Dovolenou na jachtě může zažít každý. „Je to jako jet do hotelu. Podobná je cena i administrativa,“ říká mladík, který jezdí plachtit každé léto. „Jen je třeba plánovat už na podzim“
Jak ses dostal k jachtaření?
Mám o deset let staršího bráchu, který se na vysoké rozhodl, že si udělá jachtařské zkoušky, a začal jachtařit. Asi třikrát mě vzal s sebou, ale pak se odstěhoval do Ameriky a mně to chybělo. Takže jsem si ve 23 udělal ty zkoušky taky a ještě to léto jsme jeli s kamarády poprvé. Do Chorvatska, kde jsem byl od té doby každý rok.
Kolik stojí dovolená na jachtě?
Pronájem nejlevnějších lodí stojí tak 35 000 na týden. Ale můžeš se dostat na 120 000 a ani nemrkneš. Chorvatsko je populární, všechno je vybookované na celé léto, proto Chorvati mohou tlačit ceny nahoru. Třeba i kotevní poplatky a tak. Ale když nás jezdí osm a o náklady se dělíme, tak jednoho ten týden i s dopravou do Chorvatska autem stojí 10 až 15 tisíc. Je ale třeba si jachtu zarezervovat už na podzim, jinak na výhodnou cenu zapomeň.
Jak se půjčuje jachta?
Je to hotel. Je to fakt jako ubytovat se v hotelu. Máš to domluvené předem online, dostavíš se do kanceláře v přístavu, řekneš, že si jdeš půjčit jachtu. Ukážeš jim doklady, podepíšeš smlouvu. Nakonec dostaneš papíry k lodi, kterýma se pak prokazuješ, když tě zastaví na vodě policie. A všechno se vyřizuje v angličtině.
Co potřebuješ k tomu, abys mohl vyrazit na jachtu? Teda kromě jachty…
Pokud chceš jachtu sám řídit a nenajímat si kapitána, tak potřebuješ kapitánské zkoušky. Ty si můžeš udělat buď v Česku a máš pak mezinárodní oprávnění řídit loď, nebo si je uděláš v Chorvatsku, ale pak ti platí jenom tam. Výhoda chorvatských papírů je ale v tom, že tam je to spíš formalita, kterou musíš akorát zaplatit. V Česku tomu ale předchází teoretická a praktická část a potom zkoušky, které musíš splnit. Praktická část se dělá u nějakého kapitána v Chorvatsku mimo sezónu. Týden jsi s ním na jachtě a všechno se učíš. A pak v Česku v Praze děláš ještě teoretické zkoušky. A za to dostaneš průkaz, který tě opravňuje řídit jachtu.
V Chorvatsku ale musí být součástí každé posádky taky někdo s telekomunikačním průkazem. Někdo, kdo umí ovládat vysílačku. To jsou další zkoušky, tentokrát u Českého telekomunikačního úřadu. Je to jenom teoretická zkouška, set otázek, který se naučíš a pak to tam nasázíš.
Nakonec pak musíš mít pojištění. Všechny společnosti, které půjčují lodě, jsou pojištěné, ale je otázka, jestli se jejich pojištění vztahuje i na posádku. Nenechají tě ale vyplout, dokud to nevyřešíš. Někdy ho zařídí za tebe a ty jim to zaplatíš, někdy si ho zařídíš sám.
Kolik ty průkazy stojí?
Ty kapitánské zkoušky stojí asi dvacet tisíc, i s tím týdnem v Chorvatsku. Teda kromě jídla a dopravy. Ale fungují tak, že máš českého kapitána, kterému platíš jídlo a taky dopravu do Chorvatska. Já je ale dělal třeba u kapitána, který tam trávil celé léto s rodinou, takže moje skupina mu nemusela platit dopravu. Ty telekomunikační zkoušky stojí asi tisícovku.
Co v praxi znamená, že jsi kapitán?
Námořní právo je středověké a od té doby se prakticky nezměnilo. Takže kapitán je bůh. (smích) Vzpoura proti kapitánovi je trestná. Můžeš někomu dát samotku, můžeš někoho vykázat – a ten musí kooperovat a počkat, dokud nedojedete na pevninu a nepřevezmou si ho úřady. Nebo když máš na lodi pár a hrozí, že by se jeden z nich nedožil návratu na pevninu, tak je můžeš legálně oddat.
Kapitán má ale taky zodpovědnost. Dává pozor 24/7. Musíš sledovat počasí, vědět, kam pluješ, rozhodovat, co v který moment uděláte, jak řídit loď. Znát předpisy, kdo dává na moři komu přednost a tak. A ta posádka si to uvědomuje, že za ně máš zodpovědnost.
Musí mít posádka předem nějaké speciální znalosti nebo dovednosti?
Lidi, kteří s tebou jedou, je třeba vybírat velmi opatrně. Musí to být nekonfliktní vtipní lidi, kteří se nebojí. Nebojí třeba vzít za lano a pořádně zatáhnout. Ale nemusí nic speciálního umět, za ten týden se všechno naučí. Třeba co znamená, když se jde ráčkovat.
Loď se dá uřídit i v jednom člověku, ale je to strašně nekomfortní. Ideál jsou tak 4 lidi. Víc už je pak zase moc, protože si začnou překážet. Ale nás jezdí osm, abychom se podělili o náklady. Nejvíc ti povolí tolik lidí, kolik má loď postelí.
