„Nevím, proč les spojujeme s tím, že se vám tam musí něco stát,“ říká tvůrce jedinečných rekreačních staveb na samotách
Co stojí za myšlenkou ubytování v lese? Kdy se zrodil ten nápad?
Pracoval jsem na Australské národní univerzitě a víkendy jsme trávili s dětmi v parcích. Čas tam můžete trávit v přístřešcích, dřevo si sami nasbíráte, pak se začne stmívat… Když člověk večer přijde utrmácený, uvaří večeři, povypráví pohádku a když dohoří svíčka, jde se spát. V tom vnímám tu iniciaci celého. To, že člověk je sám hospodářem s omezenými zdroji.
Dnešní doba dává hodně důraz na neomezenost – i u holícího strojku se v reklamě skloňuje, že je bez limitů. Podle mě je ale důležité nějaké limity mít. Ve vztahu k bydlení a trávení volného času je to vzrušující téma.
Jak rychle se v případě takového nápadu mění sen ve skutečnost?
Napřed jsem oslovil architekta Martina Kožnara, se kterým jsme dlouhou dobu dávali kontury tomu projektu – co do funkce, materiálů, a tak dále. Postupně do toho začali vstupovat další důležití lidé.
Prvotní idea vznikla v roce 2016 a první stavba se umístila do krajiny na konci roku 2019. Během těch tří let jsem měl pocit, že stavíme raketu na měsíc. Ta komplexnost, protože jsme měli jisté limity, jako že chceme sbírat dešťovou vodu a filtrovat ji na pitnou; chtěli jsme využívat solární energii; chtěli jsme mít nějaký haptický rozměr – příjemné materiály; chtěli jsme, aby to mělo do 3,5 tuny… Bylo toho hodně.
Mělo to odpovídat nějakému snění, že se člověk stává součástí kajuty Kapitána Nema nebo něčeho romantického – vlastně se ztratíte v románu. Důležitý akcent byl i na ekologickou edukaci – mít tu zpětnou vazbu na to, když se osprchuju, kolik vody potřebuju, když prší, kolik vody získám. Když zapnu počítač, kolik odeberu energie a kolik jí získám díky tomu, že vysvitlo sluníčko… Celé to propojit bylo náročné. Už jen samotná krbová a saunovací kamna. Sháněl jsem je přes půl roku, a nakonec jsem pro ně jel do Skandinávie, kde jsou vášniví saunaři. Čtrnáct dní jsem tam objížděl výrobce. Chtěl jsem, aby kamna sálala do sauny, ale zároveň aby na druhé straně zdi příjemně ohřívala obytný prostor – to není jednoduché skloubit dohromady. Nakonec jsme našli doma nějakého pana Červenku, který uvažuje v kilowatech a vymyslel to.
Říká se, že Češi jsou specifičtí tím, že rádi chodí do lesa – třeba na houby nebo vyrazí jen tak na čundr. Přesto: Překvapilo vás, jaký velký zájem o vaše pobyty je? Jaká byla vaše očekávání z počátku a jaká je oproti tomu realita?
Chvíli po spuštění jsme si všimli, kolik staveb se na trhu vyrojilo, a dokonce mají i podobný systém marketingové komunikace. Mám skoro pocit, jako bych jejich popisy sám psal. Zájem je veliký.
Když jsem měla tu možnost se k vám podívat, bylo mi doporučeno jet sama. Proč se tohle návštěvníkům doporučuje? Co mohou sami nejlépe zažít?
Povím vám příklad: Máme jednoho hosta, který má investiční společnost a jednou měsíčně si zarezervuje týden u nás a jezdí tam pracovat. Je to pro něj totiž místo bez multitaskingu, protože tam není signál, můžete se tam soustředit na jedinou věc. Myšlenky neutíkají do tisíce směrů a můžete se ponořit jediným, který vás zrovna zajímá. Důležitý je ten pocit zklidnění, zastavení. To je klíčový parametr.
Bál se někdy někdo? Museli jste zachraňovat nějakého nešťastníka, pro kterého byla noc v lese bez lidí moc?
