Francouzský ostrov naháčů Île du Levant nabízí dovolenou, na kterou nezapomenete. Kromě starostí necháte doma i oblečení
Jmenuje se Heliopolis a založen byl už v roce 1932. Řeč je o nudistickém, či chcete-li naturistickém resortu na francouzském ostrově Île du Levant. Jeho soused? Vojenský areál, který se od roku 1948 pyšní taky raketovým centrem. Z asi deseti čtverečních kilometrů ostrova zabírá 90 % a civilistům je tam vstup přísně zakázán. Zbylý kousek je ovšem rájem svobody.
A to svobody především tělesné. Jak jsme totiž už řekli, žije zde komunita naháčů. Na rozdíl od svých armádních sousedů ale není nijak uzavřená, můžete se sem tedy klidně vydat na originální dovolenou. Kromě toho, že většinu času strávíte nazí, vám ale v paměti zůstane nejspíš ještě jedna věc. Na luxus si tu totiž nikdo nepotrpí a vše je podřízeno obyčejnosti a souladu s přírodou, jak si na vlastní kůži vyzkoušel i Michael Overdick z podcastu Schwanz & Ehrlich.
„Všechno je tam hodně ponecháno přírodě. Není tam žádné pouliční osvětlení, žádné silnice.“ A skromné bylo také ubytování, ve kterém se svým přítelem strávil první experimentální noc. Na ostrov se totiž rozhodli vypravit spontánně během své dovolené ve Francii. „Ze začátku jsem tam chtěl být jenom jeden den, protože mě zajímalo, jaké to je být nahý úplně celý den. Znám válení na pláži, plavání, ale jaké to je být nahý v hotelu nebo restauraci, jsem neznal,“ vysvětluje Michael.
Úplná nahota
Nahota je na ostrově opravdu všudypřítomná. „Jakmile přijdete na ostrov, uvidíte cedule, které vám říkají, kde musíte být nazí a kde musíte být oblečení.“ Oděv je povinný v přístavu a také ve většině obchodů a restaurací. V některých podnicích, na plážích a na stezkách je naopak předepsaná nahota. Co se ale ošacení týče, to stačí minimální – pro muže je to šátek kolem boků a pro ženy jsou to tanga. Podle „legendy“ byla navíc tanga na tomto ostrově vynalezena, říká Michael. Tam, kde se preferuje nahota, vymysleli oděv, který je jí vůbec nejblíže.
Ačkoliv byla první návštěva trochu nezvyk, po návratu na pevninu se během pár dní Michael s přítelem rozhodli udělat si mezi nahatou komunitu další výlety. „Nahé chození po ostrově jsme taky dostatečně vyzkoušeli. A velmi rychle jsme si to oblíbili. A o několik dní později jsme tam jeli na další dva dny.“ Atmosféra ostrova je totiž návyková.
Odpočinek od civilizace
Čím to? Panuje tu klid, pohoda a nulový stres. Uvolněná atmosféra je jako v ráji. Na svědomí to má právě absence civilizace. Na ostrově nejsou žádná auta, respektive asi tak tři, jak popisuje Michael. „Je to jedinečný pocit,“ vzpomíná na ostrovní svobodu. „Člověk si připadá jinak. Přemýšlí o svém těle i o životě.“
Jediné, co tady potřebujete, je taška do ruky nebo batůžek, abyste si měli kam dát láhev s vodou, ochranu proti slunci nebo peněženku. Kapsy totiž z pochopitelných důvodů nemáte. „Můžete sice někde platit kartou, ale většinou berou hotovost. Na ostrově ale není žádný bankomat, takže si musíte peníze přivézt z pevniny. Jinak toho moc nepotřebujete. Akorát baterku, protože bez lamp je tam v noci opravdu tma. V životě jsem ale neviděl tolik hvězd.“
A prakticky nepotřebujete ani mobil. Jednak na ostrově dle Michaelových slov skoro není mobilní signál, jednak se na veřejnosti nesluší ostatní fotit a natáčet. Nahatá komunita chce mít své soukromí. Pár snímků místa si ale během svého pobytu samozřejmě udělat můžete.
Erotika je vedlejší
Tím, o co na ostrově jde, je prostý život. Heliopolis zde v roce 1932 založil Andre Durville se svým bratrem Gastonem. Byli to přírodní léčitelé a část ostrova prostě koupili od realitní společnosti. Jak stojí ve zřizovacích dokumentech, bylo cílem bratrů „založit jednoduché rustikální město, ve kterém si můžou milovníci čerstvého vzduchu a slunce užívat klid božské přírody a odpočinout si od stresu a napětí umělé městské civilizace tím, že svou dovolenou stráví prostě a zdravě“.
A u toho také z většiny zůstalo. Sex na veřejnosti je zde zakázán, venku se smí praktikovat jen na k tomu určených místech. „Cílem toho ostrova není nějaké sexuální vzrušení. Není jenom pro singles, kteří by strávili celý čas muchlováním na plážích. Můžou, ale o tom to není. Samozřejmě tam jsou určitá místa, kde se lidi potkávají primárně kvůli sexu, cruising spoty, ale nálada ostrova jako celku taková není.“
Ostrov není ani nekonečnou divokou párty. „Vlastně se tam pije i málo alkoholu a konzumuje minimum drog,“ vysvětluje Michael. „Všichni jsou super milí, člověk je víc usebraný.“
Nudistická kultura
Jak je to ale v případech, kdy se příroda přihlásí o slovo i na místech, kde by se erotika odehrávat neměla, a někdo se viditelně vzruší? „Obecně je to na ostrově naháčů i v celé Francii na nahatých plážích normální,“ nebojí se Michael objasnit situaci. „Prostě se občas stane, že nějakému muži stojí. Samozřejmě je něco jiného, kdyby začal masturbovat, ale jinak se nad tím nikdo moc nepozastavuje. Člověk se prostě občas vzruší. Nikdo z toho není na větvi.“
Potenciálně náročnější je taková situace spíš pro okolí bez naturistických zkušeností než pro dotyčného muže. Základním pravidlem nahaté komunity totiž je nikoho neočumovat. Jak Michael říká, „je samozřejmě normální a v pořádku, že se podíváte, ale valit na někoho bulvy se nesluší“. Podstatou nahé kultury je přijímat vlastní tělo a nehrotit ideály krásy. Nikdo neporovnává, kdo je větší, menší, tenčí, tlustší. Île du Levant je prostě ráj pro duši i libovolné tělo.
