Jezero, které mění zvířata v kámen. Natron v Tanzánii je jedno z nejkrásnějších a zároveň nejsmrtelnějších míst na světě
Historie jezera Natron začíná v pradávné době, kdy se africký kontinent začal rozpadat podél obrovské trhliny – Gregorské příkopové propadliny. Natron vzniklo v důsledku vulkanické činnosti, která zde utvořila mělké jezero s extrémně zásaditou vodou. Vědecké zkoumání tohoto místa začalo až v 19. století, kdy první evropští cestovatelé a vědci objevili toto mimořádně nehostinné prostředí.
Jezero Natron, které je přibližně 57 km dlouhé a 22 km široké, je pozoruhodné zejména svým extrémním chemickým složením. Hlavním zdrojem vody jsou horké prameny bohaté na minerály, a protože jezero nemá odtok, voda se odpařuje a zanechává po sobě krystalickou solnou kůru. Tato voda, s pH mezi 9 a 10,5, je doslova smrtící pro většinu živých tvorů. Díky vysokému obsahu uhličitanu sodného, známého také jako natron, je jezero přesycené solí, což způsobuje jeho známé „mumifikující“ účinky.
Smrtící síla jezera
Co činí jezero Natron tak nebezpečným, je právě jeho chemické složení a extrémní teplota. Voda je natolik zásaditá, že dokáže během krátké doby odvápnit mrtvá těla a spálit kůži zvířat či lidí, kteří by do ní vkročili. Ptáci nebo netopýři, kteří zabloudí nad hladinu jezera a zemřou, jsou okamžitě obaleni solí, což vytváří dojem zkamenělých soch. Tento neuvěřitelný jev byl v minulosti špatně interpretován jako „mumifikace zaživa“, ale ve skutečnosti se jedná o pozvolný, byť v tomto případě dost urychlený, proces chemického konzervování, který zanechává těla (na rozdíl od klasické mumifikace, jak ji známe ze starověkého Egypta) téměř neporušená po mnoho let.
Zajímavé je také specifické zbarvení jezera. Díky vysokému obsahu soli a přítomnosti halofilních organismů, zejména sinic, voda často nabírá červené nebo růžové odstíny. Sinice produkují pigmenty, které spolu se solnými krystaly vytvářejí výrazné červené a oranžové tóny. Tato proměnlivá barevnost přispívá k celkovému fascinujícímu vzhledu, zejména v mělkých částech, kde je koncentrace soli nejvyšší.
Vysoká teplota jezera, která může dosahovat až 60 °C, je způsobena vulkanickou činností a extrémním klimatem. Voda v jezeře je natolik horká, že v některých částech se na povrchu tvoří páry, což zvyšuje celkovou hrozivost tohoto místa. Při kombinaci vysoké teploty a zásaditosti vody se z Natronu stává skutečně nehostinné prostředí, ve kterém dokáže přežít jen velmi málo druhů organismů.
Ekosystém plný extrémů
Ačkoliv je jezero Natron pro většinu živých tvorů smrtící, jedna výjimka zde přeci existuje – malí růžoví plameňáci. Tito ptáci zde nacházejí útočiště, protože zásaditá voda je chrání před predátory. Natron je pro ně jedno z nejdůležitějších míst pro hnízdění na světě. Každý rok sem přilétají tisíce jedinců, aby kladli vejce na ostrůvcích tvořených solí.
Plameňáci se živí sinicemi, které jako jedny z mála dokážou přežít v extrémně zásadité vodě jezera. Tyto sinice obsahují velké množství karotenoidů, což je důvodem sytě růžového zbarvení plameňáků. Tento cyklus života a smrti, krásy a nebezpečí, je neuvěřitelným příkladem toho, jak se příroda dokáže přizpůsobit i v těch nejextrémnějších podmínkách.
Jezero Natron odjakživa vzbuzovalo úžas a respekt u místních obyvatel. Podle starých tanzanských legend má jezero magickou moc – říká se, že jeho voda dokáže oživit mrtvé a vyléčit nemoci. Tyto legendy byly částečně podníceny právě zvláštními „mumifikovanými“ zvířaty, která byla nalezena na březích jezera.
V moderní době se jezero stalo předmětem fascinace také pro filmaře a fotografy. Zejména britský fotograf Nick Brandt proslul snímky zvířat obalených solí. Obletěly celý svět a přinesly jezeru ještě větší pozornost.
Vliv na životní prostředí a turismus
Ačkoliv jezero Natron přitahuje zájemce z celého světa, je zároveň velmi citlivým ekosystémem. Návštěvníci, kteří se rozhodnou toto místo navštívit, musí být opatrní a dodržovat přísná pravidla ochrany přírody. Jakékoliv narušení přirozeného prostředí může mít vážné důsledky, zejména pro místní plameňáky.
Během posledních let se začalo diskutovat o výstavbě přehrady na řece Ewaso Ng'iro, která je hlavním zdrojem vody pro jezero. Tento projekt by mohl narušit citlivou rovnováhu ekosystému a způsobit vážné ekologické problémy. Organizace na ochranu přírody se proto snaží upozornit na význam tohoto unikátního místa.
