Jak najít spřízněnou duši? Zamilovaný muž popsal svůj vyšperkovaný systém randění, díky kterému skutečně našel „to pravé ořechové“

Máš za sebou opravdu bujarou minulost, o té ale nerad mluvíš, protože máš dojem, že by tě tvá láska odsoudila nebo proto, že už se cítíš být někým jiným?

Obojí, a navíc nechci, aby to věděla máma (smích). Je pravda, že jsem v minulosti stihl hodně. Postupně jsem si čím dál jasněji uvědomoval, že se jedná o následky mé zoufalé touhy k někomu patřit. Ale nechtěl jsem prostě „kohokoli“. Chtěl jsem svou spřízněnou duši, a tu byl problém najít.

A našels?

Našel!

To moc gratuluji! Jak dlouho jste spolu?

Je to teď skoro čtyři roky. Vloni jsme se zasnoubili, ale tam asi skončíme. Registrovat se nechceme a nechceme ani utíkat do zahraničí. Chci mít na svatbě svou babičku, které dělá problém dojet i do Vejprt. Oba jsme se s partnerem shodli, že budeme doufat a věřit, že je svět dobré místo a že se nám časem dostane šance se vzít se vším všudy.

Věříš, že to nastane?

Věřím. Víra je důležitá. Věřím v osud, dobro, Boha… Věřím v mnoho věcí. A dělá mi to dobře. Člověk se pak míň bojí. Když věříte, tak máte menší strach ze smrti, z krize ve světě i z nízkých každodenností jako jsou vysoké energie. Věříte, že to bude dobré, a tím nevědomky i pracujete na tom, aby to pro vás opravdu dobře dopadlo.

Myslíš, že vše se děje z nějakého důvodu?

Ono je to těžké, když vidíte ve světě tolik zla a utrpení. Ale tím, že věřím v reinkarnaci, tak ano. Chci věřit a doufám, že všechno se ukáže jako smysluplné třeba i po smrti. Že je něco, co my, co ještě máme tenhle život, prostě nevíme.

Věříš na pravou lásku?

Jednoznačně. A věřím i, že jsem ji našel.

S partnerem jsi mi říkal, že máte monogamní vztah. Je to tvůj první monogamní?

Oboustranně ano. Dřív jsem byl podváděný a když jsem byl nešťastný, také jsem někoho podváděl ve snaze najít to štěstí aspoň jinde. Prostě to bylo všechno takové „napůl“. Můj současný vztah je stoprocentní a krásný.

Kolik schůzek jsi absolvoval, než jsi jej našel?

To bude klidně ke stovce. Stáhl jsem si klasicky apku a měl jsem rande určitě každý týden. Někdy i dvě. Začal jsem s tím po rozchodu s mužem, který mi hodně ublížil. Podváděl mě, neodepisoval mi, pořád mě tahal za nos a měl na mě strašně málo času. Došlo mi, že to se mnou nemyslí vážně, ale vydržel jsem to opravdu dlouho, protože jsem byl slepě zamilovaný.

Říkal jsi mi, že jsi našel způsob, jak filtrovat muže už na prvním rande a netrápit se dalšími schůzkami. Kdy jsi ten přístup vyšperkoval?

Ono když někoho vídáte třeba tři týdny a až pak zjistíte, že je to k ničemu, máte zase měsíc v pytli. Je to hrozně emočně náročné. Zkoušel jsem to, ale ničilo mě to a vysávalo. Spal jsem s nimi, pak jsem se cítil jako utahaná igelitka… Nebylo to nic moc. Proto jsem se v prvním kroku ke změně, která mi přinesla mého současného partnera, rozhodl, že to budu dělat jinak. S nikým nebudu spát, dokud jej neuvidím minimálně osmkrát a nebudeme se znát minimálně dva měsíce. Musí platit obojí, takže se mi najednou stalo, že jsem randil a randil a žádný sex nebyl. Ale na druhou stranu jsem neměl výčitky, že vídám víc lidí naráz. Zaprvé jsem nikoho netahal za nos, protože se nic zásadního mezi námi nestalo a zároveň to méně ubližovalo i mně. Pořád jsem ty lidi bral méně osobně, než kdybych jim dal svoje tělo.

To zní jako rozumný první krok. Jaké byly další?

Eliminovat zbytečná druhá rande. Nemyslet si, že někoho změním. Tvrdě jsem se rozhodl, že už nebudu chodit ven s nikým, kdo mě napoprvé něčím odrazoval. Takže pokud jsem viděl, že ten člověk třeba jedná ošklivě se servírkou nebo má extrémně jiné politické názory nebo mi třeba i jenom vadilo, že je víc na telefonu, než by mi přišlo na schůzce vhodné, druhou šanci jsem nedával. Protože jsou to cizí lidi. Nemají potřebu se kvůli vám měnit. To je dobré si uvědomit. Já jsem chtěl dřív dávat šance každému. A taky čas a prostor a pochopení… prostě všechno. Nesmysl. Nedělejte to.

A když už se někdo na druhou schůzku dostal, co pak?

Narazit na něco osobního, co jsem mu řekl minulé rande. Třeba jsem požádal, zda by mi objednal kávu, zatímco si odskočím. A čekal jsem, jestli objedná správnou, když jsem mu na první schůzce velice jasně a intenzivně vyprávěl, jakou kávu mám rád. Tak jsem zjistil, jestli mě ten člověk i poslouchal, nejen sjel očima.

To je opravdu dobrý test. Prošlo velké procento?

Překvapivě vyšší, než bych čekal, ale nijak závratné. Řekl bych tak půl napůl.

Váš partner splnil vše?

Ano. Beze zbytku. Nejen, že objednal správnou kávu, on udělal i to, o čem jsem vždycky snil: Přidal drobnost navíc. Takže když jsem se vrátil z toalety, přišla servírka a donesla mi i oříškový koláček.

Takže jste našel to pravé ořechové, a to doslova!

Rozhodně!

Já si myslím, že je strašně důležité vidět věci, jak jsou. Vídat lidi, kteří za to stojí. Vím, že nejsem žádný expert na lásku, ale mně se můj přístup osvědčil a všem, kdo už jsou unavení z randění, ho vřele doporučuju. Jen člověk musí mít odhodlání vše dodržet a nedělat výjimky. Jinak skončí tam, kde začal.