Aleš Cibulka a Michal Jagelka mají netradiční gay Vánoce: bez lidí, stromečku a dárků, místo řízků klidně buřtguláš
O vztahu obou jsme si povídali s Alešem Cibulkou, výřečným to průvodcem nejen rozhlasovými pořady, kterého milují snad všechny dříve narozené maminky, babičky a prababičky.
Je na vašich Vánocích něco gay?
Vůbec nic. My Vánoce prakticky neslavíme, jsme bez stromečku, dárků a užíváme si to období ve dvou na chaloupce. A to je možná to nejvíc gay, že to trávíme v zasněžené roubence dva kluci. Jinak mě nic nenapadá. Růžové stuhy, nic podobného nepraktikujeme. (směje se)
JAK SE SEZNÁMILI
Poznali se v dabingu na natáčení pohádky. Po nějaké době Michal (český Leonardo DiCaprio, Matt Damon, Orlando Bloom, Brendan Fraser, David Faustino a další) pozval Aleše na panáka, ten k němu pak přišel na návštěvu a už neodešel. 4. prosince oslavili 22 let od seznámení a 15 let od uzavření registrovaného partnerství. Jsou velkými podporovateli manželství pro všechny a nebojí se ty, kteří ho LGBT komunitě nechtějí dopřát, označit přiléhavými pojmenováními. Viz například článek na iDnes.cz.
- - -
To je zajímavé, že ani jeden z vás není takový ten typický „zdobič“.
V tomhle ohledu můžu Velikonoce. Vejce věším, stuhy a všechno toto. Jsme oba jarní, proto velikonoční svátky můžeme. Vánoce spíš vždycky přečkáme, přežijeme, pak se přehoupne rok a už se těšíme na jaro. Extra zdobící opravdu nejsme. Ale jednu věc tu vlastně je. Ozdobičky nedáváme, dřív kvůli kocourům, teď i kvůli pejskovi. Ale máme každý z dětství jednu svoji dětskou ozdobu. Já modrý zvonek, Michal zlatého ptáčka. A ty jako jediné vždycky někam píchneme. A je jedno, jestli je to na chalupě na borovičku, kterou máme venku, nebo na větvičku.
Vánoční nostalgií tedy netrpíte?
Během posledních tří týdnů před svátky v rádiu dostříháváme všechno, co se týče Vánoc a Silvestra. Tobogan a Silvestr na Štědrý den, totéž na Silvestra, Michal to samé Kolotoče, takže dávno před Štědrým dnem máme vánočních přání, větviček, jmelí a koled už nad hlavu. Vánoce jsme prostě oprostili od všeho nepříjemného, co to obnáší. I ohledně stresu kolem úklidu, kupování dárků, kdy už lidé nevědí, co dražšího si koupit, to u nás není.
A jak to tedy máte s dárky?
„Co potřebujeme, to si koupíme během roku. Opravdu to není ani tak, že bychom sháněli něco pro maminky, bratra a podobně. Vůbec ne. Dárky jsme zrušili a je to jenom o setkání a o tom, že jsme v klídku a užíváme si ho.
Máte malé neteře a synovce, ne?
Dva synovce a neteř, ale už stihli vyrůst. Nejstarší už je ženatý. Taky jsem se divil, jak si může náš malý Vojtíšek, který se narodil teprve nedávno, někoho brát, když je mu dvanáct, ale ono mu bude už třiadvacet. Andulka je na vysoké škole v Českých Budějovicích, nejmladšímu synovci je šestnáct. Letí to. A ani u nich už dárky nepraktikujeme, stejně už na Ježíška nevěří.
U nich jsme jako strejčkové zavedli to, že když se narodili, dostali od nás pravou zlatou minci. Až jednou bude hrozit, že by šli žebrotou, tak ji prodají. Pak dva už dostali v osmnácti letech od strejdů finanční částku na to, abychom je vyslali do světa.
ŠTĚDROVEČERNÍ BUŘTGULÁŠ
Když už Vánoce téměř ignorujete, dodržujete aspoň klasické štědrovečerní jídlo? Co u vás na Vánoce baštíte?
Jak kdy. Máme to prostě tak, že když máme během roku chuť na řízek se salátem, tak si ho uděláme, ať je Štědrý den nebo ne. Mimochodem: když se podíváme do historie, ono to zas tak tradiční jídlo není. Brambor bylo hodně a kapr byl levný, proto se z něj stala taková „tradice“. Zažili jsme už i takový Štědrý den, kdy jsme si ráno řekli, že máme chuť na buřtguláš. Tak jsme si ho udělali. A Vánoce přesto byly.