Akorát asi týden před vyplutím musíš ty lidi nahlásit. Jestli je to tzv. competent crew, nebo je to „obyčejný člověk“. Vyplníš jména, pasy, občanky… Aby věděli, koho pohřešovat, kdyby se loď ztratila.
Co reálně obnáší jachtaření jako takové?
Znalost té lodi. Znalost pravidel plavení po moři – podobně jako jsou pravidla silničního provozu. Znalost nějakých kardinálních znaků, jako kde je mělká voda, kam nemáš jet atp. A taky nějaké znalosti fyziky, protože plachetnice jezdí na vítr a musíš mu rozumět.
Takže ty jezdíš jenom na vítr?
Ta loď samozřejmě má motor. Aby ti nedošel vítr, aby ses dostal z přístavu a do něj a tak. Já se ale snažím co nejvíc plachtit, protože plachtění je zadarmo a je to krásné, tiché a skvělé. Nespěchám, nepotřebuju se dostat co nejrychleji co nejdál. Je jedno, jestli se flákáme tady, nebo o dva ostrovy dál.
Dojezd řeším, leda když mám konkrétní cíl. Třeba vyhlášenou zátoku, kde je krásné místo, nebo tam ráno objíždí s malým člunem prodejci ryb, ovoce, zmrzliny…
Jak vypadá teda reálně taková dovolená na jachtě?
Přijdeš do domovského přístavu tvojí jachty a uděláš si check-in. Jako v hotelu. Loď je vyčištěná, dostaneš peřiny… Podepíšeš, že jsi loď přebral, že jsou tam všechny položky a že nad tím přebíráš zodpovědnost. Celá loď je napsaná na tebe. A pak nalodíš posádku a je jenom na tobě, jak se budeš plavit, jestli objedeš pobřeží, zůstaneš na jednom místě… Akorát nesmíš vyjet z výsostných vod toho státu. A na moři se musíš řídit námořními pravidly.
Takže si pluješ, kam se ti zlíbí? Jak je to s kotvením?
V přístavu to funguje tak, že přijedeš, nějaký pikolík ti pomůže s uvázáním a okamžitě ti vezmou papíry od lodi. A když pak chceš odjet, tak v kanceláři přístavu zaplatíš za kotvení a dostaneš papíry zpátky a můžeš odjet. Taky se dá kotvit v tzv. bójkovém poli, kde se uvážeš v nějaké zátoce k bójce, která je přidělaná ke dnu. Anebo můžeš kotvit úplně volně na vlastní kotvě. Což je ta nejméně bezpečná varianta, ale když máš dobrou předpověď počasí nebo v noci uděláš hlídky, tak se to dá taky.
A čím tedy posádka tráví čas? Zatím to zní, že nic neděláš, flákáš se na palubě a leda se tak spálíš do křupava.
No to jo! (smích) Neděláš nic, ale vlastně pořád něco. Ta loď má asi 12 metrů, takže si řekneš, že se začneš nudit, ale ono je pořád co dělat. Ráno vstaneš, dělá se snídaně, v přístavu jde někdo nakoupit… Já pak třeba podle toho, co chce posádka a jaké bude počasí, vymyslím, kam dál poplujeme. Pak se tahají plachty, takže se všechno musí uklidit, aby to nemohlo spadnou – skleničky, jídlo, věci, všechno, co je volně – protože když se jede na plachty, je loď v náklonu. Nejhorší je, když zapomeneš třeba na sáček s rýží. Ta je pak úplně všude. (smích)
Na oběd zakotvíš, všichni si zaplavou, je vedro, je to líné. Pak si najdeš, kde zakotvíš večer, dojedeš tam, uděláš si večeři, nalije se víno…
Když se plachtí, tak se musí dávat pozor. Když foukne málo, všichni se opalujou, když foukne hodně, tak máš pocit, že jde o život. Není to příjemné, když jsi v náklonu 45° a máš pocit, že opěradla lavic jsou podlaha.
Zdroj: GiphyTo zní jako relax i vzrušení dohromady. Máš třeba nějakou dramatickou historku?
Jasně! Když jsem ještě jezdil s bráchou, tak se jeden večer opil a nechal šestnáctiletého mě, ať najdu nějaké místo, kde na noc zakotvíme. Já jsem našel nějaký přístav na navigaci a jeli jsem tam. A jak byl brácha opilý, tak nevěnoval pozornost pípajícímu senzoru, který hlásil, že je tam malá hloubka. 5 metrů dno, vytípl to. 3 metry dno, vytípl to. A pak kchrrrrch!
Brácha okamžitě vystřízlivěl. Samozřejmě jsme se zarazili kýlem o dno. Což se pak řeší tak, že ráhno vykloníš kolmo k ose lodi a na jeho konec pošleš nejtěžšího chlapa, abys tu loď nahnul, tím o pár centimetrů vychýlil ten kýl a mohli jste se uvolnit. Jenže foukalo k pevnině, takže jsme se nadzvedli a nahnalo nás to ještě víc na mělčinu. Naštěstí tam byla loď, která nám pak udělala větrolam a my se mohli na plný motor hnout z místa. No, pak jsme zjistili, že jsem našel přístav pro čluny. Ale teď už si jako kapitán dávám větší pozor.
A když se pak houpeš na vlnách mezi ostrovama, nikde žádná další loď, všechna posádka kromě jednoho vyskáče ven, koupeš se ve stometrové hloubce a svoje špičky vidíš jako nic, to jsou úžasné zážitky. Západy slunka mezi ostrovama jsou tam dokonalé. Nakoupíš pár věcí a jsi spoko.
