na obloze skutečně objevit světelné úkazy, které svým chováním připomínají inteligentní projevy něčeho „vyššího“.
A záhadná zmizení? Realitou je, že oblast Barsa-Kelmes byla vždy velmi nebezpečná, ať už se nacházela v jakémkoli stavu. V dobách, kdy byl ostrov ještě obklopen vodami Aralského moře, bylo jeho pobřeží obtížně přístupné i pro zkušené námořníky. S postupným vysycháním okolních vod a jeho proměnou v pustinu se situace ještě zhoršila. Extrémní teploty, prudké písečné bouře a absence pitné vody z něj udělaly smrtící past pro každého neopatrného a důsledně nepřipraveného návštěvníka.
