Na velikosti záleží – zejména když jde o vůz a jeho úložný prostor. Mild-hybridní Volvo XC40 ale zvládne i rodinný výlet do hor naprosto hravě
Vzhůru na hory
Odpolední provoz v Praze nebývá zrovna ideální. I proto by se dalo čekat, že mou hlavní obavou bude, jak se dostaneme z bodu A – Praha, do bodu B – Polsko. Přesto jsem měl paradoxně největší strach z toho, zda vůbec dokážeme naložit vše, co každý rodič vydávající se na výlet s malým dítětem potřebuje: cestovní kočár, batoh na dítě, nespočet tašek plných náhradního oblečení, hraček… Zahrál jsem si sice svou oblíbenou hru Tetris ve 3D verzi, ale nakonec se nám docela snadno podařilo naložit vše, co jsme potřebovali. Jednoduše řečeno, tohle kompaktní SUV nejenže se skvěle hodí do městského provozu (v němž platí základní parkovací pravidlo: čím menší, tím lepší), ale velikostí praktických úložných prostor skutečně překvapí. Disponuje také celou řadou odkládacích ploch (skvělé jsou kromě držáků na pití jak pro řidiče i spolujezdce, tak i cestující na zadních sedačkách, také objemné integrované kapsy ve dveřích) a nejen rodiče jistě ocení např. i vyndávací odpadkový koš... Po úspěšném naložení jsem se pak už mohl plně soustředit na jediné: jak nás bezpečně dostat na místo určení.
Po vymotání se z chaotické Prahy najíždím na dálnici směr Liberec, která je asi ze všech dálnic vedoucích z Prahy moje nejoblíbenější. Možná je to tím, že právě v tomto směru mám obvykle štěstí na slabý provoz. A tak si můžu plně užít adaptivní tempomat, který hlídá nejen rychlost, ale i vzdálenost od aut přede mnou, navíc udržuje vůz v jízdním pruhu, takže vůz jede na hory vlastně téměř „sám“. Tuto funkci oceňuji i následně, po dojezdu, jelikož ani po delší cestě se necítím tak unavený jako obvykle.
Právě díky slabšímu provozu a tempomatu mám čas také zaměřit bližší pozornost na palubní desce dominující ovládací panel. Ten je na první pohled velmi přehledný, takže se lze v jednotlivých aplikacích rychle orientovat. Snadno v infotainmentu nacházím Spotify, vybírám podcasty, na které jsem během týdne neměl čas – a cesta nám tak utíká o to příjemněji. Podobně snadno se pracuje i s Google mapami, které si pamatují také cíle předešlých cest. Propojení s telefonem je ale také hračka, díky CarPlay tak lze snadno spustit i veškerý obsah, který v něm máte.
Co se týká jednotlivých nabízených funkcí, menu je opravdu bohaté, s ohledem na povětrnostní podmínky jsem se nejprve zaměřil na kompletní možnosti vyhřívání vozu a ocenil především vyhřívání volantu, protože jsem si samozřejmě zapomněl doma rukavice. Regulace teploty ve voze je také ovládána prostřednictvím displeje (nutno dodat, že vyhřívání vozu lze nastavit i prostřednictvím aplikace z pohodlí a tepla domova) a jediným „analogovým ovladačem“ je tak otočný „knoflík“, který je určen k regulaci hlasitosti rádia (byť hlasitost je možné ovládat i na volantu). Cesta k hranicím probíhá v poklidu a zdá se, že v Polsku nám počasí bude nakonec přát víc než doma.
Polská idyla
Jakmile se ocitáme v malebném městečku Sklářská Poruba, které je necelou půlhodinu za hranicemi, zaměřuji svou pozornost na funkce panoramatické střechy a nechávám do vozu proniknout paprsky podzimního slunce. Zážitek srovnatelný s jízdou v kabrioletu přichází téměř okamžitě. Zatímco venku už panuje slušná zima, uvnitř vozidla je najednou příjemná podzimní pohoda. Až nyní si také všímám, jak dokonalé je zpětné zrcátko, které zachycuje celý zadní prostor. Užíváme si výhledy na okolní krajinu a těšíme se nejen na wellness, ale také na to, jak se vydáme do přírody. Městečko je protkáno řadou příjemných restaurací, kaváren a cukráren, takže i v gastro rovině si bude co užívat. Navíc i po delší cestě se cítíme docela čerství, sedačky ve voze jsou nadmíru pohodlné, žádná klasická únava z dlouhého sezení nás tak netrápí a můžeme rovnou vyrazit...
Jak se nám jelo?
Teprve po dojezdu do cíle také mohu skutečně zodpovědně zhodnotit, jak se nám Volvem XC40 cestovalo. V prvé řadě je namístě ještě jednou zmínit, že se jedná o vozidlo s mild-hybridním pohonem, který obecně považuji za dobrou volbu pro každého řidiče, jelikož přináší výhody úspornosti a ekologie, ale zároveň zachovává prvek výkonu, jež je jinak vlastní vozům s konvenčními pohony. Konkrétně tento mild-hybrid pak pracuje s energií, která vzniká při brzdění, a ukládá ji do akumulátoru s kapacitou 48V. V důsledku nejenže se tak snižuje spotřeba paliva (o tom jsem se mohl přesvědčit i při sledování stavu nádrže, potažmo nutnosti tankovat), ale také množství produkovaných emisí. Hned jsem si tak s Volvem v horách připadal lépe, jako řidič, který zohledňuje také životní prostředí. Ocenili jsme ale i to, že ve výsledku je vůz velmi tichý. Poklidnou jízdu si tak užijí nejen cestující, ale přivítají ji jistě i ti, kdo se ocitnou v okolí.
A jak si XC40 vedlo při jízdě? Zatímco na dálnici to není žádný závodník a přes slušné zrychlení působí spíš klidným dojmem, v zatáčkách lesních cest a krkolomně průjezdných obcích je jako ve svém živlu, dokáže být hbité, přitom ale nabízí stále velkorysý úložný prostor. Navíc krásně drží na vozovce a jako by si samo užívalo spanilou jízdu malebným krajem – a to bez ohledu na to, zda zrovna prší, silnice je mokrá či svítí oslnivé slunce. Za volantem se tedy cítím být pánem situace a zároveň mám pocit bezpečí v jakékoliv situaci. V celočerném Black Edition provedení je navíc Volvo XC40 stylové a přirozeně (a díky pohonu také udržitelněji) zapadne jak do městského prostředí, tak i na lesní cesty či do hor. O tom jsme se nakonec přesvědčili i během našich výletů v polském pohraničí...
