Láska nebeská po 20 letech v unikátním doku-speciálu: Která scéna je dle Hugha Granta nejšílenější a kvůli čemu se režisér dnes cítí hloupě?
K vánočním svátkům patří celá řada různých tradic a samozřejmě také stále se opakující televizní program. Ačkoliv dnes se již lze docela snadno vymanit jen z klasického televizního vysílání, jež skutečně omílá stále tytéž filmy a pohádky dokola, v některých případech jde jednoduše o navození té pravé sváteční atmosféry. A tak každoročně nostalgicky sledujeme „Popelku“, Mrazíka a z filmů novodobějších pak nepochybně i Lásku nebeskou. Tento snímek je přitom s Vánoci spojen již v podstatě neoddělitelně. A jelikož letos uplynulo 20 let od jeho premiéry, vznikl při této příležitosti hodinový speciál The Laughter & Secrets of Love Actually: 20 Years Later, v němž filmový tým vzpomíná na natáčení. Z úst režiséra však také zaznívá, že dnes jej v souvislosti s jeho filmem trápí jedna zcela zásadní věc… Ale postupně.
Vánoční romantickou komedii Láska nebeská zná již nepochybně každý, a to i ti, kteří jsou zarytými odpůrci vánoční (filmové) nálady. Pod režisérskou taktovkou Richarda Curtise, který je mj. spojen s dalšími filmovými hity jako Čtyři svatby a jeden pohřeb nebo Nothing Hill, totiž vznikla naprostá sváteční klasika, v níž se prolíná desítka různých příběhů lásky. Snímek obsahuje celou řadu legendárních scén a hlášek, navzdory tomu si však Curtis v dokumentu vytvořeném právě na počest 20letého výročí od premiéry sype hlavu popelem: ve filmu je prý málo rozmanitosti.
Ano, prosazování diverzity není zrovna vánoční téma, na druhou stranu dnes je právě diverzita tím, přes co (lidově řečeno) nejede vlak. Ostatně, tato potřeba mít rovné zastoupení… vlastně všech, se dnes promítá do filmové a seriálové tvorby úplně běžně. Proto Annu Boleyovou může hrát černoška a v novém seriálovém pokračování Sexu ve městě jsou postavy tak rozmanité, až z toho jde člověku hlava kolem (jen jako by se pro samou rozmanitost jaksi vytratil děj).
Mimochodem, pokud si dobře pamatujeme, v Lásce nebeské nejenže černoši nescházejí (ok, je tam jeden – Chiwetel Ejiofor – a prý je to tedy málo), ale je tu i bizarně vtipná „bro-mantická“ linka okolo Billyho Macka (Bill Nighy) a jeho manažera, a dokonce tu dojde k seznámení mezi pornoherci. Zjevně to je však málo. „Jsou tu věci, které bych dnes změnil. Můj film je v některých momentech příliš svázaný tak, až je zastaralý. Kvůli nedostatku rozmanitosti se dnes cítím nepohodlně a trochu hloupě,“ uvedl tak režisér, dle jehož názoru je dnes již vánoční filmová laika jednoduše „moc bílá a a moc heterosexuální“.
Psycho film s úděsným tancem
Trošku „hloupě“ se ale zjevně cítí i Hugh Grant, který ve filmu ztvárnil britského premiéra. Jeho tanec v prostorách Downing Street patří jistě k těm nejvíce zapamatovatelným momentům z celého filmu. A evidentně na něj vzpomíná i sám herec. „Je to ta nejnesnesitelnější scéna, která se kdy na celuloidu objevila. Když jsem to viděl ve scénáři, hned jsem si říkal, jak to budu nenávidět. Žádný Angličan nemůže tančit v osm ráno a navíc úplně střízlivý. Je tu spousta lidí, kteří se mnou souhlasí v tom, že je to jeden z nejšílenějších filmových momentů historie,“ shrnul. Ke svému tanečnímu výkonu také dodal: „Jsem mimo rytmus, zvlášť na začátku, když vrtím zadkem.“ Na druhou stranu sám Grant uznává, že existují lidé, kterým se tato scéna nadmíru líbí… přesto podle Emmy Thompson, jež ve filmu hrála jeho sestru, Grant už při natáčení prohlašoval, že to je ten nejpsychotičtější projekt, na kterém kdy spolupracovali.
Náhodný Billy Mack
Na dějovou linku stárnoucího rockera Billyho Macka, který se rozhodne do hitparád prorazit vánočním remakem, si jistě také všichni vzpomenou. Tato postava je přitom neoddělitelně spjata se zmiňovaným Billem Nighym. Pravdou ale je, že tuto roli získal vlasně úplně náhodou – a rozhodně nebyl první volbou v obsazení. Režisér Curtis zamýšlel do role obsadit úplně jiné herce, ti ale neměli na natáčení čas. Až poté byl Bill Nighy osloven castingovou ředitelkou Mary Selway, která ho pozvala, aby se předvedl na zkoušce. On byl ale po celou dobu přesvědčen o tom, že jí dělá jen laskavost, takže když roli získal, byl naprosto v šoku.
Tak trošku netajemné tajemství Lásky nebeské
Ačkoliv ne každý zrovna miluje vánoční filmy a obecně celý tento specifický čas, faktem je, že jedno (nejen) vánoční tajemství v sobě Láska nebeská nepochybně skrývá. Jak ostatně shrnula také sama Emma Thompson v rozhovoru ve zmiňovaném dokumentu: „Znovu a znovu zapomínáme, že láska je všude kolem nás. A je tím jediným, na čem záleží.“ Právě všeobjímající láska přitom z filmu udělala nezapomenutelnou vánoční klasiku. A to bez ohledu na to, že ona láska není prizmatem dnešní hyperkorektní doby zrovna extra rozmanitá…
