Šokující a depresivní, ale pořád málo? Druhá série seriálového hitu Euforie míří do finiše a diváky rozděluje na dva tábory
O tom, že dost symbolicky a zároveň ironicky pojmenovaný seriál HBO Euforie nabízí nevšední podívanou, se toho v médiích napovídalo už hodně. Jenže pesimistické prostředí, které na někoho působí až přehnaně dramaticky a smyšleně, je skutečnosti blíž, než by se mohlo zdát. Kromě toho se v něm nepohybují jen děsivě temní puberťáci v psychedelickém oblečení. Svoje nezpochybnitelné místo v Euforii mají i dospělí. A také oni řeší spoustu vlastních problémů, které ovlivňují životy všech kolem.
Komplikované vztahy (včetně těch queer), genderová identita, existenční problémy, nestabilní rodinné zázemí, nahota, ruská ruleta a násilí, vliv sledování porna na psychiku dospívajících, důležitost fyzického vzhledu i drogová závislost a náznaky pedofilie. Výčet převážně mrazivých kontroverzí, které se v jednom z aktuálně nejsledovanějších seriálů objevily, by mohl v podobně laděném duchu (ne)vesele pokračovat dál. Zatímco například nahota v Euforii figuruje poměrně často (a podle spousty fanoušků je v seriálu pojata velmi umělecky a vkusně), což z pochopitelných důvodů začalo vadit zejména některým herečkám, u jiných témat diváci tvůrcům vyčítali opak. Autenticita jim prý chyběla třeba ve vykreslení užívání drog, rasové problematiky nebo rodičovství.
Už nějakou dobu lidé spekulují o tom, že Euforie není až tak věrným odrazem dnešního světa, jak by se dalo čekat. Ačkoliv se seriál svou pochmurnou náladou řadí k dalším, už skoro tak nějak tradičně vizuálně chmurným projektům, jako jsou britská Sexuální výchova, norský počin Skam nebo americký Riverdale, které rovněž slaví velký úspěch, realita je podle mnohých pořád trochu jiná. Do jisté míry sice v nové verzi doby temna žijeme – její podoba je ale podle diváků Euforie ještě mírně odlišná.
V některých aspektech je tak seriál údajně až přitažený za vlasy. Nejskloňovanějším tématem Euforie je v tomto směru bezesporu drogová závislost hlavní hrdinky Rue, kterou ztvárňuje americká herečka Zendaya. Právě kolem braní drog a z toho pramenícího destruktivního chování, které má vliv na většinu ostatních postav, se velká část seriálu točí. Rozhodně se ale nedá říct, že by tvůrci tuto nebo jakoukoliv jinou složitou problematiku, na kterou Euforie naráží, nějak bagatelizovali. Pravdou je, že estetizace v seriálu hraje naprosto klíčovou roli. Neznamená to ale, že by se nelehkým scénám Euforie vyhýbala – spíš naopak. Koneckonců režisér Sam Levinson, který si podobnou zkušeností jako Rue sám prošel, moc dobře ví, jak se věci doopravdy mají a co si může dovolit.
Tvůrce seriálu ale výčitkami zahrnují především černošští diváci. Ti si stěžují, že život míšenky Rue neodpovídá jejímu původu. Problém mají hlavně s matkou Rue, která by se prý jakožto černoška k dceři chovala určitě úplně jinak a takříkajíc ji „srovnala do latě“. To, co si Rue ke svojí seriálové matce dovoluje, by jí podle fanoušků za normálních okolností v žádném případě neprošlo. Pochvalu si naopak podle diváků zaslouží kupříkladu trans příběhy, kterých je v kinematografii obecně pořád spíš pomálu. Velkým plusem těch v Euforii je navíc to, že je tvůrci konzultovali se skutečnými trans lidmi.
Fanoušci seriálu dále oceňují třeba také to, že se některé postavy úspěšně vzpírají klasickým ideálům krásy. I touha po fyzické dokonalosti je tématem, jež dnes netrápí jen středoškoláky. Dobrou taktikou druhé série je i větší zapojení dospělých postav do děje, které svědčí o tom, že Euforie tu je zkrátka pro úplně každého. Stačí jen překonat jediný stereotyp, který se se seriálem nedobrovolně pojí, protože i přes to, co můžeme v médiích slýchat, Euforie očividně není určena jen teenagerům.
