
Unikátní záchodová věda aneb Co vše jste netušili o fungování toalet v letadlech a z nebe padajících „překvapeních“
Vzhůru do oblak
Letecká doprava je dnes poměrně běžná a vlastně i docela finančně dostupná. Zároveň platí, že právě na palubě letadla jsou cestující více v bezpečí než v dopravních prostředcích na silnicích. To je všechno hezké, ale jak vlastně letadla fungují, že v nich lze strávit i dlouhé hodiny? „Ať už se zamyslíte nad čímkoliv, co na palubě letadla probíhá, záhy vám dojde, jak moc techniky je potřeba – třeba i jen pro zajištění jídla. V letadle je všechno dvakrát těžší než na zemi,“ shrnul tak Al St. Germain, konzultant v leteckém průmyslu, který pracoval i pro některé známé aerolinky.
Od bezpečnosti po „paxex“
V rozvoji letecké dopravy hrála samozřejmě hlavní roli bezpečnost – a ta tedy platila dlouhou dobu také za klíčový aspekt v dalších pokrocích. Dnes, kdy lze říci, že bezpečnost cestujících v letadlech je skutečně důkladně zajištěna, se však pozornost obrací novými směry. Tím prvním je nepochybně udržitelnost (resp. snaha snížit negativní dopady létání na životní prostředí) a tím druhým tzv. paxex. Že nevíte, oč jde? Jedná se o zkratkové slovo, které vzniklo ze spojení anglických termínů passenger (cestující) a experience (zážitek). Označení je tedy užíváno v souvislosti s komplexními cestovatelskými zkušenostmi a pro někoho se může jednat také o rozhodující faktor při výběru konkrétní aerolinky. A zkušenosti pasažérů mohou být opravdu rozmanité – přičemž platí, že často berou v potaz opravdu hodnocení každé drobnosti, palubním servisem počínaje, pohodlností sedaček konče. Na tom správném cestovatelském zážitku má ale podíl i… toaleta.
Záchodový zázrak
Nedílnou součástí splachovacího systému na toaletách, které běžně užíváme doma, je voda. Její používání ke splachování je však v letadlech z důvodu omezení hmotnosti zakázáno. Převratným se tak stal vynález Jamese Kempera, který si v roce 1975 nechal patentovat vakuový splachovací systém. Ačkoliv od té doby uplynulo mnoho času – a věda učinila celou řadu zásadních kroků vpřed – na toaletách v letadlech se v podstatě nezměnilo vůbec nic.
Klasický systém splachování tedy k vyprázdnění mísy využívá rozdílový tlak vzduchu. V praktické rovině to znamená, že jakmile člověk stiskne splachovací tlačítko, otevře se ventil na dně záchodové mísy a připojí ji k potrubí pod ní. Toto potrubí ústící do odpadní nádrže je pod tlakem, což znamená, že po otevření ventilu vznikne podtlak, díky němuž je odsáto vše, co bylo v míse. Podle odborníka na letecké inženýrství, Nigela Jonese, je pak princip obdobný jako v případě klasického vysavače. Podtlakový efekt pak dle jeho slov vzniká právě díky tomu, že se letadlo pohybuje ve vzduchu (což znamená, že když je letadlo na zemi, tzv. diferenční tlak v potrubí není). S tím, jak letadlo stoupá do vzduchu, narůstá i tlakový rozdíl v nádrži a přirozeně vzniká vakuum.
Vedle samotného splachování jsou tu ale samozřejmě i další otázky. Např. proč na toaletě v letadle nenajdeme klasickou štětku na její čištění? I v tomto případě je odpověď poměrně snadná. Všechny záchodové mísy jsou potažené teflonem. A jak jistě z praxe víte – na teflonovou pánev se jen tak něco nepřilepí. Totéž tedy platí i pro „teflonový záchod“. „Díky tomu diferenční tlak vše vyčistí velmi snadno a rychle,“ potvrzuje i Jones. Vše, co v míse skončí, pak putuje do odpadních nádrží, které jsou obvykle umístěny v zadní části letadla (občas bývají i vpředu). Jejich vyvezení a likvidaci „odpadu“ mají na starost letištní servisní vozidla.
A co dál?
I když v oblasti toalet se toho od počátku vzniku vzduchového systému splachování mnoho nezměnilo, přesto se objevilo pár vlaštovek značících nové trendy. V rukou leteckých společností je totiž nejen to, kolik toalet – a kde přesně – v letadle bude (byť předpisy je stanoven jejich minimální počet v závislosti na velikosti letadla), ale i jejich další vybavení. Největší novinkou je pak „vynález“ japonské společnosti Jamco, která se soustředí na produkci bidetů určených právě do letadel (a bidety již disponují letadla osmi světových leteckých společností). Právě Jamco je, mimochodem, první společností, která začala montovat do letadel i hygienické bezdotykové splachování.
„Chuťovka“ na závěr
O tzv. „modrém ledu“ (tzv. blue ice) jste také možná slyšeli – jedná se o označení pro náhodné vypouštění odpadních vod z letadel. V této souvislosti je ale třeba říct, že k tomuto „jevu“ nedochází pravidelně, ale jen v ryze výjimečných situacích. Důvodem mohou být např. netěsnosti ve výtlačném potrubí, s čímž se však letadla potýkala zejména v minulosti. Na druhou stranu – nehody se mohou stát i dnes, a to i v oblacích. Takže např. v roce 2021 byl jeden z obyvatel obce nedaleko londýnského letiště Heathrow „pokropen“ výkaly padajícími „z nebe“. Ty navíc byly v podstatě tekuté, protože je vypustilo letadlo nízko nad zemí, a tak nestačily zmrznout. A co může být příčinou takových situací? Chování cestujících. Ti jsou totiž dle slov Jonese schopní do toaletní mísy hodit prakticky cokoliv od plenek přes příbory až po plechovky od nápojů. A pak není divu, že celý důmyslný systém zkolabuje a někdo na zemi se ocitne… no, víte v čem…