Jak se žije „na konci světa“? „Když jdu na nákup, musím myslet na ochranu před medvědy,“ přibližuje influencerka běžnou realitu
Zhmotněná (a nedosažitelná) romantika opředená legendami
Kromě sobů a medvědů tady toho příliš mnoho není. Nehostinná krajina nevhodná pro život, chtělo by se na jednu stranu říct. Na stranu druhou je ale tohle místo právě díky odlehlosti od okolního světa vlastně zhmotněním představ o off-grid životě, o romantice splynutí s přírodou a vlastně tak trošku snem každého, kdo někdy zatoužil utéct před každodenním shonem někam, kde ho jen tak někdo nenajde. Když na Špicberky přijela Cecilia Blomdahl, psal se rok 2015. Chtěla tu původně tři měsíce pracovat v restauraci. Právě začínala polární noc a slunce se mělo na dlouhé měsíce skrýt. To, nač ale Cecilia, které příjezd na Špicberky skutečně zcela změnil život, nikdy nezapomene, bylo všeobjímající ticho…
Navzdory původním plánům Cecilia nakonec tam, kde plánovala setrvat jen po čas brigády, zůstala žít. Dnes, o deset let později, žije s partnerem Christofferem a psem Grimem ve „městě“ Longyearbyen. Mimochodem, dle legend právě nedaleko odtud obývá opuštěný důl na úbočí hory Santa Claus – každoročně, v období prvního adventu, tu místní obyvatelé rozsvítí nespočet světel tak, aby bylo zřejmé, že u Santy jsou všichni v plné práci… a v údolí se objeví také schránka na dopisy od dětí…
„Obyčejný život“?
Bez ohledu na legendy dnes Cecilia milionům sledujících na sociálních sítích přibližuje především svůj každodenní život. Co je přitahuje? Sama influencerka o svých profilech hovoří jako o „útulném koutku na internetu“. A to je vlastně fakt. V jejích videích hraje hlavní roli příroda a klid, záběry na polární záři, popíjení kávy na fjordu, setkání s ledními medvědy, procházky se psem, ale i expedice na sněžných skútrech. Běžná realita Ceciliina života, který je ve své podstatě „úplně obyčejný“, láká tím, jak je pro většinu sledujících nedosažitelná a svým způsobem „exotická“.
„Myslím, že skutečnost, že Špicberky jsou poměrně neznámé, v lidech vyvolává zvědavost. Je to vzrušující místo, máme tu lední medvědy, polární záře, měsíce temnoty i denního světla. Natáčím videa o našich dobrodružstvích, ale i o tom, jak jdu nakupovat. Žijeme docela obyčejný život na jedinečném místě,“ shrnuje sama Cecilia. Její slova vysvětlující popularitu obsahu, který na sociálních sítích sdílí, pak potvrzuje i marketingová koordinátorka turistického výboru Špicberků, Anja Nordvålen, když dodává, že „všechno je tu svým způsobem výjimečné, i když je to náš obyčejný život. Myslím, že pro lidi je zajímavé sledovat každodenní život, v němž když opouštíte domov, potřebujete myslet na ochranu před ledními medvědy.“ Mimochodem, mít ochranu před medvědy je v oblasti, která je mimo vymezené lokality, přímo dáno zákonem…
Ačkoliv videa a fotografie, které Cecilia na sociálních sítích sdílí, vypadají jako z reklamního katalogu a prakticky každý se jistě nejednou při jejich sledování a prohlížení přistihne, že na chvíli zatouží projít se po fjordu či pozorovat místní divokou zvěř, život na Špicberkách zdaleka není snadný. Teploty tu běžně klesají i k mínus třiceti a divoká zvířata se tu nezřídka prochází i v ulicích měst. Tyto extrémní podmínky pak znamenají jediné – žít tu zvládnou skutečně jen ti nejodolnější. Mnozí k tomu navíc mají i pracovní důvody – v oblasti probíhá relativně rozsáhlý vědecký výzkum, takže mezi zdejšími obyvateli najdete vědce nespočtu národností, neschází ale ani lidé, kteří pracují v pohostinství.
Život v extrémních podmínkách
I když Špicberky jistě mohou být skvělou volbou pro dovolenou, žít v takto vzdáleném koutě světa je zcela samostatná „disciplína“. Podle expertů na behaviorální vědy tento typ života láká především milovníky extrémních podmínek, ale i ty, kteří chtějí překonat veškeré své psychické i fyzické limity. Důvodem může být i snaha uniknout před světem, stereotypem, nudou či vlastními problémy. Jako motivace ale může posloužit i jen pouhá touha po vzrušení.
A proč život na Špicberkách zvolila Cecilia? „Je to ideální život spojený s přírodou, který se vyznačuje pomalejším tempem. Všechno tu je tak čisté a krásné. Až člověka napadne, že je to nějakým kouzlem, protože je to všechno tak neskutečné,“ shrnuje sama ve své knize, kterou o životě v téměř magické krajině napsala. Nahlédnout jejím prostřednictvím do míst pro běžného Středoevropana nejen geograficky, ale i stylem života zcela vzdálených, tak může každý. Každý, kdo se rád zasní, jaké by to asi bylo, usínat a budit se uprostřed ničeho, v místech, kde jsou běžnou návštěvou polární lišky a z okna lze pozorovat třeba i polární zář...