Gay válečníci i transgender císař: 15 LGBT příběhů lásky ze starověkého Řecka a Říma

Zatímco v dnešní době se LGBT komunita pořád setkává s nepochopením, předsudky a urážkami, v antice tomu bylo jinak. Gay a lesbické vztahy tehdy nikomu nevadily a nikdo se nad nimi nepohoršoval – naopak. Mnozí (včetně dodnes uznávaných osobností) v nich buď sami žili, nebo je ve svých dílech nejenom tolerovali, ale dokonce opěvovali jako vzor čisté lásky.

Antika sice na jednu stranu byla krutá a nelítostná, ale drtivá většina milostných LGBT příběhů z tohoto období dodnes dodává naději.

Nasaďte dvojitou zbraň pro věčné mládí – k hyaluronovému séru přidejte vnitřní hydrataci pomocí doplňku stravy3. 12. 2021

1. Známý vladař trochu jinak

O tom, že LGBT vztahy často navazovali lidé z těch nejvyšších společenských vrstev, svědčí i jedna z méně známých životních etap římského císaře Hadriána. Ten se zamiloval do řeckého mladíka Antinoa, který se v Římě stal císařovým chráněncem a oblíbeným společníkem. Historik Roystan Lambert ve svojí knize o gay páru napsal, že Hadrián se na prahu padesátky cítil být uvězněný v nešťastném manželství se svou vzdálenou příbuznou Vibií Sabinou. Zájem neměl ani o jiné ženy – okouzlil ho až mladý Antinoos. Císař s ním procestoval Středomoří od Athén přes Antiochii až po Alexandrii. Společně se taky vydávali na lovy. Při plavbě po Nilu ale Antinoos spadl do řeky a zemřel. Jeho smrt je pořád obestřena tajemstvím. Ovšem to, že Hadrián mladíka zbožštil a vznikl kult, který Antinoa uctíval jako boha, víme celkem jistě. 

2. Bisexualita jako zdroj umělecké inspirace

Římský básník Gaius Valerius Catullus ve svojí tvorbě čerpal z velké části ze svého románku s vdanou ženou, pro niž vymyslel pseudonym Lesbie. Později ho ale inspiroval i milenecký vztah s mladíkem Juventiem. V prvních spisech o svojí gay aféře zůstává básník zdrženlivý a zaměřuje se na něhu a romantiku. Pozdější série básní už je drsnější a vulgárnější. 

3. Láska na bitevním poli 

Antika vyvrací také dnešní mýty o tom, že gayové jsou zženštilé bábovky. Milenecký vztah spojoval i dva římské vojáky, kteří se jmenovali Nisus a Euryalus. Jejich příběh popsal jako zbožnou lásku ve svojí Aeneidě i básník Virgil. Zatímco první z milenců byl podle Virgila „rychlý“ a „nedočkavý“, druhého básník popsal jako „muže v kvetoucích letech“. Jejich láska ale měla tragický konec. Milenci se totiž dobrovolně přihlásili k nájezdu na nepřátelský tábor, ale zatímco Nisus stihl uniknout, Euryalus byl zajat. Nisus se vrátil, aby svého milovaného zachránil, ale to se mu bohužel nepovedlo. Oba muže nakonec zabili, jejich hlavy později nabodli na hroty a pro výstrahu vystavili. 

4. Transgender císař a otrok

Sexuální skandály provázely bouřlivé čtyři roky vlády římského císaře Elagabala už od samého počátku. Tím největším byl císařův vztah s mladíkem Hieroklésem. Problémem ale ani tak nebyl fakt, že šlo o muže – nepřípustné bylo to, že Elagabalův milenec byl obyčejný vozataj. Císař se totiž označoval za mladíkovu manželku a královnu a chtěl ho prohlásit za vladaře. Historik Cassius Dio dokonce napsal, že císař vyhledal lékaře, po kterém požadoval nahrazení mužských genitálií za ženské pohlavní orgány. Ani Elagabala ale nepotkal šťastný osud – obrátili se proti němu úplně všichni a byl zavražděn spolu se svými blízkými. 

5. Ti nejmocnější

Také o nejslavnějším císaři římské historie Gaiovi Juliovi Caesarovi se proslýchalo, že měl kromě vztahů s ženami také poměr s muži. Jedním z nich měl být Níkomédes IV., král římské provincie Bithýnie. Caesara do Bithýnie poslali v rámci výcviku a podle dostupných pramenů tam údajně strávil delší dobu. 

6. Ostrov proměn

O příběhu dívky z řeckého ostrova Lesbos, která se narodila jako Megilla, ale v průběhu let se zní stal Megillus, se dozvídáme díky kurtizáně jménem Leaena. Podle jejího vyprávění si Megilla oholila hlavu a přijala identitu muže. V době, kdy Leaena transgender Megilla poznala, tak byl ženatý a jasně dával najevo, že se naplno cítí být mužem. „Objala jsem ji rukama, jako by byla muž, a ona mě i tak líbala, lapala po dechu a zjevně si to nesmírně užívala,“ popsala jejich společnou noc Leaena. Podle všeho ale Megilla nebyla jedinou ženou na ostrově Lesbos, která se chovala a vypadala jako muž.

7. Slabina neporazitelného 

Také slavný makedonský král Alexandr Veliký pravděpodobně udržoval homosexuální vztah, a to se svým generálem Hefaistiónem. Jak uvedl historik David Lane Fox: „Alexandr byl poražen jen jednou, říkali cyničtí filozofové dlouho po jeho smrti, a to Hefaistiónovými stehny.“ To, že mezi králem a generálem bylo něco víc, naznačil i Aristoteles. Podle něj tvořili „jednu duši, která přebývala ve dvou tělech“.

