Ráj pro cestovatele? Nejodlehlejší ostrov světa obývá kolem 50 lidí, „pyšní“ se bouřlivou historií i sexuálním skandálem
Straight friendly
Zdroj: AdobeStock

Ráj pro cestovatele? Nejodlehlejší ostrov světa obývá kolem 50 lidí, „pyšní“ se bouřlivou historií i sexuálním skandálem

V dnešní době již řada nadšených cestovatelů k poznávání volí raději destinace, kde není „přelidněno“. Jen málokteré místo na světě přitom naplňuje termín „odlehlý“ tak přesně jako ostrov Pitcairn. Možná jste o něm neslyšeli, ale s celkem vysokou pravděpodobností máte v povědomí události, které se k němu pojí. Čím vším tedy tento malý ostrůvek v Tichém oceánu vzdálený na dva tisíce kilometrů od nejbližší civilizace rozhodně zaujme?
Mirka Dobešová Mirka Dobešová Autor
26. 3. 2024

Území uprostřed „ničeho“

Nachází se v jižním Pacifiku, na půl cesty mezi Novým Zélandem a Chile, a spolu s dalšími třemi sopečnými ostrovy je posledním pacifickým zámořským územím Velké Británie. Pitcairnovy ostrovy kromě hlavního – obydleného – ostrova, kde je také úrodná půda a prameny pitné vody, zahrnují ještě další tři ostrovy, Henderson (největší ostrov, který je však skalnatý), Ducie a Oeno (atoly s velmi malou nadmořskou výškou), ani na jednom z nich však nikdo nežije.

Britskou kolonií se území stalo v roce 1838 a ostrov Pitcairn je jedním z nejodlehlejších míst se stálým obyvatelstvem (počet stálých obyvatel se v průběhu času pohybuje mezi 40 a 50 osobami). I když platí za nejmenší (jeho rozloha činí 4,6 kilometrů čtverečních) a nejvzdálenější obydlené místo na světě, dost možná jste některá zákoutí tohoto ostrova již viděli. Filmaři si totiž zdejší lokace vybrali pro natáčení snímku Vzpoura na lodi Bounty (ne náhodou, vždyť právě s tímto historickým milníkem je ostrov také spjat), natáčely se tu ale i další hollywoodské snímky (a nakonec i novodobá historie by mohla filmaře přilákat zpět, vzhledem ke kauze, která komunitou tamních obyvatel otřásla před pár lety)… Čím vším tedy Pitcairn fascinuje?

Ostrov s (ne)slavnou historií

Osídlen byl v roce 1789, a to v důsledku nejznámější námořní vzpoury v dějinách, tedy vzpoury na britské námořní lodi HMS Bounty. Revoltující přeživší hrstka námořníků na ostrov dorazila se skupinou sedmnácti Tahiťanů, převážně žen a dětí. A právě složení obyvatelstva přineslo postupné problémy. Námořníci začali ostatní Tahiťany zotročovat, což vyústilo v krvavou rebelii a vraždění. Výsledkem pak bylo, že na ostrově přežil jediný muž, John Adams (po něm je pojmenováno také hlavní město ostrova, Adamstown). Plodný byl ovšem vydatně, ostrovní populaci se podařilo na určitý časový úsek zachránit. Ve dvacátém století se však zejména mladší obyvatelé ostrova začali stěhovat blíže civilizaci a ti, kdo zůstali, se rozhodli začít tvořit vlastní pravidla ostrovního života.

Velký skandál na malém ostrově

V roce 2004 touto skutečně malou komunitou lidí (a následně celým světem) otřásl poměrně rozsáhlý sexuální skandál. Započal obviněním starosty Adamstownu z držení dětské pornografie a skončil tím, že ze sexuálních zločinů proti nezletilým dívkám bylo obviněno sedm ze všech dvanácti mužů, kteří ostrov obývali. Šest z nich bylo také za své činy odsouzeno. Celý soudní proces se navíc právě kvůli odlehlosti ostrova velmi protahoval. Paradoxně právě starosta města, Michael Warren, zároveň působil na ostrově jako „orgán“ ochrany dětí a v této oblasti se také hojně školil v rámci zahraničních cest na Nový Zéland a do Británie. 

Tipy redakce

Poměrně zajímavá však byla obhajoba obžalovaných – ti totiž tvrdili, že sexuální aktivity mezi dospělými muži a mladými dívkami jsou dlouhodobým rysem ostrovního života, který je založen na kulturních tradicích pocházejících od Polynésanů (ti totiž byli mj. původními obyvateli ostrova). Studie ostrovních záznamů a neoficiálních důkazů pak prokázaly, že většina žen na ostrově měla své první dítě ve věku 12-15 let.

<Path> „Kam strkám svůj klacek, nehodlám říkat nikomu,“ reaguje basketbalista Lakers. Sex s mužem, za který je před soudem, byl prý dobrovolnýZdroj: outsports.com, twitter.com

Turisté jako jediná naděje do budoucna

Po tomto procesu se nabízela otázka, co s tímto impozantně izolovaným ostrovem bude dál, a to především vzhledem ke stárnoucí a ubývající populaci (v roce 2016 na ostrově žilo jen 42 osob). Ačkoliv totiž Británie posílá na ostrov každoročně částku okolo tří milionů liber, iniciativy na přilákání  nových obyvatel zatím ovoce nepřinesly. Mezi obyvateli převažují senioři a např. před necelou dekádou do jedné z tříd místní školy chodilo pouze jedno dítě.

I proto se turismus, a v případě tohoto unikátní ostrova přímo ekoturismus, stává klíčovým faktorem pro jeho ekonomickou udržitelnost. Bohužel je však ostrov natolik odlehlý, že cesta na něj je nejen dlouhá, ale i drahá. Za 36hodinovou plavbu lodí, která navazuje na nezbytný let z Tahiti a Mangareva ve Francouzské Polynésii, tak (v případě kompletní zpáteční cesty) zaplatí zájemci okolo 5 tisíc dolarů. Ovšem vzhledem k tomu, že se jedná o skutečný tropický ráj, kde prakticky každého milovníka dálek oslní nejen nedotčená příroda (jen při poslední návštěvě zde vědci objevili na 90 nových živočichů), ale samozřejmě i spousta lokálních potravin, ovoce a ryb, se třeba přece jen (a to i vzhledem k historii, tedy, myslíme tu dávnější…) Pitcairn stane vyhledávaným cílem turistů, kteří touží objevovat stále nová – a civilizací nedotčená – místa.

Zdroj: britannica.com, cntraveler.com, rmg.co.uk, vice.com, theguardian.com

Populární
články

E-Shop