Opravdu zvrácená podívaná: Výzva o ztracené Megan traumatizovala internet. Lidé si při sledování snímku natáčejí vlastní reakce
Čtete správně. Snímku, který do kin přišel už v roce 2011, se až v poslední době dostává čím dál více pozornosti díky sociálním sítím, které se třesou hrůzou nad tím, jak naturalistické scény jsou prostřednictvím obrazovky či plátna nabízeny. Snad je to pandemií a tím, že máme mnohem více času sednout si doma a v klidu si vychutnat jakýkoli obsah, na který jsme dříve neměli časové kapacity, možná, že síla influencerů je čím dál patrnější: tak či onak, šestaosmdesátiminutový horor zaplavil především platformu TikTok přívalem komentářů šokovaných diváků, kteří se rozhodli dát filmu šanci.
Megan is missing (dalo by se přeložit jako Megan se pohřešuje) je poměrně nízkorozpočtový projekt režiséra a scenáristy v jedné osobě jménem Michael Goi. Jak již název napovídá, jedná se o příběh dívky, která jednoho dne prostě zmizí. Zde se hodí varování, že následující text může obsahovat spoilery. Vzhledem k tomu, jakou surovostí se ovšem film proslavil, řada zvědavých prý vítá pouhý popis a nejsou ochotni se na snímek vůbec podívat. Zda patříte mezi ně, anebo se rozhodnete film zhlédnout na vlastní oči, to je už na vás. Snad vám v rozhodování pomohou četná videa těch, kteří si ze sledování odnesli šok, zhnusení, někdy i slzy, či dokonce následky ve formě jakéhosi traumatu. Tak se alespoň vyjádřili někteří, kteří internetovou výzvu přijali a přesvědčili se na vlastní oči.
A co je přesně obsahem příběhu? Čtrnáctiletá Megan Stewart (kterou hraje Rachel Quinn) je komplikované děvče s obtížným zázemím, které své problémy začíná na svůj věk příliš brzy utápět v bujarých zábavách, a dokonce experimentuje s drogami. Mezi spolužáky je oblíbená, je extrovertní, a i když by se mohlo zdát, že se nebude přátelit s třídními odpadlíky, opak je pravdou. Její nejlepší kamarádkou je Amy Herman (Amber Perkinson), která se především snaží mít dobré známky, což se jí daří o poznání lépe než navazování vztahů s kolektivem.
Na první pohled nesourodou dvojici však pojí víc než jen neprvoplánové přátelství. Megan a Amy tráví jako spousta mladých značnou část svého času na internetu. Když Megan zmizí, je nasnadě otázka, zda s tím nemají něco společného její online kontakty. Město je v šoku a snaží se děvče najít. Avšak místo aby se přiblížilo řešení, situace se ještě více zkomplikuje: Nešťastná, osamělá Amy, které se po kamarádce upřímně stýská a snaží se jí najít, jako by se nedlouho poté také do země propadla. Nejspíš už tušíte, kam tvůrci směřovali: k varování, aby si především mladí lépe uvědomovali, jak moc riskují, pokud se bezhlavě pustí do seznamování či přílišného sdílení informací s cizími lidmi, kteří jsou navíc chráněni vzdáleností, schovaní za svými obrazovkami. Sociální sítě sice mohou být zábava, ale je potřeba dbát i na rizika a preventivně se před nimi co nejvíce chránit. Protože následky mohou být nedozírné.
Pro celý snímek vybral režisér vyprávění formou found footage. Jedná se o prostřihy z webkamer počítačů a další techniky, což se ukazuje jako výhoda – tedy pokud zrovna nejste na straně traumatizovaného diváka. Scény jsou totiž natolik realisticky podané, jako by šlo opravdové záběry, ze kterých postprodukce pouze vybrala „to podstatné“. Dokonalá iluze byla v tomto případě zřejmě cílem, který byl naplněn, jelikož se věrné zobrazení a minimum závěrečných úprav přelilo i do druhé části snímku, se kterou má řada lidí problém.
A jaký?
Vlastně poněkud paradoxní: Ten horor je příliš děsivý a odporný! stěžují si diváci, když sledují Amyino a Meganino hrané utrpení, které se nijak nepiplá s opatrnými náznaky, metaforami a nespokojí se ani s krátkými ukázkami pro efekt. Film jednoduše nedopřeje oddechu milosrdnými prostřihy či jinými nástroji, kterými by divákovi zjednodušil cestu k závěrečným titulkům. Trýznění, ponižování, dokonce i znásilnění nezletilých hlavních postav je podáno s absolutní nekompromisností. Vše, co je diváku servírováno, je syrové a zdánlivě velmi opravdové. A to i vrcholná „barelová“ scéna, která je pro řadu z těch, kdo si Megan Is Missing pustili, natolik rozrušující, že se rozhodli přerušit sledování a vystačit si s tím, co pojmout zvládli.
Internetová výzva, které se největší obliby dostalo v loňském a letošním roce a která nabádá k natočení bezprostřední reakce na film Megan Is Missing, se dostala i k autorovi tohoto snímku Michaelu Goiovi, jenž se sám vyjádřil ke kritice, že je jeho horor za hranou. Rozhodl se natočit krátké video, ve kterém varuje: „Nedívejte se na film v noci! Nedívejte se na film o samotě!“ Protože si je vědom skutečnosti, že natočil opravdu hrůzu nahánějící dílo, reagující diváky pozdravil a vyzval je k tomu, aby se každý rozmyslel podle toho, co cítí, že zvládne. Pokud vás vyděsí první fotografie, která se ve filmu objeví, máte asi čtyři vteřiny na to, abyste přehrávání zastavili, a tím budete ušetřeni scén, které pravděpodobně nechcete vidět!
Potenciální diváci však nejsou jediní, kdo se rozhodují, zda je film vhodné vůbec zhlédnout. Například Nový Zéland se rozhodl, že ho přímo zakáže, protože věrně vyobrazuje násilí (včetně sexuálního), navíc na nezletilých. Takto explicitní pojetí by – podle místních autorit – mohlo ohrozit veřejné blaho, a tak bude snazší, když se Megan Is Missing nebude vůbec promítat. Jak se ovšem ukazuje, i negativní reklama je reklamou, a tak přesto, že sociální sítě zaplavila vlna varování a svědectví těch, kteří litují, že se rozhodli dát snímku šanci, dostává se tomuto kontroverznímu dílu čím dál více pozornosti, a tak se čím dál větší publikum odhodlává k akci. Zda je odvaha v tomto případě dobrým nápadem, je otázka, kterou si každý dospělý musí zodpovědně promyslet sám.
