Klima se mění, nahlédněte do australského podzemního města budoucnosti, kam lidé unikají před horkem
Jak přežít horko?
Úmorná vedra se pro nás v Česku stala běžnou letní realitou. Ovšem zatím ještě teploty v tuzemsku nedosahují extrémních hodnot v dlouhodobějších časových úsecích. To v jiných koutech světa je však každodenní realita jiná. Např. letos v červenci rozhodlo vedení jihočínského města Chongquing (a také mnohá další města v dané oblasti) o otevření protileteckých krytů postavených během druhé světové války. Proč? Aby ochránilo obyvatele před vedry, která měla minimálně po dobu 10 dní přesahovat teploty okolo 35 stupňů. Ovšem 10denní tropy jsou ještě prakticky nic proti vedrům, která zasáhla některé oblasti Evropy či USA. V některých místech v Americe teploty dosáhly již i k takovým hodnotám, že zahubily i jinak na extrémní horka zvyklé kaktusy. A tak lidé hledají inspiraci, jak se na nové podmínky adaptovat. Možností bohužel není mnoho – a právě život pod zemí se může jevit jako nepříliš komfortní. Australské město Coober Pedy však ukazuje, že i v podzemních prostorách lze žít poměrně spokojeně a bez omezení…
„Bílý muž v díře“
Australské městečko Coober Pedy, které se nachází 850 km severně od Adelaide a 680 km jižně od Alice Springs, je dnes celosvětově známé díky těžbě opálu. Ten v podstatě náhodou objevili neúspěšní hledači zlata v roce 1915. Ačkoliv zpočátku těžba kvůli nedostatku povrchové vody a izolaci od okolního světa vázla, po vydatných deštích v roce 1920 zájem o těžbu v Coober Pedy vzrostl a postupně tu tak začala vznikat i nutná infrastruktura. Obchody, pošta – a také nezbytná podzemní nádrž na vodu. A jelikož do té doby oblast své pojmenování neměla, právě s ohledem na těžbu pod zemí získala označení Coober Pedy, což je domorodý termín pro sousloví „bílý muž v díře“.
Podzemní luxus
Dnes Coober Pedy obývá okolo 3 500 lidí – a většina z nich žije pod zemí. Jedinými známkami toho, že v jinak nehostinné krajině bují život, jsou pak záhadné hromady půdy, které jsou na první pohled nahodile roztroušeny v pouštní planině. Ačkoliv v zimě se může život pod zemí zdát jako podivná výstřednost, v letním období dává naprostý smysl. Denní teploty tu totiž běžně překračují i padesátku, což v praktické rovině znamená, že i elektroniku je třeba skladovat v chladničce…
Zdejší podzemní „budovy“ jsou pak v hloubce minimálně 4 metry, díky čemuž je zajištěno, že nedojde k sesuvu stropu. Kromě toho je to ale také záruka příjemné teploty, která se po celý rok pohybuje okolo 24 stupňů. Ovšem vedle úspory za vytápění má život v Coober Pedy ještě mnohé další výhody. Většinu energie (tedy 70 %) si tu totiž vyrábějí sami, díky využití obnovitelných zdrojů, slunce a větru. Tady tedy žádná energetická krize skutečně nehrozí. Vedle toho se tu není třeba obávat ani otravného hmyzu. „Když dojdete ke dveřím, mouchy vám doslova odskakují ze zad, nechtějí totiž do tmy a chladu,“ shrnuje pak jeden z obyvatel, Jason Wright. A samozřejmě je tu i naprosto minimální znečištění ovzduší – a na světelný smog také můžete rychle zapomenout. A soukromí? Podle Wrighta stoprocentní, sousedy totiž člověk pozná až ve chvíli, kdy jej pozvou na návštěvu.
Pokud si teď klepete na čelo, že žít v jeskyni pod zemí vás rozhodně neláká, vězte, že vzhledem ke snadnému opracování podzemních skal se tu mnoha obyvatelům podařilo vybudovat doslova podzemní rezidence. Nescházejí v nich luxusní obývací pokoje, koupelny, herny či podzemní bazény. A ani infrastruktura. V Coober Pedy tak najdete podzemní restaurace, obchody, motely, a dokonce i kostel. A co je na tom všem nejlepší? Občas nějaké zdejší nemovitosti zamíří i na trh – a ceny začínají (v přepočtu) již okolo jednoho milionu korun, průměr se pak pohybuje kolem milionů dvou.
Vzhůru… dolů
Faktem je, že Coober Pedy rozhodně není první ani poslední podzemní město, které lidé běžně obývají. V podstatě platí, že napříč historií se lidé stahovali do podzemních prostor, když se potřebovali popasovat s náročnými klimatickými podmínkami. Poměrně známé je dnes např. ztracené město Derinkuyu, které se nachází v jedné z oblastí Turecka, jež je podzemními labyrinty prakticky protkána. I sem se lidé v minulosti uchylovali, když se potřebovali skrýt před rozmary počasí – suchými léty a mrazivými zimami. Bude-li tedy globální oteplování pokračovat setrvalým tempem, možná, že se záhadné hromady hlíny v planině začnou objevovat i v jiných koutech světa. Evropu nevyjímaje.