8. Zamilovaný filozof

Platónovy spisy odhalují mimo jiné i to, že jeho slavný učitel Sokrates měl celou řadu milostných vztahů s mladšími muži. Posledním Sokratovým milencem byl mladík Phaedo. Jejich vztah ale nebyl postavený na fyzické intimitě, ale spíš na křehké důvěře, porozumění a reflexi. Právě v takovém duchu Phaedo popsal Sokratovy poslední dny před popravou. V jedné pasáži Sokrates svého milence hladí po vlasech a ptá se, zda si je po jeho smrti ostříhá. Filozof mladíkovi nakonec radí, aby to nedělal.

9. Gay armáda

Plútarchos byl velmi plodný autor. Psal kupříkladu také o hrdinství výjimečného a neohroženého vojenského praporu z Théb. Šlo o skupinu asi 150 gay párů, mezi nimiž byli také jedni z nejlepších tehdejších válečníků – generálové Epameinóndás a Pelopidas. Neuvěřitelnou bojovou zdatnost praporu připisuje Plútarchos touze vojáků svoje milence nejenom chránit, ale udělat na ně k tomu všemu i dojem. A to opravdu hodně dobrý – skupinu nikdo neporazil po mnoho let. 

10. Férová básnířka

Ačkoliv byla původně vdaná za muže, i dnes je považovaná za snad nejvýznamnější lesbickou básnířku všech dob. Řeč je o Sapfó, která na ostrově Lesbos vedla kulturní dívčí kroužek. Mezi svými žákyněmi si postupem času našla i milenky. Jejich jména ale neznáme – Sapfó je ve svojí tvorbě zkrátka nezmiňuje. 

11. Vzor pro ostatní

Ve své nejslavnější milostné básni Pindaros zachycuje svou lásku k mladému Theoxenovi. Odborník na práva gayů Magnus Hirschfeld ji vnímá jako „jednu z nejdokonalejších milostných písní v řeckém jazyce“

12. Nejlepší nástupce

Zénón z Kitia, považovaný za otce stoicismu, podle všeho preferoval společnost mužů. Filozofovu pozornost si na mnoho let získal Persaios, který k němu nejdřív přišel sloužit. Později se ale stal Zénónovým studentem, a nakonec i milencem. Když stárnoucí Zénón odmítl pozvání sloužit jako člen makedonského dvora, poslal místo sebe právě svého milého. 

13. Drama jménem Orestés a Pyladés

Vztah mezi těmito dvěma muži oslavovali řečtí učenci jako příběh o zázraku homoerotické lásky. Orestés byl hrdinou trilogie Oresteia dramatika Aischyla a válečník Pylades byl jeho milenec. Ani jejich příběh ale neměl happy end. Oba muži bojovali bok po boku v bitvě a bylo rozhodnuto, že jeden musí o všem informovat v Mykénách, zatímco druhý, který zůstal na místě, bude pravděpodobně zabit. Starší Orestés poslal Pyladese pryč s tím, že mladší muž je pro tuhle misi vhodnější, zatímco on bojoval dál, aby zemřel. Motiv jejich tragické love story dal později vzniknout opeře německého barokního skladatele Georga Fridricha Händela.

14. Gay boj za spravedlnost a demokracii

Dva athénští milenci Harmódios a Aristogeiton se stali uctívanými symboly demokracie poté, co se jim povedlo svrhnout tyrana Hippiase a jeho bratra Hipparcha. Dokládá to historik Thúkydidés. Vládce pošpinil pověst Harmodiovy sestry, což jejího bratra a jeho milence Aristogeitona vedlo k tomu, aby na krutého vládce naplánovali atentát. Ten sice byl úspěšný, ale jen částečně. Podařilo se jim zabít Hipparcha, ale zemřel i Harmódios. Aristogeitona následně zajali a umučili k smrti, na což osobně dohlížel Hippias. Oběť milenců nicméně ani tak nepřišla vniveč – lid vyburcovala ke svržení Hippiase a pomohla v Aténách nastolit demokracii.

Fantastické ovládání snů není výmyslem filmařů. Existují techniky, jak se naučit pod plnou kontrolou vlastní mysli prožít živý sen17. 1. 2022

15. Společenský milovník

Díla básníka Agathóna se sice nedochovala, ale v úplné zapomnění neupadl. Jeho jméno se objevuje v jednom z Platónových dialogů s názvem Symposion. Z něj vyplývá, že Agathón byl okázalý umělec, který ve svém domě pořádal věhlasné večírky a hostil tehdejší nevýznamnější athénské myslitele. Platón se ale ve svém díle zmiňuje i o Agathónově vztahu s jeho dlouholetým milencem Pausaniem. 

Asi jen málokdo by život v dnešní době plné technických vymožeností chtěl měnit za drsný antický svět. Pokud jde ale o jistou míru tolerance, máme se od starověkého Řecka a Říma pořád co učit. 

Zdroj: Advocate.com, Historytoday.com, Romaoptima.com, Outhistory.org, Walksinsiderome.com, Outalliance.org, Liverpool.ac.uk,The-philosophy.com, Worldhistory.org, Newyorker.com, Glreview.org, Science.jrank.org, Britannica.com, Xtramagazine.com, Wondersandmarvels.com