Malebné jezero během jediné noci usmrtilo více než 1700 lidí. Pověra místních se naplnila, tragédie se může kdykoliv zopakovat
Objevení jezera a jeho geologický původ
Jezero Nyos je příkladem vulkanického jezera vzniklého po sopečné erupci, kdy se v kaldeře – velkém sopečném kráteru – nahromadila voda. Jezero se nachází v tzv. Kamerunské vulkanické linii, což je zóna sopečné aktivity, která se táhne přes celou zemi. Vulkán, na jehož pozůstatcích jezero Nyos leží, dnes již není aktivní, ale jeho přítomnost hluboko pod povrchem zůstává do budoucna potenciálním ohrožením.
Nyos zůstalo dlouho v izolaci a bez většího lidského zásahu. Místní obyvatelé považovali jezero za posvátné a věřili, že pod hladinou sídlí duchové, kteří mohou přinést zkázu těm, kdo by je rozzlobili. Jak se později ukázalo, tato pověra bohužel měla svůj racionální základ.
Tragédie roku 1986
Večer 21. srpna 1986 se z jezera Nyos stala přírodní past, která usmrtila tisíce lidí a zvířat. Bez varování se z jeho hlubin uvolnilo ohromné množství oxidu uhličitého (CO₂). Tento bezbarvý plyn bez zápachu se rozšířil do okolní krajiny a udusil vše, co se mu postavilo do cesty. Během několika minut zemřelo více než 1 700 lidí z přilehlých vesnic a tisíce hospodářských zvířat.
Jak k tomu mohlo dojít? Voda v jezeře Nyos je totiž sycená oxidem uhličitým, který pochází z vulkanické aktivity pod jezerem. Obvykle se tento plyn udržuje hluboko pod hladinou, avšak za určitých podmínek – například při prudké změně teploty nebo pohybu vody – může dojít k tzv. limnické erupci, kdy se plyn náhle uvolní. V tomto případě se na povrchu jezera objevila obří bublina CO₂, která postupně „přetékala“ přes břehy jezera do níže položených vesnic. Protože oxid uhličitý je těžší než vzduch, plyn zůstal při zemi a nahradil kyslík, což následně způsobilo masivní udušení.
Dopady katastrofy
Tato událost zasáhla celý svět a stala se impulzem pro rozsáhlý vědecký výzkum, který se zaměřil na nebezpečí spojená s vulkanickými jezery. Do oblasti kolem jezera Nyos dorazily týmy mezinárodních expertů s cílem zjistit přesný průběh katastrofy a navrhnout preventivní opatření, která by zabránila dalším tragédiím tohoto druhu.
Zóna kolem jezera byla z bezpečnostních důvodů na dlouhou dobu uzavřena a lidé z okolních vesnic museli opustit své domovy. Výzkum, který následoval, ukázal, že nebezpečné plyny se hromadí i v dalších vulkanických jezerech po celém světě. Pozornost se mimo jiné zaměřila na jezero Monoun, rovněž v Kamerunu, kde došlo v roce 1984 k podobné události, i když s menšími následky. Tento objev vedl vědce k vývoji metod, které umožňují monitorovat situaci v rizikových jezerech a zavést technologie pro postupné a kontrolované uvolňování plynů, aby se zabránilo dalším neočekávaným erupcím.
Současná situace a bezpečnostní opatření
Dnes, více než 35 let po tragédii, je jezero Nyos pečlivě monitorováno. Vědci instalovali speciální degazační zařízení, které pomáhá postupně uvolňovat oxid uhličitý z hlubokých vrstev jezera. Tyto trubky vedou z hloubky na povrch, kde je plyn kontrolovaně uvolňován, čímž se snižuje riziko náhlé erupce.
Navzdory přijatým opatřením je oblast kolem jezera Nyos stále vnímána jako riziková. Obyvatelé, kteří se postupně vracejí do svých domovů v okolí, žijí s vědomím, že hrozba úplně nezmizela. Kamerunská vláda ve spolupráci s mezinárodními organizacemi pokračuje v investicích do monitorování a zabezpečení jezera, avšak síla přírody zůstává i nadále nepředvídatelná.
Závěrem je třeba zdůraznit, že jezero Nyos se stalo nejen tragickým symbolem přírodních sil, ale také impulzem pro významné pokroky ve vědeckém výzkumu a krizovém managementu. Katastrofa z roku 1986 otevřela dveře k hlubšímu porozumění limnickým erupcím a vedla k vývoji technologií, které dnes pomáhají chránit životy v rizikových oblastech po celém světě.
Díky této události se zvýšilo povědomí o nutnosti monitorování geologicky aktivních jezer a byly vyvinuty systémy včasného varování, které mohou předcházet podobným tragédiím. Jezero Nyos tak přispělo k mezinárodní spolupráci mezi vědci, inženýry a vládami, což posílilo globální schopnost reagovat na přírodní hrozby.