JAKUB BLOG: Děsivé historky z cest. Aneb proč angličtina nestačí
"Kolik umíš jazyků, tolikrát jsi člověkem.” Vím, je to otřepaná fráze, nicméně něco na tomhle tvrzení bude. A to nejen v době, kdy je schopnost domluvit se cizími jazyky zcela zásadní pro většinu profesí. Ještě před pěti lety jsem si myslel, že s angličtinou si člověk ve světě vystačí. To bylo v době, kdy jsem ještě tolik necestoval… Angličtina je dnes takový standard, řekl bych. K tomu, abych se začal učit další jazyky, mě donutily zejména zkušenosti z cest, během kterých jsem zjistil, že na jeden jazyk se rozhodně nemůžu spolehnout.
První a naprosto zásadní zkušenost pro moje rozhodnutí začít se učit další jazyky byl moment, kdy jsem na Gran Canarii v horách a bez mobilu píchnul kolo u auta. Pokud by rezerva byla standardně tam, kde bývá, neměl bych problém ji nasadit. Jenže ona byla upevněná na podivném mechanismu pod nápravou, ze kterého po odjištění mně neznáme pojistky měla spadnout na kovovém lanku. Jak snadné, že. Opak byl pravdou. Rezerva nespadla, proto jsem se po chvíli proklínání vydal hledat pomoc. V dosahu bylo jen pár na pláži grilujících Španělů, kteří ovšem uměli anglicky stejně tak jako já svahilsky. Nakonec mi pomohli, ale stálo nás to všechny zbytečný čas, který jsem mohl věnovat zajímavějším činnostem.
Další zkušenost je opět tak trochu jak z amerického filmu. Během své první plavby zaoceánským parníkem jsem si jej nechal odplout. Poněkud jsem se přehlédl v řádku s napsaným časem návratu na palubu... V momentě jsem se tak ocitl na Sicílii zcela sám, se všemi svými věcmi včetně občanky, dokladů a peněz odplouvajícími na širém moři směr Ibiza, několik tisíc kiláku ode mě. Nezbývalo než přestat panikařit a namísto přihlížení zdánlivě bezvýchodné situaci hledat řešení. Po chvilce, která se jevila jako několik hodin, jsem se už domlouval s pár rybáři, z jejichž gest jsem vyčetl, že jsou ochotni mě na parník odvézt zpět. Což se taky stalo. Nicméně jsem si mohl ušetřit spoustu nervů, pokud bych se nemusel krkolomně domlouvat rukama a nohama, kde hledat pomoc a jak se posléze domluvit na jejím zrealizování.
Tedy. Z výše uvedeného (a dalších zkušeností, na které zde není prostor) si beru jedno zásadní ponaučení – angličtina je ok, ale rozhodně na ni nelze spoléhat. I proto jsem se rozhodl rozšířit si své znalosti o francouzštinu a španělštinu.
Při výuce cizích jazyků platí, že nejvíce se za nejkratší čas naučíte přímo v zemi, ve které hovoří jazykem, v němž se chcete zlepšit. Což bylo důvodem, proč jsem se rozhodl využít nabídky jazykové školy INTACT a vyrazit na dvoutýdenní intenzivní kurz španělštiny přímo do Barcelony. Přestože je Barcelona hlavní město Katalánska, většina lidí zde mluví španělsky, a to nejen ve školách, ale také v hotelích, barech, restauracích.
Krom toho potkáte nové a zajímavé lidi, které spojuje vášeň pro cizí jazyky a jejichž mysl je podobně volnomyšlenkářsky nastavená.
Denně mám 3 hodiny výuky a poté vlastně volno. A i když zde musím pracovat, najdu si chvilku na objevování krás města, které si získalo mé srdce již před lety. O tom ale až v dalším příspěvku ;)
Foto: knowyourmeme.com
