Nejdřív alkohol a sex, až pak rande. Seznamovací kultura na Islandu má řadu specifik – včetně ověření příbuzenství a unikátní rovnosti
Islandské seznamování naruby
Pokud bychom měli teoretizovat o sexuální svobodě, právě na Islandu údajně žije společnost, která v této rovině nemá prakticky žádné zábrany. Konkrétně podle portálu Rooster jsou pak Islanďané „mnohem náruživější a více ochotní oddávat se nezávaznému sexu než jakékoliv jiné národy“. Lze se také setkat s tvrzeními, že islandská kultura neformálního sexu je nejliberálnější na celém světě. A tamní způsob randění je navíc vzhledem ke středoevropské perspektivě „na hlavu postavený“. Protože na vzájemné poznávání se dochází až ve chvíli, kdy se dvojice dávno „poznala“ mnohem intimněji „Randění před tím, než mají lidé sex, to je tu relativně nový koncept,“ potvrzuje tak Sigga Dogg, islandský spisovatel, pedagog a také prezident Islandské sexuologické asociace.
A kde se přesně tento zvláštní přístup k intimitě vzal? Podle sexuoložky Yvonne K. Fulbright, která je islandsko-amerického původu, má tato sexuální otevřenost kořeny sahající hluboko do historie. Kulturní otevřenost vůči sexu prý pramení z toho, že na počátku 18. století šířící se neštovice významně Island vylidnily. „Ve snaze zemi znovu zalidnit prohlásil dánský král za zákonné, aby každá mladá islandská žena porodila šest dětí, a to bez ohledu na její rodinný stav. Nebylo to vnímáno jako čin hanby nebo ztráty reputace, jednalo se tehdy o významný čin vlastenectví,“ vysvětlila odbornice. A láska? Na tu nějak nezbyl prostor. I když tedy od roku 1707, kdy se neštovice Islandem začaly šířit, uplynula již dlouhá staletí, vnímání vztahů a sexu je na ostrově touto praxí stále ovlivněno. „Islanďané ve skutečnosti nerandí. Méně často také očekávají, že z příležitostného sexu vzejde vztah. A ve svém jednání jsou velmi přímí,“ dodala Fulbright.
Pojďme na věc
Specifika randění na Islandu, potažmo ve Skandinávii, pak dokonce zaujala i seznamovací koučku a youtuberku Marinu Iakovlevu, která se zaměřuje na pomoc lidem s navazováním vztahů napříč kulturami. A tak napsala na toto téma knihu poměrně prozaicky nazvanou Sex před kávou: Průvodce randěním ve Skandinávii. V ní popisuje vlastní zkušenosti z pobytu ve Skandinávii a také shrnuje specifika, která se k navazování vztahů v dané oblasti pojí.
Ano, jak autorka ve své knize také uvádí, zdejší otevřenost v pojetí lidské sexuality se tu do způsobů randění skutečně promítá. Skandinávci jsou totiž obvykle velmi přímočaří, co se sexu týká. Nikdo nechodí okolo horké kaše, sex na jednu noc je tu běžná věc – nezřídka ale s tím rozdílem, že po této jednorázovce následuje rande. Anebo rovnou společný život. „Všechno se může hýbat kupředu velmi rychle. Probudíte se v něčí posteli a rozhodnete se spolu žít,“ popisuje své zkušenost Iryna, která se na Island přistěhovala a zpočátku byla ze zdejších způsobů také poměrně v šoku. Právě příchozí cizinci jsou pak pro původní Islanďany vítaným „zpestřením“, přesto na ně v rovině vztahové uplatňují stále tatáž místní pravidla. „Mám přítelkyni, která pochází z Polska. Náš vztah je vážný, kupujeme si spolu byt. V restauraci jsme spolu byli ale až po roce vztahu,“ shrnul další z místních obyvatel.
Zdroj: Giphy
Nejsme sourozenci?
V souvislosti s Islandem ale kolují také mýty o tom, že při hledání protějšku by člověk měl dávat pozor na to, zda se neplánuje sejít s některým ze svých příbuzných. Vlastně to do určité míry dává smysl. Počet obyvatel Islandu se pohybuje kolem 400 tisíc, což je přibližně (s přivřením jednoho oka) srovnatelné s počtem obyvatel Brna. To v praktické rovině znamená také docela omezený výběr z hlediska partnerů/ek. „To, co ovlivňuje islandskou kulturu randění, je, že ve skutečnosti nikoho nového nehledáte. Vy ho totiž už stejně znáte,“ popsal pro britský portál Guardian 26letý obyvatel Reykjavíku.
Kontrolovat příbuznost s romantickým partnerem je tak na Islandu v podstatě běžnou rutinou. Islanďané za tímto účelem využívají speciální „aplikaci“, potažmo genealogickou službu Íslendingabók, dle níž zjišťují, do jaké míry jsou příbuzní (protože příbuznost ve vzdálenějších liniích je s ohledem na omezenou populaci ostrova v podstatě předpokládatelná).
V čem bychom se měli inspirovat?
Byť islandská seznamovací a sexuální praxe se může zdát na první pohled docela divoká, faktem je, že tamní liberálnost se promítá do všech aspektů vztahů i života. A právě to by mohlo být inspirací i pro nás, co nějak podvědomě čekáme, jak se s novým objevem předtím, než skočíme do postele, budeme romanticky procházet parkem. Na Islandu se ženy těší skutečné rovnosti – a to i v sexualitě. Nikdo neměří dvojím metrem (kdy muži v mimoislandském kontextu bývají např. za počty sexuálních partnerek adorováni, zatímco ženy jsou ve stejných případech označeny velmi nelichotivě) a ženy mohou své sexualitě dávat volný průchod stejně jako muži.
Muži na druhou stranu očekávají rovnost ve všem – a tedy i v případném pozvání na rande (to klidně může učinit i žena a nikdo se nad tím nepozastaví). A ženy nebývají ani „galantně“ zvány na večeře včetně kompletní úhrady. Když rovnost, tak ve všem, i útrata je tedy dělena obvykle na půl. Je to jiné, je to progresivní a třeba hodné i (alespoň v některých ohledech) nápodoby. Na druhou stranu – existují i názory, že právě svým specifickým pojetím sexuality chtějí lidé na Islandu jen zaplnit emoční prázdnotu, které se jim nedaří po staletí zbavit…
