4. nejnavštěvovanější španělské město si vás získá zvláštní kombinací tradice a moderny. Zrodilo se tu flamenco, pobývala zde Carmen a duha v ulicích je všudypřítomná

Za sebe bych jako první uvedl přátelské naladění místních, kterého si jednoduše není možné nepovšimnout, ať už se na španělském území oddáváte jakékoliv aktivitě. Španělé ve většině berou život s lehkostí, což je dost možná také důsledek více méně celoročně slunného podnebí, které místním zpříjemňuje náladu a dává vzniknout velmi svůdné atmosféře, v níž se v porovnání s tou českou skutečně lépe dýchá. Za zmínku samozřejmě také stojí přístup k mořským vodám na jižním i severním pobřeží, pestrobarevná kultura lišící se region od regionu, velmi vstřícná politika vůči lidem spadajícím do duhového spektra společnosti, unikátní historické památky, tapas, ostrovní oblasti a snad i zvučně znějící jazyk, který není příliš náročný na osvojení v případě, že je vaším cílem ovládnout jej do takové míry, abyste byli schopní zvládat běžnou každodenní komunikaci. Hispánský svět je zkrátka přitažlivý v mnoha směrech a nejlépe se o tom přesvědčíte návštěvou míst, která přitahují pozornost turistů již po mnoho let. Jedním takovým místem je Sevilla rozprostírající se na jihu země, vzdálená cca jednu hodinu cesty od nejbližší pláže.

Je-li řeč o nejnavštěvovanějších španělských městech, zaujímá Sevilla čtvrtou pozici hned za Barcelonou, Madridem a Valencií. Naprostá většina Čechů tak míří právě do prvních dvou jmenovaných, trendy destinací se v posledních letech stala také Málaga. Sevilla se takovému zájmu zatím netěší, což je velká škoda. Město toho nabízí mnoho zajímavého, což nemusí být na první pohled zcela zřejmé…

Více v Galerii

Zdroje: Adobe Stock

V lůně flamenca

Dalo by se říci, že pro Sevillu neexistuje typičtější vztah než právě ten, který má s flamencem. Zrod této umělecké formy je připisován místním cikánům, kteří stojí za jeho popularizací a profesionalizací. I díky nim je flamenco všeobecně označováno za zvuk Andalusie. Pokud bych měl flamenco popsat, řekl bych, že jde o směsici folklórního zpěvu a tradičního specifického tance, historicky i kulturně pevně svázaného se Sevillanos (obyvateli města). Během svého pobytu jsem měl možnost zúčastnit se několika představení v rámci Bienal de Flamenco, z nichž nejzářnější jednoznačně bylo vystoupení Manuely Carrasco, místní taneční i pěvecké hvězdy, které nikdo neřekne jinak než královna flamenca. 

Flamenco nicméně nemusí nutně být jen zlomený hlas a sugestivní tanec. V ulicích města je možné běžně narazit na muže posedávající na obrubnících, kteří s kytarou v ruce brnkají na struny tóny bolavého srdce nebo životních potíží. Pokud se do Sevilly vydáte, existuje velmi vysoká pravděpodobnost, že pouliční umělce potkáte, a to zejména na turisty hojně navštěvovaných místech. 

Tanečnice flamenca v sevillských ulicích
Foto: Adobe Stock

Popularita flamenca v hlavním andaluském městě se projevuje také v (zejména pro xenofobně naladěné Čechy) zvláštním vztahu mezi místními a komunitou cikánů. Jak již bylo popsáno, jsou to právě cikáni, kdo stojí za zrodem flamenca a jeho rozmachem daleko za hranice Španělska, díky čemuž je zde romská kultura respektovaná a s veřejnými urážkami na životní styl této komunity se tu prakticky nesetkáte. 

Chcete-li si kousek flamenca odvézt domů jako suvenýr, zakoupit můžete všude dostupné kastaněty, jejichž cena se pohybuje okolo pěti eur. Jeden pár jsem si také dovezl, ačkoliv jsem naivně naletěl pouličnímu obchodníkovi a zaplatil za něj 25 eur…

Perla arabské architektury

V osmém století byla Sevilla dobyta Maury, pod arabskou nadvládou se pak ocitala dalších více než 400 let. Na viditelné prvky arabské architektury je tedy možné narazit zejména v historickém centru. Nejvýznamnějším pozůstatkem této historické epochy je královský palác Real Alcázar postavený na troskách maurské pevnosti. Ačkoliv je interiér tohoto rozsáhlého komplexu budov zdoben zejména prvky křesťanské kultury, jeho celkový vzhled vychází z muslimské tradice. Palác byl totiž v průběhu staletí budován Maury, a to přímo na přání krále Pedra I. Kastilského.

V dnešní době se jedná o jedno z nejnavštěvovanějších sevillských míst a nemělo by chybět na seznamu žádného do města přijíždějícího turisty. Na návštěvu doporučuji vyhradit si nejméně dvě hodiny, a to zejména vzhledem k rozlehlosti celého komplexu. Prohlídka paláce sestává nejen z návštěvy gotických sálů, ale také prostorných zahrad zaujímajících třikrát větší plochu než palác samotný. Jeho nejvyšší patra dodnes slouží jako rezidence pro královskou rodinu a přístup do nich je z pochopitelných důvodů turistům zamezen. Cena základního vstupného činí 14 eur. 

Palác Real Alcázar
Foto: Adobe Stock

Nejbarevnější čtvrť

Hned za branami Real Alcázaru se nachází židovská čtvrť Barrio de Santa Cruz, která se vyznačuje zejména velmi úzkými uličkami, z nichž se dostanete do mnoha místních kaváren a restaurací. Pokud se směrem od paláce vydáte k Plaza de Santa Cruz a budete se pozorně koukat, projdete kolem taverny, v níž Carmen potkala Dona Josého ve světově proslulé opeře Carmen. 

Barrio de Santa Cruz si dokonale uchovala svůj středověký ráz a za návštěvu stojí i díky malebným náměstíčkům pokrytým kachličkami azulejos, které jsou jedním z nejrozpoznatelnějších architektonických prvků města. 

Duhový kolorit města

To, že je celé Španělsko, byť silně katolické, velmi vstřícně nastavené vůči sexuálním menšinám, je všeobecně známý fakt. A platí to samozřejmě také pro Sevillu, která je mnohými považována za tradiční oproti třeba kosmopolitnějším velkoměstům, jako jsou Barcelona nebo Madrid. S duhovými vlajkami vlajícími z balkonů budov se tu pak můžete setkat téměř na každém rohu. 

Duha se v Seville objevuje i ve výlohách obchodů, barů a restaurací a skutečnost, že je město LGBT+ lidem velmi nakloněno, potvrzuje také odpověď Javiera, majitele jednoho z mnoha sevillských barů s duhovou vlajkou vylepenou za oknem, kterého jsem se při letmé návštěvě zeptal, zda je jím provozovaný bar určen gayům, nebo ne: „Jsme místem pro všechny. Lidi nedělíme do kategorií. Duhovou vlajku jsem vyvěsil proto, aby každý věděl, že jsou u nás vítáni všichni bez rozdílu.“