Člověk o vás ví, že máte v malíčku, kdy se narodila leckterá prvorepubliková herečka, v čem která z legend hrála, ale třeba o tom, jestli jste i dobrý kuchař, hospodář a pekař, prostě „domácí puťka“, vůbec netušíme. Nebo snad je takový Michal?
Nemáme to doma rozdělené tak, že něco by byla práce jen jednoho a druhý to nedělal. Vaříme oba, jsme sváteční kuchaři a proto si to v kuchyni užíváme. Michal je v kuchyni větší experimentátor, já jdu na jistotu. Čili vaříme oba, uklízíme oba, pereme oba…
Jo, jedna věc mě přeci jen napadá. Michal je vynikající řidič a já jsem nikdy neměl řidičák. No a Michal zase snad neměl nikdy v ruce žehličku. I když: že bych stál u prkna pravidelně, to se říct nedá. Žehlím jen oblekové košile, na to jsem pes.
Dokázal byste upéct i cukroví?
Samozřejmě! Bylo období, kdy jsme pekli mraky lineckých kocourků s marmeládou, pak jsme měli období chaloupek, teď musíme sehnat vykrajovátko s tvarem vipeta a vrhneme se do toho znovu. Máme velkou výhodu, že nás zásobují naše rozhlasové fanynky a ty pečou výtečně. Jedna kremrolky, druhá vosí hnízda, jiná se specializuje na vanilkové rohlíčky…
SKROMNÉ DĚTSKÉ VÁNOČNÍ PŘÁNÍ
Vzpomenete si na nejzajímavější vánoční dárek, který jste kdy dostal?
Jako dítě jsem dárky samozřejmě miloval. Vzpomínám si, že jsem snil o sadě zvýrazňovačů. Kdo je mé generace, ten ví, že tenkrát nic takového u nás nebylo k dostání. Když jsme byli na škole v přírodě, naše soudružka učitelka zvýrazňovače měla a já po nich toužil. A taky jsem je dostal. Jak vidíte, byl jsem skromné socialistické dítě.
A obráceně? Který zvláštní dárek od vás někdo dostal?
Před dvaceti lety prodloužený víkend v Moskvě. Jsme rádi, že jsme to zažili a viděli, ale nikdy víc…
Jak trávíte celé sváteční dny? Lenošením, deskovkami, procházkami, čtením? Povídáním?
Tak především daleko od lidí, sami dva, v naší milované roubence. Lenošíme s pejskem, chodíme po lese, užíváme si samoty. A s těmi hrami nejste daleko. Milujeme karty – hrajeme žolíky, hrajeme kostky anebo scrabble.
Lyžování a vy: jde to dohromady?
Vůbec ne! I když dlouhé hodiny dokážeme z hotelového baru sledovat lidi, jak čekají u vleku, kouzlo lyží nás nikdy nedostalo. A to nás k tomu naši tatínkové vedli. Jsme prostě spíš letní typy…
22 LET SPOLU
4. prosince jste oslavili 22 let od seznámení. Jak se proměňoval váš vztah? Předpokládám, že teď je hlubší a kvalitnější...
Za ty roky už se dva lidé prostě dobře znají. A to je skvělé. Prožili jsme dobré i zlé, ověřili si, že se na sebe můžeme v krizových situacích spolehnout. A to je nádhera. Když máte po svém boku takového chlapa, jako je Michal, jde se vám životem hezky. A doufám, že i jemu se mnou.
Máme před sebou rok 2023? Čekají vás nějaké nové projekty?
No jasně – samá výročí. Rozhlas slaví 100 let a při té příležitosti vyšel jubilejní Cibulkův kalendář, na jaře vyjde kniha k 33 letům mého rozhlasového Toboganu, kde bude 33 veselých historek ze zákulisí našeho pořadu, které jsem sepisoval celý podzim. Michal je u nás v Českém rozhlasu Dvojka už třetím rokem moderátorem Nedělního Kolotoče a ten bude v září slavit 60 let svého trvání. Takže rok 2023 bude prostě ve znamení oslav. Jsme na náš Rozhlas pyšní, vždyť jsme vysílali jako druzí v Evropě a to je obdivuhodné.
