Obrazy tvoří pomocí plamene svíčky a obtisků vlastního těla. Umělec Pavel Bultas zve na svou vernisáž, bude lechtivá i k zamyšlení
Pavle, vaše aktuální výstava nese název „My všichni jsme byli kdysi uprchlíky“, co vás na toto téma přivedlo? Inspiroval jste se aktuálními společenskými problémy?
Prvotní inspirací byl nápis, na který jsem narazil při návštěvě Izraele, konkrétně Tel Avivu. Tento nápis je určen Židům, aby si uvědomili, že také oni byli uprchlíky. Ale je pravda, že Tel Aviv jsem navštívil v době vrcholící migrační krize a protimigrační nálady v Česku byly velmi silné, takže téma ve mně rezonovalo ve více rovinách. Nakonec by se ale dalo říci, že každý v životě před něčím prcháme. Utíkáme sami před sebou, každý má své „issues“, a to třeba i LGBT komunita. A je tak na každém, aby si odpověděl na otázku, co je pro něj „zdrojem útěku“…
Vzhledem k tomu, že jste absolvoval Fakultu mezinárodních vztahů na VŠE a také práva na UK, nepromítají se do vaší tvorby právě i témata s těmito obory související?
Samozřejmě, že jsou to témata, která mě zajímají, což se asi odráží ve všech mých dílech. Některé obrazy jsou zaměřené na lidská práva, jiné na ochranu přírody. Dalším celkem by mohl být i kulturní odkaz křesťanství, resp. evropská kultura, která z křesťanství vychází. Ale musím také dodat, že se mi líbí kombinovat „hluboká témata“ s něčím, co je hravější a vykouzlí úsměv.
Obrazy, které budou na výstavě k vidění, jste tvořil pomocí plamene svíček, resp. kouřových stop, které po sobě na plátně zanechávají. O takové technice jsem, přiznávám, ještě neslyšela. To je ryze váš nápad? A jak přesně tedy vaše díla vznikají?
Ona vlastně i sama ta technika – a ano, je naprosto originální (smích) – vznikla díky mé návštěvě Izraele. Koupil jsem si totiž v Jeruzalémě svíčky, s nimiž jsem chtěl v podstatě „ohořet papír“. Myšlenka to byla jistě dobrá, což se ale nedá říci o výsledku. (smích) To, co vzniklo, vůbec neodpovídalo mé představě, vlastně to byl jen a pouze „očouzený papír“. Ale právě to mě přivedlo na nápad zkusit si s plamenem svíčky a jejím kouřem více pohrát. Takže je to opravdu „speciální technika“, o které jsem doposud neslyšel, že by ji někdo přede mnou prováděl…na druhou stranu, základ je svíčka, kouř a saze. A jak známo, dříve pravěcí lidé „očoudili“ plameny kus jeskyně tak, aby pak na stěnu mohli malovat. Takže zase úplná novinka to asi nebude. (smích)
…pomocí svíčky tedy na papír či plátno vytvoříte obrazce? Na hotových dílech jsou patrné i siluety apod., takže to asi tak snadné nebude…
No, snadné, já se na to „očouzené“ plátno třeba obtisknu. Pomocí plamene svíček vytvořím základ, následuje obtisk a ten potom dotvořím dál. Vlastně jsou na obrazech kusy mě – tedy, jen ty, které považuji za zajímavé. Většinou ale odděluji fázi hoření a obtisku. (smích)
Tak pokud někdo v úvodu nabyl pocit, že vaše výstava je velmi filozofická a do jisté míry depresivní, nepochybně nyní musel názor změnit…
Depresivní ne, tedy, část obrazů přináší ta zmiňovaná vážnější témata k přemýšlení, některé kousky jsou ale zase vyloženě pozitivní, část je vyloženě hravá a lechtivá – je tam třeba i vážka ve tvaru penisu – což by naopak mohlo fungovat přímo jako lék proti depresi. Takže jsem přesvědčený, že ve finále z výstavy návštěvníci budou odcházet pobavení.
Dnes pracujete s ohněm, v minulosti ve vaší tvorbě dominovala voda. Máte v plánu pokračovat i s dalšími živly?
Já jsem zejména v novějších obrazech, na kterých jsem pracoval v poslední době, spíše objevil spreje, kterými se tvoří graffiti. Takže občas některé z děl dotvořím tak trošku streetartovým stylem, část posprejuji, doplním barvu tak, aby všechny obrazy nebyly v „padesáti odstínech šedi“.
To je docela široký záběr – navíc v některých vašich dílech jsou patrné také prvky grafiky. Kde jste se všechny tyto „postupy“ naučil?
Různě tvořit mě bavilo vlastně od dětství. Rodiče mě v tom velmi podporovali, takže jsem navštěvoval řadu klasických kroužků, následně jsem také absolvoval grafiku pro veřejnost na AVU – právě tam jsem se naučil tomu řemeslu. Ale vlastně už tím, že k umění jednoduše tíhnu, se zajímám o další možnosti, využívám příležitosti a snažím se být kreativní a originální. Třeba s tou svíčkou. (smích)
Ačkoliv umělecké tvorbě se věnujete již řadu let, máte také „civilní“ zaměstnání ve finančnictví. Jako odborník jste tedy zhodnotil, že uměním se uživit nedá (tedy, minimálně pokud se zrovna nepyšníte nějakým věhlasným jménem)?
Určitě dá. Ale já dělám umění spíše pro radost a proto, že mě to baví. Prostřednictvím obrazů se vyjadřuju a je to pro mě taky relax. Každý člověk je od přírody činorodý tvor a rozhodně se nemusí omezovat jen na jedno povolání nebo jednu činnost. Ta pestrost poskytuje možnost vyjádřit se mnoha způsoby.
Vaše vernisáž se koná již zítra, 5. října, v prostorách smíchovské Náplavky. Nač se tedy případní návštěvníci mohou těšit?
Myslím, že konkrétně v těchto prostorách budou moci ocenit nejen moji tvorbu, ale i to, jaké mám svaly (smích) – všechny velké obrazy jsem totiž do prostor výstavy musel nanosit sám. Jinak je ale pro všechny, kdo se na má díla přijdou podívat, připraven i tematický program. Jen naznačím, že hlavní roli bude hrát opět oheň…
Vernisáž Pavla Bultase se koná na 5. 10. 2021 od 18.30 na Náplavce v Kobce 17. Díla budou dále k vidění až do 17. 10. 2021 (denně vždy od 14.00 do 20.00).
