Procestujte svět, poznávejte nové lidi a naučte se nové věci, to vše za pár korun. Být WWOOFEREM může každý, jak na to?
To, v čem wwoofing spočívá, do jisté předznamenává již označení samo – jedná se totiž o zkratkové slovo, které je složené z počátečních písmen anglických slov, tedy Worldwide Opportunities on Organic Farms (v překladu „celosvětové příležitosti na ekologických farmách“). V praktické rovině je to tedy forma specifické turistiky, kdy si turista vybere farmu, kde chce pracovat, a za jeho práci mu bude poskytnuto ubytování a strava. Je to tedy vlastně skvělý způsob, jak poznávat svět bez větších cestovatelských nákladů. Přidanou hodnotou pak je interakce mezi turistou a jeho hostiteli, související kulturní výměna (zejména jedná-li se o práci v zahraničních, potažmo exotických zemích) a jednoduše příležitost naučit se třeba i mnoho nového.
Zájem o wwoofing ale mají také lidé, kterým není cizí udržitelnost, preferují tzv. pomalou turistiku a touží po neobvyklých zážitcích (nutně se totiž nemusí jednat o dlouhodobé pobyty). „Výhody wwoofingu jsou oboustranné, turista získá autentický kulturní a smysluplný zážitek, vychutná si pomalou turistiku nebo pracovní dovolenou a farmář má k dispozici neplacenou pracovní sílu,“ popisuje pak princip tohoto trendu jedna z mála publikací, která se tématu věnuje. A je to možná docela překvapivé, protože ačkoliv wwoofing může budit dojem, že se jedná o zbrusu nový trend, již nějaký ten pátek tato „turisticko-pracovní turistika“ přeci jen funguje…
Kde se vzal wwoofing?
Počátky wwoofingu se datují do roku 1971, právě tehdy napadlo Britku Sue Coppard nabízet „pracovní víkendy na farmě“. Coppard se tedy stala propojujícím článkem mezi farmáři a obyvateli měst a umožnila „měšťákům“ víkendové úprky na venkov, kde výměnou za samotný pobyt pomáhali s chodem hospodářství. To, co začalo jako ryze víkendový projekt, ale postupně začalo žít vlastním životem – sami farmáři si totiž uvědomili velký potenciál podobné „výměny“, a tak začali pracovní pobyty na svých hospodářstvích nabízet sami.
Wwofing se od svých počátků proměnil, jeden z duchovních otců stávajícího wwoofingu, Wendell Berry, pak v jednom svém textu podstatu tohoto trendu vystihl docela pregnantně, „dnešní vzorový občan je sofistikovaný člověk, kteřý ještě před nástupem puberty ví, jak se rodí děti, ale nezřídka ani ve třiceti netuší, jak se pěstují brambory,“ uvedl totiž. Wwoofing je tak vlastně také příležitostí nejen k tomu vidět růst brambory, ale třeba si vyzkoušet práci při sběru banánů v Ekvádoru, pěstování ananasů v Kostarice apod. Kromě poznávání prací na různých farmách lze pobyt využít také ke zdokonalování cizích jazyků apod. Že se dnes jedná o skutečně velmi úspěšný koncept, pak dokládá také fakt, že wwoofingové projekty jsou aktuálně k dispozici ve více jak stovce zemí světa, Českou republiku nevyjímaje.
Co obnáší stát se wwooferem?
Ačkoliv wwoofing je aktuálně opravdu populárním a trendy, bohužel neexistuje žádná komplexní databáze všech zapojených farem. Ti, kteří mají o tento typ cestování zájem, se tak musí zaregistrovat ve wwoofingové síti vybrané země (za přihlášku se platí členský poplatek, v Česku je to pro jednotlivce 15 eur/rok, ve Velké Británii 20 liber/rok apod.) a skrze tuto síť se samy zapojené subjekty (farmy) mohou s dobrovolníky spojit. Nejpopulárnějšími weby ale jsou wwoof.org či workaway.com, v obou případech opět platí, že je třeba zaregistrovat se a uhradit členský poplatek – poté každý wwoofer získá přístup do široké databáze farmářů, kteří jsou do projektu zapojeni. Se kterým se spojí, je pak ryze osobní volbou.
Ačkoliv jinak je režim wwoofingu spíše proměnlivý a flexibilní, určité „povinnosti“ mají i farmáři, kteří práci na svých hospodářstvích nabízejí – dle základních pravidel tedy (opět kromě pravidelné úhrady drobného členského poplatku) musí garantovat, že jejich farmy splňují standardy ekologického zemědělství a také že pro všechny dobrovolníky bude zajištěno adekvátní bydlení splňující všechny zdravotní standardy. Jelikož ale ne vždy je vše úplně ideální, při výběru konkrétní farmy se wwoofeři mohou řídit také podrobnějšími komentáři těch, kdo již na jednotlivých farmách pracovali.
Pracovní doba se denně pohybuje kolem 5-7 hodin (a obvykle se jedná o práci relativně snadnou, která nevyžaduje žádnou speciální kvalifikaci), přičemž aktuálně platí, že majitelé farem vyžadují, aby dobrovolníci setrvali alespoň týden. Maximální délka pobytu ale nijak omezena není – může se tak pohybovat v řádech týdnů i měsíců, v případně zahraničních destinací je ale třeba dát si pozor na vízovou politiku zvolené země (někde je možné tímto způsobem pracovat i na vízum turistické, jinde nikoliv).
Pokud tedy toužíte po poznávání nových destinací, ale zároveň na cestách nechcete utratit „majlant“, mohl by vám wwoofing otevřít zcela nové možnosti. A třeba se právě díky tomu budete moci chlubit, že víte, jak se pěstují nejen brambory…