Mnohokrát jsem dostal tuhle otázku, ale nikdy jsem se s nikým takovým nesetkal. Třeba Tamara Klusová teda prý obavy měla, ale za den zmizely a bylo to pro ni velmi osvěžující. Nevím, proč krajinu nebo les spojujeme s tím, že se vám tam musí něco stát. Podle mě k více konfrontacím dochází ve městě, kde je světla a spojení spousta.
Dá se říct, že hlavní je ekologická edukace, nikoli wellness? A to i přesto, že se u vás návštěvník může těšit z horké lázně a sauny?
Někdo tam jede s tím, že si chce odpočinout, číst si knížku, otevřít si lahev vína, dát si saunu a zklidnit se. A je to zcela legitimní. Vedle toho ale se potká s tím energeticky šetrným systémem využívání obnovitelných zdrojů, což je důležitý moment. No a někdo tam jede za cílem si to vyzkoušet, což bylo mé přání. Málokdo má možnost si doma vyzkoušet, jak obnovitelné zdroje opravdu fungují. V HideAndSeek opravdu vidíte, kolik spotřebováváte a kolik získáváte.
Co je pro vaše stavbičky typické?
Umožňují vstoupit do míst, která jsou svým duchem nebo energií něčím výjimečná. A na těchto místech můžete zažít pohodlí hotelu bez toho, aniž by vaše „stopa“ byla významná. Čas odpočinku a relaxace lze trávit odpovědně a se zřetelí na to, že jste tam ve vztahu s okolím.
Silná stránka je zároveň design a architektura – řemeslné zpracování, použité materiály a určitý genius loci.
Aranka, Popelka, Jasněnka… Vaše ubytování nesou ženská jména. Proč ženská? Je to jako s loděmi? Nosí to štěstí?
Ženská náruč mi připadá jemnější. Konejšivost a pocit bezpečí je spojen s náručí matky – ženy.
Možná je to i tím, že to vytvářeli heterosexuální muži. Je pravda, že kdyby tvůrcem byl někdo jiný, byla by jména třeba chlapecká.
Kdo přichází se jmény? A proč zrovna tato jména?
Řešili jsme to s architektem Martinem Kožnarem. Dám vám příklady:
Aranka – Aranka je cikánské jméno. Aranka je kočovná, zastaví se, odjede a je pryč a zůstane zase o dvacet nebo třicet kilometrů dál. Zosobňuje nomádství, pohyb, svobodu, neukotvenost.
Popelka – Popelka má jinou fasádu. Dominantní je tam efekt opálení dřeva.
Jaký je mezi jednotlivými ubytováními rozdíl? Zdá se mi, že každé ubytování má nejen své jméno, ale i své vlastnosti a řekněme „osobnost“.
Největší rozdíl je v umístění. Máme ubytování na hřebenu Krušných hor s 360stupňovým rozhledem. Slunce vám tam zapadá pod vašima nohama. Pak jsou místa u řeky – u Otavy. Díváte se u toho na starobylý hrad. Na Palouku jste uprostřed lesa jen s protékajícím potokem. Další stavbu máme na lesní mýtině u řeky Malá Morava… Prostě je důležité mít možnost si vybrat tu krajinu podle naturelu, který je mně, jako hostu, blízký. Mám chuť se ukrýt v lese? Mám tu možnost. Chci se otevřít nekonečnu otevřené krajiny? Mám tu možnost.
Máte vyřešeno v podstatě všechno. Jakým způsobem se třeba mění dešťová voda na pitnou?
Vodu sbíráme ze střechy, poté projde sítem na hrubé nečistoty. Spadne do nádrže, kde se gravitačně usadí pily a prachy, poté ustátá voda projde filtrací přes membránu, přes aktivní uhlí, a nakonec je tam i UV lampa.
Nyní máte v nabídce další dvě nová místa. Plánujete do budoucna třeba i další design? Přibude další ženské jméno do vaší sbírky?
Nedávno jsme na výstavě ve Vídni prezentovali novou stavbu, která bude velmi brzy v nabídce. Jde o lokaci v Korutanech a bude to také Popelka.
Brzy bychom chtěli udělat i stavbu zcela bez všech vychytávek – Madlenku. Budete mít k dispozici jen svíčku, krb, a to je vše. Celá stavba bude jako Faradayova klec, kudy neprojde signál mobilních operátorů. Na to potřebujeme ještě finanční zdroje, ale už je to ve fází studie a projektu.
